Doldus

Podnětné, realistické, zdrcující. Ještě o úroveň lepší než Let číslo 93, který je podobně dokumentaristický. Na Greengrassův přístup a formální styl nedám dopustit, stejně tak na výběr jeho témat. Tady dokázal dokonale snoubit jak mimetickou tak dramatickou složku (ten závěr!). Toto považuji za režisérovo zatím nejlepší dílo (Bourne je samozřejmě skvělý, ale tyto díla považuji za hodnotnější).

Řemeslně dokonalý seriál se zajímavou plejádou postav (třeba "I have spoken" skřet s hlasem Nicka Nolteho vládne) je ideální dar pro zapřísáhlé a dlouholeté fandy Star Wars, což úplně nejsem. Respektive, všechno možné o Star Wars vím a viděl jsem, jen k sérii necítím tak osobní vztah, takový "force pull" jako k jiným ságám. Což je možná důvod, proč jsem trochu odměřenější, jelikož toto je v podstatě nejrozsáhlejší fan-service současné popkulutury, a ne o moc víc. Ano, cením si trochu (maličko) drsnějšího pojetí, inspirace westerny, použití klasických efektů atd., ale drží se to až moc "při zemi". Favreau a spol. jeli na jistotu - roztomilý sidekick, drsňácká Mandalorská kultura, vyprahlé pouštní planety a všelijaké vtipné kreatury. Ale mohlo to být ještě o notný kus drsnější, klidně nějaké ty twisty, trochu osudovější příběh a hlavně trochu nabořit schémata jednotlivých epizod. Prostě v podstatě trochu víc riskovat (v tomto ohledu mám z nové hlavní trilogie i přes všechny zápory nejradši SW VIII). Na druhou stranu je mi jasné, že po vlažně přijaté nové trilogii je zřejmě potřeba pomaličku ale jistě napravovat způsobené "škody". Suma sumárům, nekoná se ani revoluce, ani evoluce, ale hezky se na to dívá. Alespoň prozatím. Musím však zmínit dva plusy: hudbu a zejména optimální délku epizod.

Akční Hromnice se čtyřprocentním Grillem (myšleno procenty tuku v těle) zaujmou svižným tempem a nahláškovaností v první půli, a pak trochu zklamou v půli druhé, která nejen že nestupňuje akci ani napětí, ale film jde dokonce tempem a vyzněním takřka "proti proudu" a snaží se k tomu všemu narychlo a klišoidně moralizovat. Doopravdy, pokud máte zápletku inspirovanou videoherními principy a s naprosto stylizovanou sebrankou postav, nelze asi čekat, že vám někdo sežere nějaké vážně se tvářící a ještě k tomu povrchní poselství o rodině a zodpovědnosti. Třeba takový "videoherní" Hardcore Henry naprosto přijal svůj úděl čistokrevné leč jednodušší zábavy a fungoval o to více. Tady ta zmíněná disonance trochu zabíjí potenciál filmu. Gibson výborný byť lehce nevyužitý, Watts se tam spíše mihne, cameo Michelle Yeoh potěší (i když její role a význam ve filmu je trochu "out there"). Jo a Grillo je v současnosti jeden z nejlepších akčních herců.

"The guy who kills me ... I hope he does it because he hates my guts, not because it's his job." Bože, ten scénář je geniální! Lumet zas a znovu dokazuje naprostou nadvládu a čuch na výjimečné drama. A ano, ačkoliv film někdy dává zdání, že pendluje mezi žánry, je to ve výsledku hlavně hutné drama s jemným sociálním komentářem. Tragikomický začátek pomalu přerůstá až v čistě tragický konec. Snad úplně všichni hrají bezvadně (možná až na matku hlavní postavy, tam jsem trochu cítil přehrávání). Cazale byl doslova ve všech svých filmech výborný herec, a je škoda, že svět přišel o takhle výrazný talent. Ještě, že alespoň toho Lovce Jelenů stihnul.

Až teprve posledních pět let objevuji Lumeta a už teď žasnu nad výběrem námětů, a nad jeho režisérskou všestranností. Tady máme vysoce dramatickou záležitost a stejně jako většina divadelních her se příběh odehrává v relativně dost krátké době, stejně tak tu máme jednotu místa i děje. Každý z herců odvadí skvělý výkon, každý dostane adekvátní prostor k projevu. Netřeba říkat, že Connery svým chlapským zjevem a charismatem vládne, ale zvádá tu perfektně i citlivější a decentnější projev. Film si však pro mě krade Harry Andrews, jenž mě svým zjevem a labužnickým výkonem bavil každou sekundu jeho účasti. Jeho barbarský vzhled jakoby zrcadlil jeho duši. Potěšil mě také kamerový um Oswalda Morrise, jehož delší, intimnější záběry (close-upy na zkroucené obličeje připomínají Leoneho westerny) výborně zprostředkovaly útrapy zdejších protagonistů. Poslední vyhrocené scény tvoří, také důsledkem skvělé gradace filmu, jedny z vrcholů kinematografické tvorby vůbec.

Překvapivě dobrý a myšlenkově komplexní film, který pro mě kazí hlavně jedna, neutěšitelná věc. Jelikož jsem film viděl až v roce 2020, není už pro mě tak převratný jako bezpochyby byl v době vzniku, co se námětu týče. Možná právě proto mě, mnohými propíraný, závěrečný twist až tak silně nezaskočil: od té doby podobných filmů vzniklo přehršel, s oscilující kvalitou. Například snímek Hranice života (2005) je dosti podobný námětem a příběhem, jen je psychologičtěji zaměřený. Tady oproti tomu máme vizuálně působivé a děsivé hororové prvky spolu s náboženskou symbolikou (pro někoho též hororový prvek). V mnohém mi snímek také připomíná tématicky blízký Angel Heart (1987), který však byl ještě atmosféričtější a také lépe obsazený (ačkoliv Robbinse mám v oblibě a podal tu skvělý výkon). Nicméně, podobné filmy mám rád. Je tu napětí, mystérium a nakonec i docela dost osobního dramatu. Herní série Silent Hill si vybrala dobrou inspiraci, zdá se.

Hrozně jsem se bál, že to bude agitka, ale po prvních dílech byly tyto pocity zažehnány. Ano, hlavní postava je žena ve sportu dominovaném muži (zvláště v oné době 60. let), ale téma prosazování se v mužském světě je tu podáno decentně a je nenásilně zpracováno. V jádru tu máme hlavně nadčasový příběh o člověku s brilantní myslí, který bojuje jak se svými démony tak se svým prostředím. Konečně jsme však svědky filmového díla dělající, myslím, čest šachu, respektive je hře vymezen velký prostor. Celkové vystižení doby je tu na jedničku. Struktura seriálu výborná, logická, na všechna vedlejší témata a postavy se dostalo po právu. Herecky výborně zvládnuté (Harry Melling se dere do herecké elity a fandím mu). Nevím, jestli bude seriál pokračovat, ale možná bych snesl ještě jednu sérii.

Narozdíl od většiny podobných dokumentů tu máme i značnou část věnovanou nápadům či postřehům o tom, jak současný neutěšený, nezadržitelně se zhoršující stav volné přírody ještě lze zvrátit, tzn. postupně se naučit žít s naším prostředím v harmonii a vzájemném prospěchu. To je jedna z věcí, která vynáší tento dokument nad své, mnohdy vyloženě jen alarmistické, souputníky. Tou druhou věcí je samozřejmě Attenborough. Asi není třeba podávat výčet všech jeho zásluh, dokumentárních či ekologicky zaměřených. Stačí jen říct, že jestli lze v tomto cynickém světě někomu doopravdy věřit, že ví o čem mluví, je to právě on. "It's not all doom and gloom."

Méně "učesaná" verze O'Neillova opus magnum, což znamená více překřikování a hašteření. Jenomže takové někdy rodinné hádky jsou, a myslím, že je tudíž tato verze bližší dnešnímu diváku, je dynamičtější a realističtější. Pořád je ale potřeba brát ohled na to, že je to v podstatě zfilmovaná divadelní hra, odehrává se v jedné místnosti a je tu minimum invence v oblasti formální. Herci jsou do jednoho naprosto všichni úžasní, Jack Lemmon ovšem suverénně vládne. Jak je známo, O'Neill se tu v podstatě vyzpovídá ze svého pohnutého a turbulentního osobního života, a ačkoliv byla původní hra uvedena posmrtně, musela být pro autora naprosto katarzní, a stejně tak může být i pro nás, diváky. Osobně mám od O'Neilla radši Hairy Ape, ale nemohu než seznat, že takto dokonale vykreslené a zhmotněné charaktery jsem již notnou dobu neviděl, chápu tedy proslulost tohoto díla (hry).

Krásný velkolepý příběh ze středověku. Co mi trochu kazí požitek byla romantická linka (tu bych vymazal, ničemu tu v podstatě neslouží) a některá prozaická klišoidní schémata, která ubírají na věrohodnosti: jako když hlavní hrdina, pouhý učeň, svojí troufalostí zapůsobí na šáha a hle, jsou z nich kámoši. Naopak bych si byl přál posílit myšlenkovou sféru filmu - víc Aristotela, víc teologie, víc medicíny. Film totiž měl k dispozici skvělé médium a to Bena Kingsleyho, jehož oduševnělý Ibn Sina je to nejlepší na filmu a hltat jeho moudrost mě paradoxně bavilo vůbec nejvíc.