Kimon

Obdivuhodný životní příběh natočený a zahraný stejně obdivuhodně. Film o nezměrné touze žít, o obětavosti a lidském citu ve velmi těžkých podmínkách života v chudobě. Snad ten přetěžký handicap, který byl do života malého Christyeho Browna osudem vpraven, způsobil tu jeho životní sílu a chuť alespoň trochu se přiblížit životu běžných zdravých lidí. K celkovému dojmu z filmu přispívá i naprosto bezchybné Daniel Day-Lewisovo ztvárnění a sžití se s rolí. Ve snaze ztvárnit hlavní roli co nejpřesvědčivěji se dokonce údajně naučil psát levou nohou. Po shlédnutí tohoto skutečného životního příběhu snad nebude nikdo pochybovat o schopnostech lidského myšlení, když tělo neposlouchá. Silný zážitek, to se musí vidět. Na tohle zřejmě nikdy nezapomenu. Smekám klobouk, Christy Browne. Nechci teď hodnotit tento vynikající film, ale život tohoto silného člověka. Kdybych mohl dát deset hvězdiček, tak je ode mě Christy dostane. Škoda jen, že se doposud žádný distributor DVD neodhodlal vydat tento titul u nás na DVD. Myslím, že by zasloužil i velmi kvalitní CZ dabing.

Tak dobře udělaný film s takovým námětem bych z této oblasti světa opravdu nečekal. Kamera vedená téměř uměleckým okem, optimismus zrakově postiženého chlapce dýchá ze snímku plnými doušky a vztah babičky i otce k dítěti je ztvárněn mistrovsky. To jsou prvky, které přisuzují tomuto snímku podle mého mínění vlastnosti Oscarového filmu. Škoda, přeškoda, že nebyl nominován. Režisér Majid Majidi má cit a před sebou, doufám, ještě hodně zajímavých filmů a jistě mnoho zasloužených uznání.

Ve svém profilu mám uvedeno, že mám rád filmy, které nám mají co říct. A tento příběh k nim patří. Ať jsme seniory či nikoliv, musíme uznat, že pro každého si jednou ta "zubatá" přijde, a je jen na nás, jak se s tím v tom okamžiku vypořádáme (pokud na to budeme mít čas a peníze). Tento trochu pohádkový příběh dvou charakterově rozdílných osob navozuje možný příklad, jak se lze s tou "zubatou příšerou" na konci svého života poněkud elegantněji vyrovnat. No, ... odejít ze života a nevidět Čínskou zeď bych považoval i já za velké zklamání. :-) .... Odpusťme snímku tu pohádkovou sentimentalitu a obdivujme myšlenky dialogů dvou pacientů, ze kterých nevyléčitelná nemoc několik dní před smrtí udělá přátele. ... Jack Nicholson a Morgan Freeman jsou herecké špičky, které, ... jak jinak, role dvou umírajících lidí zahráli opravdu bravurně. Když si k tomu milovníci dabingu připočtou i velmi dobrý CZ dabing v podání Pavla Rímského a Aloise Švehlíka, vynikající filmový zážitek v nádherných barvách je na světě. A komu tento příběh nemá co říct, tomu asi není opravdu pomoci. /Nesouhlasím s komentářem: DaViD´82 .... (chtěl by toho vidět příliš mnoho)/ + /Souhlasím s komentářem: Yoss (má mou úctu)/

Alfred (Philippe Noiret) v roli chápavého a laskavého vesnického promítače, ke kterému se rád uchyluje zvídavý chlapec jménem Toto a "nasává" vůni celuloidových obrázků. I tak nějak podobně může člověk získat vztah k filmařině. Toto vyrostl a Alfred zestárl. Už se nevidí tak často, dá se říci že vůbec. Ale jejich vztah je stále pevný. Jako vztah otce k synovi. Krásný film tak, jak jej dokázal zahrát jen Philippe Noiret.

Ano, tak tento film si zcela jistě zaslouží potlesk za scénář a hlavní roli. Tak procítěný a dobře zahraný lidský příběh jsem již dlouho u filmu nezaznamenal. A to nejsem zdaleka nejmladší. Tohle si zaslouží mých plných pět hvězdiček, i když je zde snaha človíčka dojmout viditelně zřejmá. Ovšem nevím, nevím, zda takto postižený člověk ve skutečném životě (ne jenom v dojemném filmu) je vůbec schopný vychovávat a něčemu naučit malé dítě.

Neklidné prožitky z dětství ovlivňují náš život v dospělosti a určují cestu, kterou se následně dospívající člověk ubírá. Stresující prostředí dnešní civilizace, konzumní život společnosti pak může dokonat v dospívání to, co bylo v dětství naklíčeno. Citově ošizený, nekonzumní, ale rozhodný Chris se vydává po dokončení studií naprosto jinou cestou, než by zvolil kdokoliv z nás. Je to cesta odvážná i nerozvážná, ale svobodná. Taková, jakou si přeje on sám. Prožívá chvíle štěstí osamocen v drsné přírodě a odpoutává se od závislosti na penězích, majetku a všech ostatních "výhod" civilizované společnosti. Za svou svobodu však musí zaplatit. Film je po celou dobu v krátkých časových sledech retrospektivní. Do reálného děje vstupují vzpomínky Chrise a jeho sestry. Umocňují jej nádherné záběry (někdo by řekl "kýčovité") panenské přírody na Aljašce a neméně krásné melodie kytary a zpěv s texty souvisejícími s dějem. Téměř až do konce se příběh odvíjí v celku poklidném, pohodovém tempu a v závěru vygraduje. Byl natočen podle skutečného životního příběhu, který se stal v počátku 90. let minulého století v USA. Proč se asi tolik moc tento film líbí tolika divákům? Není to třeba proto, že všichni v hloubi duše máme potřebu se nějakým způsobem oprostit od svých tíživých starostí a povinností? Zodpovědnost nám to ale nedovolí, a tak si to vynahrazujeme sněním nad tímto příběhem a společně s Christopherem se alespoň na těch 148 minut uvolňujeme a relaxujeme. PS: mé manželce se to totálně nelíbilo, :-) vydržela 45 minut a vzdala to. To je typický příklad toho, jak je posuzování hodnoty filmů individuální a jak až moc se můžeme spoléhat na hodnocení filmů tady na ČSFD. :-(

Jo, jo, ... být v letech a zachovat si kus klukovského bláznovství, ... není to krásné? Nad ránem budit sousedy startujícím monstrem, objíždět kdejakou rychlostní soutěž a snažit se o nemožné. Není to krásné stáří? Koukněte na tento příjemný příběh skutečného snílka a posuďte sami. Anthony Hopkins se s přibívajícími léty stává jako herec stále více sympatičtější a člověk s jeho rolí tak sympatizuje, že by mu nejraději osobně pomohl před závodem nahustit gumy. :-)

"Dva stateční" dobrodruzi a nenapravitelní snílci ve westernu rovnajícímu se svou kvalitou slavným "Sedmi statečným" režiséra Johna Sturgese. Humorně podaný snímek ze šedesátých let patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co nám mohli Paul Newman a Robert Redford tehdy nabídnout. Já osobně si cením především toho, že tento snímek měl možnost vzniknout již před 40 lety a ne dnes. Dnes by byl dozajista pojat očima dnešního digitálního režiséra tak, že by byl přecpán digitálními triky včetně kolorizace obrazu a tím pádem by byl předem odsouzen k průměrnosti. Věřím, že vytvořit remake tohoto snímku si režiséři a scénáristi zatraceně dobře rozmyslí.

Nádherně laskavé, inteligentní a přitom prosté - jednoduše svěrákovské. Zdeněk Svěrák si mě navždy získal. Stejně jako všechny Svěrákovy filmy i tento je podle mého mínění nepřekonatelný současnými českými režiséry a scénáristy. Nečekal jsem až si film seženu na DVD a přímo s nadšením jsem vlítnul do kina a vychutnával každou minutu tohoto přenádherného filmu "ze života". Děkuji pane Zdeňku Svěráku. Děkuji za nezapomenutelný zážitek u filmového plátna.

UFO jsem ještě neviděl Kleopatro :-), ale krásných filmů už dost. A tento mezi ně dozajista patří. Něco tak hluboce promyšleného a lidského z prostředí sluchově postižených dětí se hned tak nenatočí. Je to opravdu tlak na lidské (divákovo) cítění a přitom tak přirozený a nenásilný a citově vůbec nevydírající. Volba přidělit jednu z hlavních rolí právě neslyšící Marlee Matlinové byla naprosto správná, řekl bych doslova nanejvýše nutná. Žádná jiná slyšící herečka by zcela jistě tuto roli nezvládla tak přirozeně, jako ona. Podívejte se na tento nádherný snímek odměněný Oscarem (v tomto případě na rozdíl od jiných zaslouženě) a vžijte se alespoň na chvíli do role hluchoněmé(ho) a prožívejte tu životní "diskriminaci" v podobě zdravotního postižení spolu s Marlee Matlinovou. Velká škoda, herci, režisér a film samotný si zasloužil těch Oscarů víc. Minimálně alespoň za scénář.