elef

Skvělé! Skvělé! Skvělé! Od začátku do konce...a hudba jako bonus:)...Divím se, kam až jde stupňovat grotesknost, která balancuje mezi kýčem, trapností, klišé...a přesto nepřekročí mez, při které bych se stala zase jen divákem a sledovala zpovzdálí celou tu smršť událostí....

...zvláštní film, o kterém se těžko říká něco víc.....opakovaně se divák dostává do centra příběhu, který se ale najednou nepozorovaně začne rozpadat do scénických obrazů....tyto obrazy na mě působily svou bezprostředností, a tím, že byly spíš nečekané, nepůsobily na mě prvoplánově, anebo zatíženě předchozím příběhem (zkušeností)..... čistá poetika, ze které šlo vyčíst mnohé do kontextu příběhu....ve své podstatě jsem se pokoušela během filmu oprostit od logického uvažování, a vnímat film spíš jako dítě, které se seznamuje s novými věcmi, u nichž se teprve učí poznávat význam a souvislosti....není to film na jedno zhlédnutí...po prvním zhlédnutí, jako bych se teprve seznámila s obsahem, resp. novou realitou...a čekám, že až na další pokus budu mít možnost ujasnit si některé detaily a významy..... V mnohém pro mě film zobrazoval provokativní nastavování kritérií normálnosti...poměrně bizarní scény byly podávány chladně, bezprostředně, s určitnou samozřejmostí, jako by ani nebylo možné diskutovat o tom, že se jedná o něco neobvyklého....vnímám v tom problematiku přizpůsobování se společenským hodnotám, které někdy působí nelogicky, protichůdně (neakceptovatelné je onanovat každý večer u porna, ale hromadný sex v sauně problém není).....otázka přirozenosti fungování společnosti a snaha jedince začlenit se....ve své podstatě není nikdo schopen nastavená pravidla dodržovat, což vede k selháním a novým pokusům o lepší život (scéna připomínající psychiatrické sezení, na kterém si lidé vzájemně sdělují svá selhání)....ve filmu mě okouzlily (ne)herecké výkony dětí.

...při závěrečných titulkách mě napadlo, že Trier musí nenáveidět lidi...ale zároveň, jako by se jim vysmíval, jako by chtěl shodit nějaké pozlátko, za které se lidi schovávají, aby vypadali lepší.....jako kdyby dámě v kožichu naservíroval k večeři na talíři mrtvou rozkuchanou myš.... na začátku jsem čekala, co se stane, svým způsobem nepřicházelo nic šokujícího, všechno šlo pozvolna...byl na to čas...ale najednou člověka dostihl ten pocit hrůzy, co se děje (?)...šok, znechucení, opovržení...možná nejvíc ze všeho strach.... Je těžké se vcítít do uvažování obyvatel Dogville, je snadné je odsoudit. Zůstává pro mě nepochopena postava Toma. Trier dokázal, že netřeba ve filmu vypjaté hudby, aby diváka "dostal"...stačilo ticho...

Film plný absurdit, podivného přátelství, růžové a stekání, která vždy provázela trapnost...nečekané dobrodružsví v kolíbavém a houpavém tempu.... A Don Juan v teplákovce je dobrý vtip. Don Johnston působil víc jako unavený starší muž, než jako svůdník žen; vnímala jsem ho jako chlápka, kterého ten život už trochu unavil, žijícího víc v ústraní, jakoby za zdí, než ve vztahu s ostaními. Bavilo mě sledovat výstavbu detailů; z detailů se vlastně stával hlavní motiv. Každá květina byla jiná, ale skoro jsem měla pocit, že v sobě už nesla náladu nastávající návštěvy. A ne všechny záhady musejí být vyřešeny, zůstal prostor pro diváka. Příjemnou součástí filmu byla výborná hudba; odlehčená, trochu ironická. Skvělý film!

..jo!... rudou rtěnku, třpytivý make-up, hodně alkoholu a sex!....tohle je revolta a snaha žít každým okamžikem......shořet...nevyhasínat!...(a někdy se z toho snu člověk probere na hodně zabahněným dně)... v tomhle filmu se člověk zamiluje, a hned dvakrát...nevím..je to film o rebelských emocích, o obdivu...o obdivu výjimečných (talentovaných...těch co mají, to co chcete sami)....(Christian Bale pro mě v nečekané roli!...ten výraz nesebevědomýho kluka, jsem mu ale věřila hned..)...A dál?...vlastně mě napadá, že někdy není rozdíl mezi tím, co je glam, a co je punk....všechno je to dost jízda, a sebezničující....a to je to, co fascinuje...chvílemi spíš videoklipový film, ale to k tomu patří, zvlášť když to doplňuje svělá hudba....

...první polovinu filmu jsem byla nervózní z toho, že to opravdu nefunguje....vtipy nevyznívaly poeticky ani vtipně, ale spíš jen trapně a bylo to takové tápání.....ve druhé polovině jsem si už buď zvykla, anebo se prostě povedla víc.... Asi mi v tom chyběl víc nějaký nadhled nad tím "nehraním"...z filmu jsem si odnesla pocit, že se kritika zobrazované společnosti nevydařila, že ji nelze kritizovat pouze pomocí zobrazení její kýčovitosti a škatulek....

Je to trochu děsivý film. Tahle malá slečna mě naučila, že jí nemám věřit, že bude vždycky tak trochu záhadná, zatvrzelá, trochu krutá (a co že je empatie za vlastnost?). Možná si lze myslet, že byla rozmazlená, tomu se asi nejde v domácnosti, kde se o vás starají služky, vyhnout. A možná že jen dostala příležitost k tomu, aby vypluly víc na povrch její hrdinské sny. Ve filmu bylo výtvarně krásné zpracování příběhů, které si Cayetana vystřihovala a u kterých si představovala, že i ona jednou dosáhne hrdinství, které bude srovnatelné se slavnými válečníky její země. Filmu pomohla i ironie, se kterou se přiměřeně shazovala veškerá vážnost. (Uctívání hrdinů, kteří stejně nikdy nezvítězili; víra, v kontextu s běžným chováním lidí.) Asi jsem měla chvílemi pocit, že se Cayetana skutečně chová trochu jako spratek, ale přesto jsem ji musela vnímat jako výjimečné dítě, které rozumí mnoha věcem, ale v některých ještě není schopné se orientovat a přistupuje k nim se zdánlivou nelogičností.

Skvělý! (To byly moje první myšlenky po zhlédnutí.) Možná bych přidala i nějaké to infantilní citoslovce jako "wow". Všechno do sebe přirozeně zapadalo; fungovalo, takže se mi teď těžko vypichují jednotlivé detaily, které bych chtěla zvlášť vyzdvihnout. Ale určitě bych měla zmínit herecký výkon představitele Mwase, jeho role byla komplikovaná; ovšem kombinaci civilního hraní a úlohy talentovaného uchazeče o herectví se zhostil výborně! Ve svých vystoupeních na jevišti nesklouzával do přespřílišného amatérismu, či teatrálnosti, postavě propůjčil uvěřitelnost, že je začínající nadaný herec, který ještě není tvarovaný dle představ pedagogů; divák poznal, kdy Mwas hraje a kdy je "sám sebou". Prostitutky, policajti, opilý otec - jo, proč by to takhle nemohlo všechno být? Že to byla pěkná dávka špíny a vulgarity? To bezesporu, ale rozhodně jsem neměla pocit, že je takhle zobrazené prostředí Nairobi přehnané. - ve filmu bylo od všechno trochu: akce, láska, napětí, vtip, cool hudba (jak jinak ji popsat, když si v jejím rytmu vykračuje houpavou chůzí gang zlodějů?).... Nezbylo místo na nudu. (Neměla jsem vůbec žádnou představu o tom, jaké mohou v Keni vzniknou filmy, tenhle mě jednoznačně příjemně překvapil.)

...je tam všechno - a na hrozně tenké niti. Nenuceně poskládané kontrasty: úspěch v zaměstnání(vrchol sil)/domov pro nemohoucí, hra na život/bláznovství, křeč z nemožnosti ovládat věci/volnost v podobě zakázaného ovoce a trucovitost. To všechno jako kdyby zobrazovalo zrcadlo společnosti a ten, který vypadá jako největší blázen si uvědomuje podstatu: prostě být "Být čím"...prostě být...."Být ničím?"...prostě být.... Většina postav zobrazovala jasně danou roli ve společnosti a divák může sledovat tu nepatřičnost, jakou vnímají, když se jedna z nich (Eddie) vzepře své úloze a začne si uvědomovat hlubší podstatu bytí a vzdoruje své úloze. Znepokojující drama, které už svou stavbou, kdy se prolínají časové linky a kdy postava komunikuje se svým mladším já, mate diváka; zkouší ho, aby přemýšlel, kdy je Eddie jen zapálený do svého nového poznávání a hraje si s okolím a kdy už skutečně může divák pochybovat o jeho duševním zdraví. Z filmu jsem cítila výsměch zkostnatělé společnosti a jejímu pokrytectví.

...během celého příběhu jsem balancovala mezi oběma postavami, ani jednoho jsem nemohla nazvat lepším nebo horším...a vlastně to nebylo to hlavní, nejdůležitější bylo spojení obou. Obstojí jejich manželství?....je možná láska se ztracenou důvěrou?...jak odpustit, aby se člověk zbavil i vnitřní bolesti a pochybností?.... Jedná se pro mě o jeden z nejzdařilejších dílů Dekalogu....