pavcas

Nudná limonáda s charismatickým hlavním hrdinou, kterýmu ale jeho lásku k služce nemůže nikdo věřit, chemie nefunguje, je to nezáživný, místama až nudný, bez náboje a pořádnýho příběhu. Pokud chcete vidět třeskutou chemii, skvělý dialogy a 100% uvěřitelný herce, koukněte se na Outlander (Cizinka). To je příběh, ktrerý má absolutně všechno, co Poldark postrádá + ještě charismatičtějšího hlavního hrdinu a ústřední dvojici, kvůli který nebudete v noci moct usnout.:-)

Zkombinujte charisma a herecké umění Charlieho "přesvědčivého" Hunnama, výbornou režii Guye Ritchieho, dechberoucí práci s kamerou a legendu o Exalibru a vyjde vám parádní jízda, proložená vtipnejma dialogama, pronesenýma správnejma lidma ve správnej čas, u který se budete bavit od začátku až do konce. Asi jen Guy Ritchie umí natočit historickou podívanou na téma král Artuš tak moderně a svěže, že si párkrát řeknete ježiš tohle mně fakt baví! Jeho rukopis poznáte od začátku, neváhá přetočit děj zpátky přesně ve chvíli kdy si řeknete tohle jsem nepobral, nepárá se s dlouhým vysvětlováním, hodí tam pár rychlých flashbacků i pohledů do budoucnosti, co by bylo kdyby, bere to zkratkou, ale na konci vás má přesně tam kde chtěl....A Charlie Hunnam jako král Artuš...to je sexy kapitola sama o sobě..

Od podobných žraločích filmů už moc nečekám,ale tohle se mi líbilo víc než Mělčiny a to především kvůli realistickému ztvárnění žraloků a jednoduchému námětu využitému na maximum. I když jsem závěrečnou pointu v posledních minutách čekala, stejně ve mně film vyvolal ten správnej tísnivej pocit a při představě, že bych se v takový utržený kleci v hlubinách obklíčených žraloky ocitla já, mně obcházela úzkost. Navíc pokud nejste stejně jako hlavní hrdinky na takový ponory do hloubky zvyklá, nevíte ani pořádně jak se nasazuje kyslíková bomba a předtím jste si zkusila tak maximálně šnorchlovat v 5metrech, tak situace kdy jste najednou 47 metrů pod hladinou a máte kyslík asi tak ještě na 20 min je doslova infarktová. Jediný co mi vadilo, že se autoři nezabývali trochu víc i tím, co se dělo na povrchu v rybářský lodi, myslím,že by to filmu dodalo ještě na větší autenticitě. Jedno je jasný, letos k moři nepojedu.

Když mi Netflix jednoho dne naservíroval tenhle novej seriál, blesklo mi hlavou, že jsem o tom někde slyšela,ale že vlastně nevím, jestli se chci dívat na trápení nějakejch puberťáků na střední škole. Po prvních dílech jsem měla jasno, že chci, protože důvody sebevraždy hlavní hrdinky Hannah Barker, které pomalu rozplétá další z hlavních postav sympaťák Clay Jensen pomocí audiokazet, které před svou smrtí nahrála a poslala několika vybraným lidem vám prostě nedovolí nepustit si další díl. Hannah je dívka, do které byste neřekli, že by mohla být obětí šikany, je hezká, chytrá, má kolem sebe plno přátel a milující rodinu. Aspoň tak to teda vypadá. Jenže v průběhu vyprávění zjistíte, že z jejího úhlu pohledu vlastně nemá nikoho, kdo by se o ni opravdu zajímal a podal jí pomocnou ruku, když to nejvíc potřebuje, že každý lehkomyslně vyslovený vtípek nebo poznámka může bodat jako nůž a že to co z počátku vypadá jako zoufalý krok nevyrovnané puberťačky má vlastně daleko hlubší a reálnější důvody, které by srazily na kolena i mnohem silnějšího jedince, natož jednu osamělou holku.. A tak na pozadí blížící se tragédie, o které víte že přijde už od 1.dílu sledujete, jak do sebe pomalu zapadají všechny střípky mozaiky, zjišťujete že všechny činy mohou mít nedozírné následky a že někdy opravdu stačí maličkost, která vás skopne do propasti, ať už je to špatné načasování, nevyslovená touha anebo nešťastná souhra okolností. Postupně taky zjistíte, že Hannah není jedinou obětí a že díky svému odkazu a následnému vyšetřování roztočí kolečka dalších událostí a strhne lavinu, kdy vyjde najevo, že nikdo není bez viny, ani největší klaďas příběhu a její tajná láska Clay. A tohle všechno dohromady namixuje koktejl, ze kterého chvílema mrazí a chvílema bolí u srdce a ano chvílema si říkáte,že tohle mohla udělat nebo vyřešit jinak, ale zároveň víte, že tyhle věci se bohužel dějou a někdy je snadný jim zabránit. Stačí jen jediný..starat se víc o ty, na kterých vám záleží, protože zítra může být pozdě..pro ně i pro vás.

Letos už druhé scifi, které mně nalákalo bombastickým trailerem, hereckým obsazením a vysokým hodnocením a které mně opět zklamalo na plné čáře. Zatímco Pasažéři byla předvídatelná a místy nudná limonáda, Příchozí slibovali vyšší psychologický rozměr aby nakonec naservírovali setkání s mimozemskou civilizací takovým způsobem, že to pochopíte jen pokud jste matematický expert kombinovaný s pychologem a během filmu se naučíte jazyk heptapodů a u toho koukáte do vysvětlujícíh poznámek u scénáře. Nebudu asi první, komu to připomínalo Interstellar s tím rozdílem, že tam to člověk při druhým shlédnutí nějak dal dohromady a taky tam daleko víc všechno fungovalo. Když jsem na konci setřela slzu z oka, nebyla jsem si jistá, jestli pláču nad sebou a výškou svého IQ nebo nad tím, že můj oblíbenej žánr už asi nikdo nedokáže natočit tak,aby ho koncový divák aspoń trochu pochopil a měl z toho radost.

Tak jsem si potvrdila, že muzikály stále nemám ráda, ačkoli tvůrci vykřikovali, že tohle je film přesně pro moji skupinu a navíc místopřežně přísahám, že díky La la Landu už na žádný muzikál do kina v životě ani nepůjdu, i kdyby tam hrál Ryan s Jamiem Dornanem, Bradley Cooperem a Jakem Gylenhallem dohromady. . Hudební čísla podle mně celkovému příběhu spíš ubližovala než naopak, děj se neuvěřitelně táhnul a nebýt charismatu Ryana Goslinga, po dlouhé době jsem odešla z kina. Takhle jsem to přetrpěla do konce a můžu říct, že to byl jeden z nejnudnějších a zřejmě nejpřeceňovanějších filmů, které jsem s ním viděla a můžu vám říct, že celý kino hmatatelně trpělo se mnou. ..Určitě to režisér Damien Chazelle myslel s kouzlem starého Holywoodu dobře, ale tohle se mu nepovedlo. Jednu hvězdičku navrch dávám za pěvecké a taneční výkony obou hlavních protafonistů a druhou za Ryanovo klavírní vystoupení, ale těch 7 zlatých Globů nechápu...

Musím říct, že mně tohle mysteriozní drama z dílny Netflix celkem posadilo na zadek, připomínalo mi Stranger things, ale o level lepší. Ze začátku to vypadá jako klasika a trochu nuda, mladá žena se ztratila, zčista jasna se po 7 letech našla a teď se dozvíme co se stalo. Jenže příběh Prairie Johnson je přeci jen trochu jiný, což pochopíte už v prvním díle v nemocnici při setkání s rodiči, které nejdřív nepoznává. Prairie má šrámy nejen na duši, ale i na těle a v sobě ukrývá jedno velký tajemství, které se z nějakého důvodu rozhodne sdílet s pěti dalšími outsidery z města. Postupem času vás její neskutečný příběh natolik vtáhne do děje, že mu odpustíte místy trochu přestřelenou scifi zápletku a na konci si nebudete jistí, jestli se jí to všechno jenom nezdálo. A když mluvím o velmi realisticky natočeném finále, tak to mi šel vážně mráz po zádech. Doufám, že bude druhá serie, chtěla bych vědět víc, protože vlastně pořád nevím nic, ale ještě dlouho o tom budu přemýšlet....Může být nějaký život po životě?

Každá serie The Fall byla jiná a něčím vyjímečná, ale všechny měly společného jmenovatele..brilantní herectví hlavních postav, skvostnou režii, plíživě gradované napětí a výborný scénář. V třetí serii se tvůrci soustředili na postupné odkrývání Spectorovy minulosti a pohnutého dětsví, přičemž na nás vyskočilo ještě několik kostlivců ze skříně a tato řada nemá ani nouzi o další napínavé scény nejen mezi Stellou a Paulem a z některých mi zase spadla brada pod stůl. Už je to sice jiný úhel pohledu na celý příběh, ale o nic nudnější. Nedalo se to natahovat donekonečna a to je mi na Fall asi nejsympatičtější. Nesnaží se z nabyté popularity vytřískat co nejvíc, Allan Cubitt měl v hlavě od začátku jasnou vizi jak postava Spectora dopadne a podle mně se mu podařilo vytvořit jednoho z nejtemnějších a zároveň strašidelně nejsympatičtějších seriových vrahů současného " televizního plátna". Protože u čeho jiného než u The Fall si budete přát, aby postava s tak temnou a pokroucenou duší unikla spravedlnosti......A hlavní zásluhu na tom má samozřejmě Jamie Dornan, který možná ani sám nevěděl, co v něm je a jak výborně to umí dostat ven.

Nízkorozpočtový snímek z produkce stanice Netlix byl natočen podle skutečných událostí. Ukazuje příběh jednotky irských vojenských paniců, v čele s Patem Quinlanem ( přesvědčivý Jamie Dornan), kteří jsou v době studené války vysláni pod záštitou OSN do Afriky a mají po místním vojenským převratu jedinej úkol, udržet mír v místě zvaným Jadotville. Z mírový mise se ve finále vyklube boj o holej život, když se vlivem zákulisních taktik, boje o moc a další tajné zpackané operace OSN na místě stanou obětními beránky, od kterých všichni dají ruce pryč a nechají je napospas osudu. Skupinka 150 nováčků, kteří nikdy nezažili skutečnou válku a vyděsí je i had v trávě je tak postavena před rozhodnutí, jestli tváří v tvář obrovské přesile najatých žoldáků budou kapitulovat nebo bojovat do poslední vystřelené kulky a zemřou jako hrdinové. Paradoxně tato operace aniž bych prozrazovala závěr, byla zametena pod koberec, jako by se nikdy nestala a mluvilo se o nich jako o zbabělcích irské armády. Uznání se dočkali až po letech v roce 2005, kdy byli irskou vládou konečně oceněni. Musím říct, že ačkoli podobné filmy nejsou mým šálkem kávy, větší část filmu jsem si hodně užila, i když by neškodil trochu propracovanějsí scénář a místy i víc napětí. Každopádně to nesklouzlo k žádnému velkému patosu, Jamie mně rozhodně potěšil a ty 4* si ten film zaslouží.

Na tenhle film jsem se dost těšila, protože "jednička" s Willem byla, co si budem povídat, filmová lahůdka, na kterou se i po 20 letech ráda kouknu. Dvojka je taky lahůdka, ovšem na opačný straně divákova spectra. Je to zmatená, bezobsažná, nudná a nelogická slátanina, kterou se pár starých známých a několik nováčků snaží zachránit rádobyvtipnými hláškami ve stylu jedničky. Ovšem když dva dělají totéž, není to vždycky totéž, takže to co bylo vtipný u Willa Smitha nefunguje u jeho no name syna ani u mladýho Hemswortha, kterej mi jinak moc nevadí, protože se na něj aspoň dobře kouká. Abych u takovýho blockbusteru chvílema nevěděla, která bije, proč tohohle dědka co byl 20 let v komatu pustěj ještě s holým zadkem rovnou k prozkoumání mimozemský mašiny a všem to přijde normální, nebo proč Bill Pulman jako bývalý prezident přepne v milisekundě ze senilního dědy, kterej neví kde má nočník na svý starý dobrý já a vystřihne motivační proslov, kterej by rovnou mohla vysílat CNN, to mi hlava nebere. Akce je zmatená, chování postav nelogický, patos místama připomínající grotesku, prostě katastrofa v megalomanským stylu.