Robur888

Do příběhu vstupuje nesmělý a neprůbojný mladík, který poslouchá autority na slovo, život má nalajnovaný od rodičů a budoucnost v podstatě danou. Na konci filmu pak nevěřícně hledíme na zarputilého a neústupného rebela, který se dokáže rvát se vším co se postaví do cesty jeho touze. Fascinující přerod vrcholící ve finále. Nádherná hudba, nádherná kamera, nádherná paní i slečna Robinsonovi (nezapomenutelná věta: „Mrs. Robinson, you're trying to seduce me. Aren't you?“). Zajímavý je i pohled do života vyšší americké vrstvy 60. let, plné konvencí. Dnes už je Amerika na první pohled jiná.

Devadesátiminutový film popisuje podstatnou část německé invaze do Dánska, která ve skutečnosti trvala cca 360 minut. Jedná se vlastně o jednu šarvátku a pozdější ústupy s občasnými potyčkami. Pro někoho, kdo o této epizodě z druhé světové války nevěděl, je to zajímavé zjištění a pro nás znalé je to krásná ukázka reálií dánské armády v roce 1940. Oceňuji vysokou autenticitu a pohled na válečné události z pohledu člověka. Je to pohled, který chybí mnoha lidem píšícím na diskuzích na zpravodajských serverech o skutečných válečných událostech z tepla pokojíčku. Pro mnohé diváky u nás by také mělo shlédnutí filmu přinést uvědomění, že ač předválečné Československo aktivně bojovalo v několika konfliktech (dnes bohužel zapomenutých) s armádami Maďarska, Polska a německými záškodníky z Freikorps a způsobilo jim ztráty v počtech mnoha stovek mrtvých (bohužel i Československo přišlo o stovky vojáku, členů SOS a četníků) stále zde přetrvává nesmyslný předsudek, že „jsme se vzdali nepříteli bez jediného výstřelu“. V Dánsku tak stále převažuje přesvědčení, že kapitulace byla správná a pro národ prospěšná, protože se díky tomu podařilo zamezit nadměrným ztrátám na životech Dánů v průběhu celé války. Jo to my, jsme na sebe o hodně přísnější.

I sami aktéři, včetně náčelníka SNB berou označení „zvláštní skupina“ poněkud ironicky. A celé je to vlastně zvláštní. Vyšetřovatelské schopnosti celé skupiny na sebe bere jen major Drnek a nadporučík Kotek k řešení případů moc nepřispívá, ale alespoň nic nepokazí. No k třetí v týmu (soudružce podporučici, později poručici) Jánské je těžké získat sympatie. Je unikátní v tom, co vše dokáže prozradit svému okolí a jen shodou nepochopitelných okolností to někdy případu pomůže. Nejhorší je však její neviděná sestra Agáta, kterou pravidelně informuje o pokrocích ve vyšetřování. Nad jejími telefonáty nelze než kroutit hlavou. No a vlastně je tu ještě čtvrtý ze „třech mušketýrů“ Profesorka, ke které má přístup pouze Drnek a na kterou se obrátí, když jsou v koncích, což je vlastně v každém dílu. Slabý scénář pak zachraňují herci v hlavní (Josef Somr) a vedlejších rolích. No, když jsme u toho scénáře, doporučuji si přečíst více o jeho autorovi Ivanu Garišovi (Antonínu Prchalovi)...... no raději pojďme dál. I přes jistou naivitu je to pěkná sonda do posledních měsíců socialistického Československa.

Jsem fanda do letadel a na první Top Gun rád vzpomínám a tak jsem tento nový nemohl nevidět. Jsou tu dva pohledy. Ten MIKRO, kdy sledujete neskutečné letecké záběry, akci, vtip, nestárnoucího Toma Cruise, atmosféru mezi piloty a pilotkami a další aspekty, které popisuje většina recenzentů. Zde dávám jednoznačných 100 %. Pak je tu však ještě ten MAKRO pohled z dálky, kdy sledujete logiku a souvislosti ve filmu a tady dostává film trhliny. Američané mohli použít své nejlepší stíhačky F-35, ale nepřítel prý ruší v oblasti GPS signál. Cože? Takže v boji běžně používaná rušička vyřadí to nejlepší co mají Američané z akce? Jistě ne, ale tvůrce filmu pro dramatičnost filmu chápu. Vždy je lepší když v letadle sedí dva a mohou tak lépe komunikovat s diváky. Pilot říká: „Letí na nás raketa!“. Druhý „Vypouštím světlice.“ Kdyby byl pilot sám, nebude to ono, když si bude broukat „Ha raketa, asi vypustím fléry/klamné cíle“. apod. Složité letecké manévry v údolí by tak jistě také nemusely být, kdyby se použila raketa, která by zničila celé údolí. No a střílet vrtulníkem na pilota, který havaroval na vlastním území a je takřka již zajat je také zvláštní. Odlet F-14? Také slušné. Souboje s Su-57? Nelogičností je hodně, ale takto se na film nedívejte. Bude Vám ho to kazit. Vždyť akce, atraktivní prostředí, nostalgie za trošičku starými časy je přece to hlavní, proč chcete film vidět. Původně jsem chtěl filmu ubrat hvězdičky, abych tvůrcům ukázal, že mě neošálili a já chyby odhalil. Pak jsem si ale uvědomil, že jistě nebudou mou recenzi číst a tak jsem dal plný počet, protože letecké záběry mě skutečně uchvátili a film ve mě dlouho rezonoval.

Film 1917 je techniky skvělá filmařina. Dlouhé záběry, které navozují dojem, že jsme s hlavními hrdiny LIVE, výborná kamera a naprosto vychytané prostředí úchvatně zpracované do nejmenších detailů. Forma skvělá, ale obsah pokulhává. Na film jsem se velmi těšil, ale o to větší bylo zklamání. Mnohé méně pochopitelné věci jsou přehlédnutelné, ale větší nelogičnosti už vadí. Doteď mě zajímá, jak chtěl generál Erinmore řešit situaci, kdy Němci vyklidili pozice a on je nechtěl obsadit, protože to byla podle něj past. Řídit válku takového rozsahu jen pomocí pěších spojek je nezodpovědné.

Hódně akce, hódně patosu. Už v úvodní scéně je až zarážející čínská důslednost v chápání mezinárodního práva, protože pokud by jejich loď, kterou piráti unesli vstoupila do somálských výsostných vod, museli by ji jejich vojáci opustit. Protože tak je to přeci správné a oni jsou Číňané a zásadně jednají fér. Vše dobré platí o čínských vojácích jako celku, ale i morálně volní vlastností jednotlivců jsou natolik na výši, až jsou nedostižné. Za vlastní oběť zachraňují i místní civilisty. Na jejich straně byla odvaha, inteligence, technika, všestrannost, iniciativa, neúnavnost, palebná síla i pravda. / Každý má právo na ultra akční film, který bude pouštět brancům v místnosti zatím co čekají na vstupní lékařské vyšetření, ale čeho je moc, toho je příliš.

Nikdo nás nepřipravoval na válku s bratrským národem. // Je to jeden z těch filmů, který mě skutečně chytil. Zároveň je nutné přiznat, že film není určen pro běžného diváka, který nemá slušné povědomí, co se na Krymu v roce 2014 stalo. Neinformovaný divák se jen dívá na ubíhající scénky, které do sebe příliš nezapadají a film mu musí nutně připadat zmatený a nejasný. To ale nebyl můj příklad. Někdy útržkové, ale o to zajímavější střípky dokreslující děj. Život v krymské vesnici, alkohol, šikana na lodi, revoluční dění v Kyjevě běželo vlastně jen na pozadí a bylo od života námořníku tak daleko, přátelství a společná družba s ruskými vojáky, s rusy propletené rodiny a vztahy, Зелені чоловічки (Zelení mužíčci), kteří se po Krymu pohybovali, společné ukrajinské cvičení s NATO (ano z pohledu rusů je to muselo slušně vytáčet) apod. Přiznám se, že jsem sledoval celkový děj a postavy hlavních hrdinů mi splývaly s ostatními a nikterak nevystupovaly. // Kamera, střih na velmi vysoké úrovni. // Neviděl jsem tam ani propagandu a stavění se Ukrajiny do role oběti. Ano, skrz na skrz nesympatický kuchař byl rus a zbabělec, ale i to se přece může stát. No a píseň Voiny sveta (Bojovníci světla) běloruské skupiny Lyapis Trubetskoy, kterou se námořníci nabudili, skutečně tehdy při revoluci rezonovala (připomíná mi něco jako Motlitba pro Martu od Marty Kubišové v roce 1968). // Docela bych i věřil, že před ruskou invazí na Ukrajinu se na tento film dívala ruská generalita a možná i samotný Putin, a proto dospěli k závěru, že obsazení Ukrajiny bude jen klidná záležitost. Polovina armády se k nim přidá a druhá polovina se po chvíli sama vzdá. Jenže ukrajinská armáda 2022 není ukrajinská armáda a námořnictvo 2014 a Kyjev, Hostomel či Charkov nejsou Sevastopol, Simferopol či Kerč.

Není to epos o neohrožených sovětských vojácích bez bázně a hany jak jsme z celé řady ruských a zejména sovětských filmů zvyklí. Jsou zde surové a syrové scény a hořícími lidskými těly se tady nešetří a ukazuje se tak nejčastější smrt tankisty v boji - uhořením ve svém stroji nebo při pokusu o záchranu z něj. Vyzdvihnout si zaslouží velmi kvalitně provedený tankový souboj v ruské vesnici včetně dokonalých detailů. Jako historický fanda oceňuji celou řadu detailů, jako jsou nejen mnohé typy sovětské, ale i britské (Matilda) a americké (M 3 Lee), ruční zbraně (německý samopal mp40 používaný i jako kořistní), zničené tanky i ústřední bílý Tiger (má snad znázorňovat malosériový VK 4501/Porsche Tiger). Zvláštní kapitolou je pak rozjímání Hitlera v závěrečném rozhovoru. V době natáčení filmu se jednalo až o prozíravou předpověď, která se plně projevila v roce 2022 při Ruském útoku na Ukrajinu. Rusko bude totiž vždy vnímáno vnějším světem jako něco temného a ponurého.

S australskými filmy nemám nejlepší zkušenosti, ale když jsem stál před kinem a na ČSFD jsem pro tento film viděl velmi slušné hodnocení a i dívatelných 97 minut (na dvouhodinový film by se mi nechtělo), tak jsem šel. Děj se odehrává v neurčené budoucnosti (jako vodítko může sloužit, že hodnota Bitcoinu byla 1,25 milionu dolarů:-) a i vizualizace drsného prostředí začíná velmi nadějně a slibuje dobrou podívanou. Leč sliby – chyby. Od chvíle, co se hlavní hrdina nechal hloupě vyšachovat se pro mě film zbytečně táhl a já už čekal při občasném pohledu na hodinky na konečné vyústění. Nejlépe tak o závěru, který jsem z filmu získal vypovídala závěrečná titulková píseň. Slova, která zpívá Nick Cave na film skvěle sedí.

Včera jsem dočetl knihu Simona Mawera Skleněný pokoj, která byla předlohou filmu. S knihy jsem byl tak nadšen, že jsem se dnes těšil na shlédnutí filmu. Mělo mně být jasné, že vměstnat rozsáhlou knihu do 104 minut (včetně titulků) bude vyžadovat mnoho kompromisů, ale byl jsem zklamán jak velmi byl děj zploštěn, osekán a zjednodušen. To je však úděl těch, co přečtou knihu a spoléhají na to, že filmař použije knihu jako scénář, což však samozřejmě nelze. Kdo zná dějiny Československa, může se v ději a v tom co nastává ve filmu orientovat, ale pro ostatní to musí vyvolávat zmatek a nepochopení. Tvůrci filmu toho chtěli tolik říct, ale když viděli, že to nestihnou do díla vměstnat, scény zkrátili což pochopení děje moc nepřidalo. Zaujalo mě také, že v knize je přes polovinu stran věnováno předválečnému období, třetinu válečnému a na poválečnou dobu připadá jen výrazně menší zbytek. Film je rozdělen na téměř stejně dlouhé třetiny a tak se vykreslení a vztahu postav věnovalo tak málo prostoru, že jsem měl dojem, že neznalí divák nemůže souvislosti pochopit. Chápu tak ale, že zbylo více času na pro našince populární scény o StB a špatných komunistech.