cincala

Famózní! Už dlouho mě nic tak nevtáhlo do děje. Každá z prvních dvou sérií skvěle napsaná, natočená a hlavně zahraná. Matthew i Woody koncertovali. Podobně Farrell, Rachel, Vince a pro mě objev Taylor Kitsch. Krutost, násilí a ve dvojce i tragické vyvrcholení příběhu dokonale zapadly do mozaiky zkaženého světa. Těším se na trojku a věřím, že mi zase přinese zážitek.

"To je blbé, to se bude líbit", inu i Mistr Werich se může mýlit. Vzpomněl jsem si, jak se někteří protagonisté z dnešních "Tří tygrů" podobně ztrapňovali v ČT v Pečeném sněhulákovi. Hranice pitomosti překonána.

Katastrofa. Kdyby seriál na této úrovni natočili studenti divadelního kroužku středního odborného učiliště, ještě bych jim pogratuloval. Pokud se pod něj podepsali profíci jako jsou Špaček, Zapletal nebo Ondřejková, pak je něco v dramaturgii ČT špatně. Celých 12 dílů jsem marně dumal nad tím, oč tvůrcům šlo. Zda divákům ze zbytku ČR ukázat, že Ostrava je vskutku "region razovity", provést je profláklými (Dolní Vítkovice) i méně známými scenériemi bývalého "ocelového srdce republiky" nebo jen dát šanci se ukázat a něco i vydělat místním hercům. Někteří z nich (Panzenberger, Georgiev, Viktora a řada dalších) si vyzkoušeli, že divadelní a filmové herectví mohou být zcela rozdílné disciplíny.  Když už jsem šlápl do tohoto minového pole, musím se zmínit o hlavních hrdinech. Špalkové ani Vyorálkovi jsem role kriminalistů nevěřil od prvního dílu ani minutu. Podobně se v ději ztrácel, jistě ne vlastní vinou, Plesl. Tragický scénář nemohla zachránit ani velká dáma českého filmu Rázlová. Nejvěrohodněji nakonec kuriózně vyzněla malá Anděla Tichá, skutečná dcera Špalkové. Jako bonbónek jsem si nechal Hanuše, postavu o pomstu usilujícího recidivisty, který ve stylu amerických thrillerů chystal past, do které se sám chytil. Vzhledem k nervy drásajícímu finále a zázračnému Vyorálkovu přežití, se bojím, že tvůrci uvažují o další řadě.

Filmařsky dobře odvedená práce, která mě udržela celou dobu v napětí jak geniální léčitel dopadne. Což jsem se ze závěru filmu nedozvěděl. Uvědomuji si, že autoři v úvodu zdůraznili něco o fiktivních postavách a některých okolnostech. Napjatý jako struna jsem si tedy vyhledal, jak to ve skutečnosti s Janem Mikoláškem bylo. A vida! Žádný trest smrti mu v roce 1959 nehrozil, jeho homosexualita nebyla věrohodně prokázána. Takže první výtka ke scénáristovi Epsteinovi a režisérce Holandové. Ponechat hlavnímu hrdinovi jméno Mikolášek lze považovat za mírně řečeno nešťastné. Jeho milostný poměr se slovenským asistentem, zřejmě fiktivní postavou, který se vlekl druhou částí příběhu, se proto jeví jako podpásový až bulvární. Ivan Trojan nezklamal, svým hereckým uměním rozhodně přesahuje domácí luhy a háje. Nepřekvapuje mě proto talent jeho syna Josefa. Zaujal Juraj Loj, osobitá Jaroslava Pokorná, v roli vyšetřovatele STB Miroslav Hanuš. Excelentní byla kamera Martina Štrby, od skladatele Komasy-Lazarkiewicze jsem už slyšel lepší věci. Moje hodnocení oscilovalo mezi 3-4, převážily výše uvedené nedostatky.

Zajímavé! Existují dva ruské TV seriály o Kateřině Veliké. První se jmenuje Ekaterina (Kateřina) a natočili ho v roce 2014. V hlavní roli hraje Marina Alexandrova. Vysílala ho před cca 2 lety slovenská RTVS. Měl velký ohlas u diváků, ne ovšem u arlátů z Kavčích Hor. Takže český divák měl smůlu. Teď se v ČT rozhoupali a poslali do éteru ruský seriál Velikaja (Veliká) z roku 2015. Prvních pár dílů jsem žil ve vědomí, že se jedná o stejné dílo, které vysílali Slováci, ale s přibývajícím časem jsem pochopil, že se jedná o jiný formát. Osobně se mi seriál z roku 2014 líbil více, ale ani příběh s krásnou Julií Snigirovou nezklamal. Škoda, že skončil při korunovací Kateřiny Velké. Starší seriál se věnoval také období její vlády.

Nic moc jsem od filmu, přes obecné nadšení nad ním, neočekával. Děj odehrávající se v jedné místnosti patří v kinematografii mezi mistrovské disciplíny, ale ne každý zde může uspět. Třeba jako Bůh masakru Romana Polanského. Havelkovi Vlastníci mu nesahají ani po kotníky. Autor se ze schůze vlastníků bytů, běžné a často naprosto formální záležitosti, snažil vytřískat drama plné lidských ambicí, vychytralosti, slabosti, hulvátství i obyčejné hlouposti. S přibývajícím časem se děj rozpadl do exhibicí jednotlivců, které měly šokovat, ale vesměs se rozplynuly do absurdních poloh. Některé pozoruhodné herecké výkony (Voříšková, Lábus, Polák...) nemohly moje rozpaky z Vlastníků ovlivnit.

O tom, že tenhle svět je lhostejný až krutý k neúspěšným, postiženým a starým, se obecně ví. Úspěšní, zdraví a mladí žijí většinově na jiné planetě. O tom se svět přesvědčuje při koroně dnes a denně. Proč ale k tomu tvůrci potřebovali resustitaci Batmana mi není úplně jasné. Skvělý Phoenix, vydařená hudba a pár dalších kladů nestačily na moje lepší hodnocení.

Moc jsem od Tlumočníka neočekával, proto jsem o to více spokojený. Téma zločinu a trestu, snaha pochopit nepochopitelné, brilantně zakomponované do příběhu dvou naprosto rozdílných starých mužů. Výborný Peter Simonischek, klasický Jiří Menzel. U toho mi trochu vadil nevýrazný projev. Rušilo mě, že řadu dialogů nehrál, ale spíše četl..., ale nešť. Je to jeho styl. Znovu mě nadchla Zuzana Mauréry, která přes malý prostor sehrála velkou etudu. Dvojice Šulík, Štrba odvedla vysoce profesionální a hluboce lidské dílo.

Stará, dobrá francouzská kinematografie...V 60. a 70. letech kralovala v čs. kinech, když zpoza oceánu jsme toho mohli vidět opravdu málo. U mě kraloval Gerard Philippe, Jean Marais, Jean Gabin, Fernandel, Bourvil, Louis de Funes, Belmondo, Alain Delon aj. Filmy jako Kapitán Fracasse, Hrbáč, Tři mušketýři jsem viděl nespočetkrát. Stará puška patří mezi nejlepší francouzské filmy. Vždycky mě ten příběh dojme a přinutí k zamyšlení. Jaké jsou hranice lidské tragédie a co vše může člověk udělat pro pomstu. Jak žít dál bez těch, které jsme milovali. Noiret skvělý. Chtěl bych vědět, co si o všem kolem německého sadismu myslela Romy Schneider. Ta, jejíž matka byla oblíbenkyní Hitlera a Goebelse. Ta, kterou největší zrůda v dějinách lidstva hladila na Berghofu po vláskách.

Mimořádně působivý film! Vůbec jsem netušil, že režisérkou byla Madonna, o to větší uznání z mé strany. Prolínání obou příběhů mě dvě hodiny udržovalo střídavě v očekávání věcí příštích, dojímalo, nutilo k přemýšlení. V obou dějových liniích, hlavně té historické, nadchly kostýmy a scéna, výtečné herecké výkony, až na D´Arcyho pro mě vcelku neznámých tváří. Abbie Cornish jako Wally je přímo k sežrání...Nádherná hudba Abela Korzeniowského vše umocňuje. Umělecký dojem od rozhodčího Skákaly: 5,9 neboli 85 %.