Lish84

Tvůrci měli v rukou hned několik trumfů: Dagmar Havlovou (naposledy hrála někdy v roce 1997 v Životě na zámku) i další dobře vybrané herce (Viktora Preisse a představitele obou kluků) a zajímavý a originální námět. Však také ambice být velkým dramatickým dílem, na které se bude ještě po dlouhých letech vzpomínat (jako třeba na Nezralé maliny od Jiřího Hubače) z filmu čiší. Kanadská noc se však odvíjela vcelku nezáživně a předvídatelně, snad až v závěru to lehce zachránila malá pointa. Přišlo mi, že filmařskou invenci tvůrci soustředili spíš tam, kde to bylo zbytečné - umístit děj do krásné staré vily, krásné chaty u lomu či moderního gymnázia a obojí až kýčovitě nasnímat je sice třeba fajn, ale tím divákovi postavy nijak nepřiblížíme a nepřimějeme ho soucítit s nimi. Bohužel ani při záchvatu Dagmar Havlové jsem žádné mrazení v zádech nepocítil. Asi i díky tomu, že už v úvodu mě zarazil motiv s krkavcem, který vyznívá téměř jako parodie na Arabelu...

V dnešní době, kdy v televizi v Kriminálce Las Vegas běžně sledujeme detailní záběry z pitvy a horory v kinech (za všechny jmenujme sérii Saw) nechutnostmi také nešetří, Kanibalové rozhodně nešokují. Když pomineme zabíjení zvířat, tak násilné scény jsou často až moc viditelně kašírované - třeba oblečení vycpané zvířecími vnitřnostmi těžko bude někdo považovat za skutečné lidské torzo. Nicméně některé scény rozhodně zapůsobí - zejména pomsta za cizoložství a znásilnění v blátě. Film ale hlavně potěší jako celek - má béčkový námět a diváckou pozornost si získává tím nejjednodušším způsobem (nahota, sex a násilí), ale přesto se mu celkem úspěšně daří tvářit jako kdovíjak vážný film s hlubokou autorskou výpovědí... Kanibalové sice nedosahují takové stylovosti jako Zombi 2 Lucia Fulciho (v jejich případě se béčko tváří jako umělecký film), ale pěkná hudba se jim upřít nedá :)

Tvůrci se hned od začátku snaží, aby se divák ani chvíli nenudil. Využívají k tomu chytlavé písničky nebo hudební podklad, jeden vtípek střídá druhý, z nichž sice ne každý je povedený, ale žádný není trapný. Každá výpověď čtyř účastníků (Karcoolka, vlk, hromotluk a babička) je vyprávěna v trochu jiném stylu a s jinou hudbou. Tyto drobné změny stylu jsou osvěžující a film pokaždé nakopnou. Akorát poté, co i babička odvypráví to své a zloděj receptů je odhalen, film tempo ztrácí a to nejlepší už má za sebou. Následuje akční finále, v němž třeba Karcoolka používá kung-fu, ale už to není ono a nemá to takovou energii jako předchozí sekvence. Sympatie ve mně Karcoolka vzbudila hlavně tím, že do žánru 3D animáků nepřinesla další příběh o napravení nějaké bytosti nebo o sbližování dvou kámošů, z nichž jeden se přátelit nechce. Kdyby v závěru neztratila dech, nerozpakoval bych se jí dát plné hodnocení.

Televizní filmy Zdeňka Zelenky jsou pro mě většinou jen kvalitním průměrem, Karlínská balada je ovšem povedenou výjimkou. Zelenka opět obsadil Jiřinu Bohdalovou, kterou tentokrát doplnil Stanislavem Zindulkou. Oba hrají role svého typu a předvádějí nádherný herecký koncert - pobaví, dojmou i zarmoutí. Scénář vychází z předlohy Olgy Scheinpflugové, role jim ale byly zjevně upraveny na tělo. Z ostatních herců je stejně kvalitně doplňuje Věra Galatíková. Jednoduchou zápletku roztaženou na celovečerní stopáž většinou kritizuji, tady by však spěch jen filmu ublížil. Je záměrně natočen tak, jakoby vznikl snad někdy už před dvaceti lety, ale právě to ho činí kouzelným. Předlohu využili tvůrci dokonale a zároveň nejde o obyčejnou ilustraci, jak se bohužel často v podobných případech stává.

Což o to, Alena Vránová si v hlavní roli hostinské nevede špatně a role ji přesně sedne - snad jen místy hraje až příliš divadelně, k čemuž přirozeně formát inscenace svádí (ale tato výtka se rozhodně netýká jenom jí). Kořením této komediální inscenace z doby 16. století jsou však hlavně výstupy Vladimíra Menšíka a úsměvu se nelze ubránit ani u Marie Motlové či Luďka Kopřivy. Celkově ale musím konstatovat, že o žádný zázrak nejde - chvilkami to bylo i kapku nezáživné.

Nejsem sice znalec, ale muzikálová čísla, které zde filmaři natáčí, mi do éry českého filmu počátku 40. let rozhodně nesednou. Jakoby sem zabloudila z filmu Dáma na kolejích. Jistě jde o tvůrčí záměr, ale jeho smysl vůbec nechápu. Navíc tyto taneční výstupy vždy spolehlivě pohřbívají napětí, které se v přestávkách mezi nimi daří jakž takž vybudovat. A ani jinak se filmařům dobu děje moc evokovat nedaří. S ohledem na námět je také film zbytečně dlouhý. Jediný výrazný klad je Jiřina Bohdalová, která s úspěchem ztvárnila jednu ze svých dramatických rolí.

Výborní herci v hlavních rolích a zajímavý příběh o feťákovi (dnes už sice provařený, ale to mu body neubírá) slibovali dobrou podívanou. Ve výsledku je ale tato inscenace hrozná nuda. Hlavní chybu vidím v neúnosné délce. Ačkoli herci podávají skvělé výkony (hlavně Jan Pivec a Jana Hlaváčová), ačkoli se tu křičí, brečí, dojímá, stejně mě z té nudy nic nevytrhlo, ani absťáky Luďka Munzara. Příběh by se dal podle mě se stejnou silou a vyzněním odvyprávět za půlku stopáže.

Velmi stručně: "...a bude hůř" ve verzi "light".

Pěkný film o tom, s jakým nadhledem se dá překonávat těžká životní epizoda. Některé dialogy a události jsou možná víc "z románu" než "ze života", ale zase je to vynahrazeno sympatickou ústřední dvojicí.

Námět „dvě ženy, které na první pohled nemají nic společného, k sobě pomalu nacházejí cestu“ není v českém televizním filmu posledních let neobvyklý (např. Povodeň nebo Společnice). Tento film na toto téma pohlíží zase trochu jinak a ačkoliv se jedná o téma hlavní, vyklube se až někdy po 2/3 – což ale nevadí. Přestože je příběh jednoduchý a nikam nespěchá, tak film nenudí. Až zhruba poslední 1/4 filmu doplácí na nenápaditost scénáře. Herecký výkon Báry Hrzánové film pozvedá, Klára Issová ho naopak sráží. Zejména její vstup na scénu vyznívá až trapně. Báře Hrzánové jsem její postavu zcela uvěřil, ale postava Issové místy působila téměř jako karikatura (kostým, mluva, gesta apod.). Režisér film ozvláštnil akční kamerou, což jsem zpočátku přijímal s rozpaky, ale rychle jsem si na to zvykl a líbilo se mi to. Nicméně ve filmu s tímto námětem a žánrovým zařazením jde spíše jen o předvedení kameramanských schopností, nějaké kriminálce by takový způsob kamery slušel mnohem více a byl by v ní i logičtější.