kareen

Kaskadér je jeden z těch filmů, u kterých mi tady na databázi citelně chybí půl hvězdičky. Protože tři hvězdy jsou málo, na čtyřku to má své mouchy. Snímek má pár luxusních akčních scén (i když na to, že je to mimo jiné i oslava kaskadérské práce, je tam na můj vkus až moc počítačových zpomalovaček), sem tam nějaké vtipné scény (jednorožec pobavil), Ryan i Emily jsou bezva herci a jejich postavy disponují slušnou vzájemnou chemií. Nevadí ani obvyklá přehlídka žánrových klišé, kdy záporáky, kteří stojí za komplotem, poznáte bezpečně na sto honů, ještě než se hlavní zápletka vůbec rozjede. Problém je pro mě hlavně v dynamice filmu. Romantická linka sice ke konci dojde hezkého vygradování, jak už to tak bývá, ale zejména v první třetině snímku mě ty ukřivděné výčitky, a postupné znovu sbližování těch dvou dost nudily, neméně rušivé pak byly okamžiky, kdy je Ryan uprostřed divoké akce a mezitím střih a vrátí se to do štábu filmu, kde Emily smutně teskní. V tomto ohledu je scénář hodně nevyvážený, takže jsem se chvílemi trochu nudila, jindy zas královsky bavila. Těžko říci, jestli by mě to bavilo i mimo kino, za mě zatím tři a půl

Katastrofických filmů je jak šafránu, takže jsem se na tuhle do běla rozzuřenou ještěrku ráda podívala. Škoda, že na ty nejlepší destruktivní scény ve městě to bylo trochu skoupé, ale na druhou stranu to mělo i hezký příběh, který dokázal zaujmout i sám o sobě. Jasně, že tam bylo také trochu toho východoasijského patosu, s tím už je prostě třeba počítat. Rozhodně jeden z těch lepších filmů minulého roku.

Tak tohle je čistokrevný nezávislý snímek, čili hodně dlouhých statických záběrů, postavy, ze kterých aby jeden páčil každé slovo a mnoho nevyslovených výčitek, křivd a smutku. Do toho nějaká ta symbolika s vlky a vyústění silné zápletky, která na mě ale tentokrát neměla takový účinek, v jaký asi tvůrci doufali.

Jimmyho Carra mám opravdu moc ráda, líbí s mi jeho černý humor i to, že mu není absolutně nic svaté a vždycky jede až na doraz. Zároveň ale, jako u všech ostatních komiků, nemám nijak souvisle nakoukaná všechna jeho vystoupení, takže pro mě většina vtipů nebyla provařená a já se dobře bavila. Skvělé je, že Jimmy patří ke komikům, kteří se nezalekli současného „honu na čarodějnice“ a dál si vesele podává všechno, z čeho by všem západním aktivistům nejspíš vyletěl tlak do stratosférických výšin. Jak Jimmy sám říká (při vtipech o transgenderech) „já je budu klidně respektovat, ale budu o nich dělat vtipy. Protože jsem komik.“ Vůbec celým vystoupením se jako červená nit táhne kritika na snahy o recenzi současného humoru. „Možná mě po tomhle zruší, ale aspoň jsem si to užil“, pronese v jedné chvíli stárnoucí Jimmy. A já mu za to tleskám.

Když se vezme celosvětově profláknutá divadelní komedie a obsadí se profláknutou plejádou českých herců, v čele s výborným Viktorem Preissem, nejenže na tom nejde nic zkazit, ale člověk má k tomu pocit, jako by si natáhl svoje oblíbené pohodlné papuče.

Já na postapo zas tak moc nejsem, protože většinou je to buď o zombies, nebo o neskutečně otravných pubertálních dívkách, z young adult knížek. Tohle je taky z knížek, ale vypadá to víc na zajímavou scifi detektivku a taky tam hraje Rebecca Fergusson, tak jsem do toho šla. A nelituji ani chvilku. Rebecca mi tady jen potvrzuje, proč jsem si ji dala do herecké topky, její Julia je silná hrdinka, co toho zas tak moc nenamluví, ale o to víc jedná. Skvěle ji doplňuje Tim Robbins a Common, kterého znám víc jako rappera ze spolupráce s The Roots, než jako herce. Premisa příběhu je jednoduchá. Lidé žijí v mnohaposchoďovém silu, které udržuje v chodu velký generátor. Spojení s vnějším světem zajišťují neprodyšná skla, za kterými je jen vyprahlá post-nukleární pustina. Uvnitř sila se lidé řídí zákony, o jejichž dodržování se stará instituce s názvem soudní oddělení. Pokud někdo poruší  nějaký zákon a dostane nejvyšší trest, dostane ochranný oblek a vypustí ho ven. Nebo o to může požádat sám. Když o to pak požádá člověk, u kterého by to nikdo nečekal a oddělení šerifa začne prošetřovat podezřelá úmrtí, je jasné, že tu něco smrdí. Seriál se odehrává v podstatě jen na různých poschodích a kabinkách v silu, takže asi rozpočet nebyl tak velký a pokud se někomu nelíbila třeba Duna nebo Problém tří těles, z důvodu, že jim to přišlo nudné, tak se bude v některých fázích asi nudit i tady. Pro ostatní, kterým víc záleží na atmosféře a budování příběhu, to bude v pohodě. To ale neznamená, že by seriál neměl své napínavé chvíle. To tedy má a Bože, jaké. Např. vykouzlit z pouhé opravy generátoru tak nervydrásající adrenalinovou záležitost, to je svého druhu umění. Navíc jak seriál pokračuje, člověk se seznamuje s celým panoptikem lidí v silu, odkrývají se další otázky a sílí nebezpečí, byla jsem do seriálu vtahována čím dál víc. Vzhledem k tomu, že první série skončila dalšími otázkami, tak mám nutkání vrhnou se na dvojku knihy, ale zase si nechci pokazit pokračování seriálu, ach jo, je to dilema.

Mám k Bodu obnovy respekt. Opravdu. Už mám dost neustálého přehrabování se v poválečné nebo v komunistické minulosti u seriózních českých filmů, o lidových komediích, ala komerční tv nemluvě. A žánrovek je tu také jako jehel v kupě sena. Když se potom objeví takový sci-fi film, který může vážně konkurovat ostatním světovým filmům, je to malé zjevení a člověk má tendenci trochu nadsadit hodnocení. Ale právě proto, že mám k snímku respekt, neudělám to. Takže, technická a vizuální stránka fakt paráda, zvláště na naše poměry. Tvůrci sice nejsou vždy důslední, např. hlavní postava má doma všechny virtuální vymoženosti, pouhým hlasem si nechá přistavit samořídící auto apod., ale pak přijde k šéfovi, který má dřevěné dveře s klikou, na stole malý monitor k stolnímu počítači, ona pak překupníkovi platí papírovými bankovkami apod. Jenže jim to ráda odpustím, protože to ostatní vypadá fakt dobře a např. ty budovy ve městě, to jsem fakt čuměla. Trochu horší to bylo se scénářem. Nebyl úplně marný, jen mi přišlo, že si občas scénáristi vypomohli oslím můstkem, aby se dostali, tam kam chtěli, a jako detektivka to taky nebylo dvakrát originální. Jenže to dnes nejsou mnohdy ani hollywoodské filmy, s o mnoho větším rozpočtem. Takže, o co jde, že?

To dobré je, že u Baze Luhrmanna nelze očekávat žádný životopisný snímek ve stylu „když jste viděli tento, jako byste viděli všecny“. Takže minimálně v první části snímku je to to, co u Baze známe. Opulentní, křiklavé, zábavné, se zběsilými záběry kamery. A se spoustou muziky. Zrovna k Elvisovi se mi tento přístup velmi hodí, protože kdo už jiný, že? Problém je, když Luhrmann později zvolní, protože zvolní až moc a ta stopáž je zkrátka moc přepálená, navíc si myslím, že scénáristům, více než o Elvisův životopis, šlo o jakési drama Elvis-Parker, ale zůstali někde napůl cesty. Austin Butler se tady Elvisovi zas tak moc nepodobá, ale výkon podal skvělý(i ten fyzický) a tu nominaci na Oscara si zasloužil oprávněně. Austin je navíc fakt fešák se sexy barytonem, tak jsem si ho užila. Na druhou stranu Toma Hankse nejspíš nenamaskovali maskéři moc dobře, nebo se nelíbil kameramanovi, protože jsem měla pocit, že mu ani jednou nevidím pořádně do tváře.

Na extratřídu, typu Fargo, tomu ještě něco málo chybí, ale jinak je to slušný kousek a já prostě tyhle černohumorné krimošky, z amerického zapadákova, můžu. Už jen za ten super westernový závěr a za Steve Zahna jako losera, v převleku rádoby soukromého očka, to stojí za zhlédnutí.

To byla tedy divočina. Tahle bláznivá taškařice má už nějaký ten pátek za sebou a na zastaralosti a občas i infantilnosti humoru je to zkrátka znát. Na starší Leopardí ženu, od stejného režiséra, se to nechytá ani náhodou, Cary Grant se tu docela rozjel a ani Ginger Rogers není špatná, ale na okouzlující Katherine Hepburn to nestačí. Marilyn Monroe to v roli naivní husičky sekne, ale více než výstavní čtyřky tady moc nepředvádí. Myslím, že tohle nenáročné dílko se mi z hlavy vypaří dřív, než skončí velikonoce..