bobrux

Vtipný, dojemný, nápaditý i řemeslně dokonale zvládnutý fim, který ovšem do kolen sráží jediná věc - první snímek. Pokud se oprostíte od očekávání neopakovatelného zážitku prvních Příšerek, tak vám Pixar naservíruje poměrně dobrý animák s hromadou vtipů a narážek.

Už začátek naznačí, že se pojede v klasických kolejích plných trapných klišé a občasného patosu. Táta, který se usilovně snaží být za dobře se svou dcerou, toho času žijící u své rozvedené matky, americký prezident jako největší lidumil všech dob, teroristé jsou sehraní jak balet v nároďáku při Labutím jezeře a americká armáda naopak připomíná cvičení z policejní akademie, kdy jsou všichni rádi, že se nikdo ze skupinky neztratí, nebo sám nezastřelí služební zbraní. Stíhačky na Bílým domem létají rychlostí Štefana s práškovacím letadlem, aby pilot stihl rozeznat malé dítě a ještě si ho na displeji přiblížit, problém patřičně rozebrat s velením a pak odmítnout splnit rozkaz, protože na děti se nestřílí. Toto všechno se ale dalo čekat a k žánru už to tak nějak patří. Co sem ale tak úplně nepasuje je humor. Je ho sice poskrovnu, ale obyčejně je vám do obličeje vražen ve chvíli, kdy čekáte nějakou dojemnou rozjímačku nad bytím a nebytím. Takže po vypnutí mozkových závitů si lze užít svižnou akční jízdu plnou explozí, přestřelek a vrtulníků padajících jako přezrálé jablka.

Knihu jsem nečetl a proto vás neobšťastním žádným zásadním literárním postřehem, který se do filmu nedostal. Kostra příběhu je sice trošku křehká, co se kvality týče, ovšem Luhrman jí drží poměrně pevně, takže se za celé dvě hodiny dokáže jen jemně naštípnout, ale ne rozsypat. Vizuální stránka, často tak vyumělkovaná až snová, je okázalá stejně jako doba, ve které se děj odehrává a spojení 20. let s moderním soundtrackem mě skoro až nadchlo. Celé herecké obsazení je bohužel vedle excelentního DiCapria odsouzeno hrát o třídu níž, ovšem i tak se nebojím říct, že nikdo z nich naštěstí nekazí dojem z celku.

Úžasné dobové záběry, mnoho silných momentů a na dokumentární film neskutečná gradace. Lze si vůbec přát něco víc? Typický fanoušek vše, co je ve filmu obsaženo, dávno ví, někde viděl, slyšel, četl. Toto je ale čistě jen můj osobní problém a těžko to filmu vyčítat. Snaha o zacílení na co nejširší publikum je logická a proto ač jsem původně nastřelil čtyřhvězdí, tak po vcítění se do role diváka motorsportem moc nepoznamenaného, nelze jinak, než to na rovinu říct. Toto je majstrštyk dámy a pánové. Nacpat všechny podstatné události padesátileté historie bezpečnosti F1 do rychle ubíhajících dvou hodin jinak nazvat nelze.

Dějové prázdno vyplněné poutavými krajinnými záběry. Příběh možná až děsivý, ve výsledku však díky uspěchanosti začátku nedokáže plně těžit ze své reálné předlohy a zlomení svobodného člověka v otroka proběhnuvší během několika málo scén kladné body filmu také nezíská. Film celou dobu stopáže hledá způsob, jak divákovi sdělit, že otroctví bylo fakt fuj, ale všechny pokusy jsou polovičaté a nedotažené do konce. Scény každodenního koloritu práce na plantážích a přilehlých pozemcích nedokáží vystihnout pravou krutost otroctví a těch pár mučících scén už film z bezradnosti nevytáhne díky naprosté absenci jakéhokoli vztahu k postavám, které se v ději jen mihnou a kdyby se v něm vůbec neobjevily, nestalo by se snad zhola nic. Tedy pardon, stalo. Chiwetel Ejiofor by se nemohl několikrát za dvě hodiny upřeně dívat do krajiny s výrazem signalizujícím zaražené větry. Ale abych jen nehanil, herecké výkony jsou jinak vysoko nad průměrem a kameraman odvedl bez diskuze obrovský kus práce. Pokud ale máte choutky na strhující film, který vás na dvě hodiny vtáhne a dlouho o něm ještě budete přemýšlet, tak vám ušetřím dvě hodiny času. Oscar pro nejlepší film roku je zde skutečně ona pověstná střelba to tmy.

První hodina a půl byla neskutečná jízda a vyloženě jsem si užíval každou scénu s Russellem Crowem a Hughem Jackmanem. Pak se mi však začalo všechno to ječení až zajídat a děj i skladby se začaly stávat čím dál více nudnými. Při střízlivějším užití nástrojů ve střižně by ze snímku skutečně vznikl perfektní muzikál. Takto dostanete skvělý rozjezd a neskutečnou nudu ke konci. Minimálně kvůli výkonům Russella Crowea a Anne Hathawayové však stojí za to se na film podívat.

Že by ze scénáře zrovna stříkala originalita se říci nedá, nicméně retrospektivní vstupy a děj odehrávající se ve více časových rovinách dokáže alespoň na oko tento nedostatek zakrýt. Opět se však nevyhnete pohledu na několik kamenných tváří jedinců znuděných vlastní existencí a ani o klasické upíří dilema (žrát/milovat) ochuzeni nebudete. Jde vlastně o takový trošku propracovanější Twilight pro dospělé. Ale co film nezvládá ve vyprávěcí rovině, s přehledem kompenzuje vizuální stránkou. Hrudník Gemmy Arterton jen tak z hlavy nevyženu.

Tak tady máme příběh o cílevědomé paní dokonalé, která si svůj životní omyl uvědomí až moc pozdě. No co naplat, po pár dnech budete hodně dlouho vzpomínat na nějakou scénu, která by vám utkvěla v mozku, takže plusové body dávám jen za dobře zvládnutý happy end.

Úsměvné, dojemné, trapné i upřímné, ale hlavně strašně roztahané. Být stopáž o nějakých padesát minut kratší, tak bych neváhal se čtyřmi hvězdami. Takhle jsem musel popřemýšlet o trošku déle a stejně je tam hodím. Už jen kvůli tomu, že se nekoná klasická slaďárna bez logiky a povedených scén bylo o fous více, než je obvyklé.

Kdyby byl celý film stejný, jako úvodní scéna, tak bych asi chrochtal blahem. Takhle mi bohužel nezbude nic jiného, než chrochtat i trošičku znechucením. Hláškuje sice o sto šest, a pravda asi jen pamětníci všechny ty narážky poberou, ale zbytek filmu trpí těžko popsatelným mixem trapnosti a nudy. Například Chuck Norris sice pobavil, ale byl do děje narván tak okatě násilně, že kdyby se ve filmu neukázal, tak by se zhola nic nestalo. A takových těžkopádných kliček je zde bohužel více. Ale abych jen nehanil, v některých momentech jsem se i zasmál a film si užíval, takže dám oblíbené průměrné trojhvězdí.