Nežít jen napůl

Skvělý! (To byly moje první myšlenky po zhlédnutí.) Možná bych přidala i nějaké to infantilní citoslovce jako "wow". Všechno do sebe přirozeně zapadalo; fungovalo, takže se mi teď těžko vypichují jednotlivé detaily, které bych chtěla zvlášť vyzdvihnout. Ale určitě bych měla zmínit herecký výkon představitele Mwase, jeho role byla komplikovaná; ovšem kombinaci civilního hraní a úlohy talentovaného uchazeče o herectví se zhostil výborně! Ve svých vystoupeních na jevišti nesklouzával do přespřílišného amatérismu, či teatrálnosti, postavě propůjčil uvěřitelnost, že je začínající nadaný herec, který ještě není tvarovaný dle představ pedagogů; divák poznal, kdy Mwas hraje a kdy je "sám sebou". Prostitutky, policajti, opilý otec - jo, proč by to takhle nemohlo všechno být? Že to byla pěkná dávka špíny a vulgarity? To bezesporu, ale rozhodně jsem neměla pocit, že je takhle zobrazené prostředí Nairobi přehnané. - ve filmu bylo od všechno trochu: akce, láska, napětí, vtip, cool hudba (jak jinak ji popsat, když si v jejím rytmu vykračuje houpavou chůzí gang zlodějů?).... Nezbylo místo na nudu. (Neměla jsem vůbec žádnou představu o tom, jaké mohou v Keni vzniknou filmy, tenhle mě jednoznačně příjemně překvapil.) (07.03.2013)

Nežít jen napůl, jednoduchý název, ale tematicky mnohem hlubší a i díky dohledu zkušeného německého režiséra zdařilý debut. Gitonga primárně nemá za cíl diváka pobavit, přestože hlavní hrdina Mwas ze začátku působí trochu infantilně a komicky, spíše se snaží občas odlehčit (například výkonem, při kterém by si mechanici od Ferrari připadali jako domácí kutilové) před momenty, kvůli kterým celé dílo vzniklo, tedy ukázat západu (potažmo i severu) republiku v její násilnější podobě než známe my. Chvílemi tak působí spíše jako hraný kvazidokument, který (v rámci svých možností realisticky) zachycuje na příběhu mladíka vlastnícího pouze svůj sen prohnilý systém, kde policie je součástí zločinu. I přes své světokřičství však dokáže odvyprávět mnohem víc. (07.03.2013)

Velice zábavný a napínavý film představuje cestu mladého vesničana Mwase za štěstím. To se vydá hledat do hlavního města Nairoby, které je plné zločinu a násilí, a tak, aby v něm přežil, vede dvojí život člena gangu a začínajícího divadelního herce. Civilní herectví hlavních představitelů i snímání vedou k dojmu realističnosti, kterou ale autoři relativizují zábavnými odkazy k hollywoodské kinematografii. Celé téma je přitom pojednáno dost citlivě i akčně a tak rozhodně nenudí. Pro mě velký objev a dík patří Tomu Tykwerovi za to, že nechal v neutěšeném prostředí vzniknout tak skvělý film. (08.03.2013)

Film těží ze svého exotického prostředí, ale jinak nic extra nanabízí. Neobsahuje žádný sympatický charakterer, kterému by člověk mohl držet palce, ale hlavně klouže jenom po porvrchu. Asi je to trošku záměr, zbytečně si dramaturgickými berličkami nepomáhat a ukázat život, takový jaký je. Ale pořád je to film a osudy téhle party mě prostě nestrhly. Každopádně zajímavý film. (08.03.2013)

Na úvod udělám reklamu festivalu Cinema Mundi a to tím, že jsem nezapomněl ohodnotit film na CSFD čtyřhvězdou. Skutečně dobrý výběr, děkuji. Shodou náhod jsem tentýž den viděl díl South Parku, kde parodovali film 300. Mile mne potěšilo to vidět i zde (byť méně okázale). Teď už více k obsahu filmu. Určitě je to vícežánrová směs a měl jsem možnost sledovat časté odbočky od "nairobského podsvětí" k herectví jako umění. V jistém slova smyslu šance hlavního hrdiny něco dokázat. Škoda, že s jídlem roste chuť. Příběh byl vyprávěn celkově pomalejším tempem a ukazoval témné stránky Nairrobery. Prostituky, zloději, zkorumpovaná policie se sebou navzájem bez zábran kšeftují a podvádějí se. Člověk doslova pozoruje proti čemu všemu se dokáží lidé obrnit a "jít dál". Líbila se mi práce střihu a kamery, která působila poměrně rutinním dojmem. Vše doplnil undergroundový soundtrack. Nevím kdo a co očekával, ale mě osobně se nepodařilo najít nějaké hluché místo a odnesl jsem si jedinečný zážitek. (07.03.2013)