kareen

Na rozdíl od Gavrana, sympaťáka a největšího dobráka od kosti (i když krásou dvakrát nevynikal), mi jeho trochu hysterická (to bude těma špekama, co si v jednom kuse zapalovala) spolucestující do oka dvakrát nepadla a nebylo to jen tím, že za 90% všech jejich problémů mohla její nevyrovnaná letora a dvakrát tolik nevymáchaná pusa. Celkově má tato road movie svou balkánskou zemitostí a vyzněním volajícím po svobodě blízko ke kusturicovým filmům a nemůžu tvrdit, že to nemělo svoje kouzlo, ale přesto mi tam k plné spokojenosti něco málo chybělo, asi jako když kuchaři schází špetka toho pravého koření, které by jeho dobře uvařenému pokrmu dodalo ten pravý říz. Ale jak se říká sto lidí, sto chutí a tahle filmová mňamka rozhodně není z nejhorších. To v žádném případě.

Princezna se přivinula princovi do náručí, políbili se a žili spolu šťastně do smrti...známe to všichni a je to všechno moc milý a hezký, ale chovat se ke mně chlap tak hulvátsky, jako v tomto případě ten mladý král (hlavně proto, že to skutečně hulvát byl), tak si o něj neotřu ani boty, natož abych se na něj sápala. Normálně, ta holka nemá žádnou sebeúctu a to ho přitom předtím v tom myším kožíšku docela dobře stírala. A nebo si spočítala, že domů už se vrátit nemůže, tak proč si neomotat kolem prstu bohatého monarchu i když je to v jádru pitomec, ono makat doživotně v kuchyni asi taky není žádný med. A co se týká té pohádky, tak ta taky za moc nestojí.

Hmm...stylizace pěkná, vizuál hozený do červeno modra a kung-fu scény taky ok (i když by toho bojování nemuselo být tolik, takhle je to mírně přehlcené), dvojku hrdinných mstitelů by taky neubylo, kdyby vypustili nějakou tu hlášku, ale budiž (hlavně chladnokrevný japonský samuraj je kombinace, co nikdy nezklame) a vůbec nejvíc jsem si oblíbila lehce flegmatického barmana v podání Woody Harellsona. Mít to tak ještě méně profláklý příběh a více odsýpající spád, nemělo by to chybu.

Když pominu nějaký ten předem odhadnutelný zvrat, tak se jedná o poměrně sympatickou žánrovku, která se rozjíždí jako komplikovanější loupež vzácného diamantu a postupně nabere poněkud temnější kriminální směr. Navíc je to šmrncnuté povedenou romantickou linkou. Julia je krásná, sofistikovaná žena, Simon se z vychytralého podvodníčka umí šmahem ruky proměnit v šarmantního gentlemana a spolu jim to moc hezky ladí. Jen ten Juliin otec je fakt pablb...dopustit se ve výtahu, plného potencionálních zabijáků, tak idiotské chyby, to je svého druhu umění. Ale tak co, nějaká zápletka k nastartování další akce se vždycky najít musí.

Když si představím, že by na mě při takovém zmenšení vystartoval náš kocour, který nás, když se naštve, umí slušně zřídit i v normální situaci, tak chudák, chudák Scott. Raději ani nezmiňuji toho sklípkana, já bych umřela hrůzou už jen při pohledu na něj. Nicméně, to jak tvůrci dokázali z pár domácích "mazlíčků" a jednoho obyčejného sklepního prostoru vytřískat takovou dávku napínavého dobrodružství a zábavy, má můj velký obdiv. Stejně obdivuhodná byla Scottova vynalézavost ve snaze o přežití, když musel zdolávat překážky, které jsou pro normálního člověka banální. Myšlenkově podnětný závěr je už jen pověstnou třešničkou tohoto výborného scifi.

Dávám čtyři hvězdy, ale tentokrát je to s odřenýma ušima. Nejde o to, že by Isabelle s Jeanem byli špatný pár, naopak to mezi nimi hezky jiskří a příběh je taky celkem povedený. Nevadí mi ani obvyklá předvídatelnost, ta už k tomuto žánru tak nějak patří a dokonce jsem ochotná přejít i to absolutně nelogické Isabellino jednání, které ji nasměrovalo na pochybnou cestu do Afriky. Záporem je to, co mi vlastně poslední dobou vadí u většiny romantických komedií (a občas ne jen u nich) a to je jejich zbytečná délka, která má za následek to, že místo aby taková lovestory příjemně odsýpala do kýženého šťastného závěru, tak se zbytečně natahuje a rozmělňuje, takže se tu nevyhnutelně vedle perfektních scén objevují méně lákavá hluchá místa. A to je škoda.

Je až neskutečné, jak se ty nekompromisní bojové řeže mlátí s patetickými a mnohdy hloupými dialogy. Ten schizofrenní postoj filmu dobrou službu zrovna nedělá a nic na tom nemění ani charismatický výkon Luke Evanse.

Tak si říkám, že byl Ludvík, se vším tím "láska a umění vítězí nad všemi válkami světa", první německý hippie na světě. Sice tím chvílemi působil v realitě, která mu byla při jeho snílkovské povaze vždy cizí, až směšně, ale je to právě jeho excentrická postavička ( svou hubenou výškou, protáhlým bledým obličejem i odstupem od lidí mi dost připomínal Sherlocka od BBC), která způsobila, že jsem se na rozdíl od životopisných filmů, které jsem viděla, za dejme tomu poslední rok, v tomto případě vůbec nenudila. Což je bezpochyby zásluha jejího představitele, protože jakmile v necelé poslední třetině filmu, jeho místo vystřídal, kvůli fyzické proměně jiný herec, ztratilo to pro mě předchozí zajímavost. Každopádně se mi dostalo vcelku vyčerpávajících faktických informací, což se cení a ještě jsem dostala zajímavý portrét jednoho muže, jenž se svou kontroverzní osobností vymykal nejen své vlastní době. A ty zámky, co nechal vystavět, jsou překrásné.

Doctora Who miluju, ale spin-off ve mně bohužel už takové nadšení nevyvolává. Přitom jsem se snažila si ho oblíbit a s každým dalším dílem jsem čekala, kdy už přijde ta pomyslná jiskra, která mě nakopne k tomu, abych se těšila na další díly a nakonec si seriál i zamilovala a ono pořád nic. Nevím, čím to je...možná tím, že v okamžiku, kdy doctorovo universum ztrácí všechnu tu povznášející fantasii, a ironickou nadsázku a přechází na striktně vážnou notu, ztrácí u mě velký kus přitažlivosti a dokonce i originality. Ano temnota je věc, kterou na seriálech velmi oceňuji a tady je jí požehnaně (co se týká rukavice a oživování, přechází to dokonce do morbidity) ale já mám zkrátka kapitána Harknesse raději jako bezstarostného, šarmantního vtipálka a ačkoliv mám docela ráda Eve Myles, tady mi její postava nebyla dvakrát sympatická, o jejím manžílkovi ani nemluvě. Příliš nepomáhá ani změna místa, tam kde se Doctor vesele prohání po celém vesmíru, v časech minulých i budoucích, tam se Torchwood musí spokojit s nevýznamnou dírou v Anglii. Za co má pro mě spi-off malé plus, je to, že se nebojí nechat své postavy umírat i nevýslovně trpět i za svoji sexuální otevřenost, což je při Jackových milostných preferencích více než příhodné. Netvrdím, že je Torchwood špatný seriál, ale mě příliš neoslnil.

Kam až je schopen zajít člověk, zahnaný do kouta, strachem o milovanou bytost? Je schopen přijmout následky svých činů, či se s nimi dokonce vyrovnat? A jak to poznamená jeho blízké? Takové a mnoho dalších otázek klade Srdan Golubovic ve svém filmu, který přes i přes pár scénáristických lapsů ( např. ne moc věrohodná scéna na policii), funguje celkem slušně po žánrové stránce, takže jsem si užila dobrý thriller a zároveň je, zejména díky kvalitnímu výkonu hlavního představitele, uvěřitelnou psychologickou studii jedince, jenž se svým činem vyčlenil z okruhu normální lidské společnosti. Srbská kinematografie je pro mě zcela neznámá, pokud je ale schopná takových snímků, jako je Klopka, ráda se jí podívám na zoubek.