Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Neuvěřitelná pitomina, která dělá z trochu zasvěcenějších diváků blbce, pokud se týká už používané hudební složky. Píseň 20 deka duše hráli Mišíkovi Etc... na konci 80. let, rozhodně ne na začátku 70. let, kdy se má děj filmu odehrávat. To byl ostatně Mišík zpěvákem Flamenga, tehdy nejvýznamněnější české rockové skupiny (vedle Modrého Effektu a Luboše Andršta), od níž paradoxně ve filmu neslyšíme ani notu. V obskurním klubu (ten mi opravdu přijde mimo realitu) zato slyšíme nahrávku Plastiků Magické noci z 1. jejich alba natočeného na Housce cirrka o dva až tři roky později, navíc kapely, která měla kolem roku 1971 a 1972 zcela jiný repertoár (nota bene se zvukem z let 90,, že?). Normalizace je tu pak zobrazována jako totální fraška. Pokud se tvůrci chtěli někde dozvědět fakta o tehdejším rockovém (ale i jazzovém a folkovém) životě, měli by si přečíst vzpomínky Mikoláše Chadimy nebo texty Martina Jirouse o PPU (Chadima ovšem líčí situaci skutečně barvitě s objektivitou hodnou historika). Snímek působí celkově neuvěřitelně naivně, a upřímně nevím, pro koho byl natočen. ()
Pamatuju si, jak jsem v říjnu v časných ranních, resp. pozdních nočních hodinách pobíhal při natáčení scény vymetání pajzlu esenbáky po koncertu. Tehdy při natáčení to vypadalo, že by ta scéna mohla být i docela akční, ale jak jsem předpokládal, zase nic. Ani vidět v té scéně nakonec nejsem, takže mi těch 700 Kč za tuhle scénu a za to jak jsem na tom koncertě stál v první řadě a z cigárem nad hlavou se houpal do rytmu Plastiků přijde ze strany ČT jako 700 konejšivých pohlazení za těch 13 hodin co jsem tím natáčením strávil... ()
Zas tak hrozné to nebylo. Herecké výkony sice nemastné neslané, výprava hrůza (kdo proboha prosadil ty paruky?), hudba na úrovni pilotních zkoušek garážníků z úplně jiného soudku a času, co říct...do roku 1968 mi z toho zapadá opravdu málo. Je to špatně, film měl dokumentovat dobu nástupu normalizace, což se podle mne povedlo tak, že to nejspíš nikdo z mladší generace nepochopí. Jako značně učesaný retro snímek mi to pod vousy nejde už vůbec. Koukal jsem až do konce, ale spíše z nostalgie. Na druhou stranu díky i za takovéto nízkorozpočtovky, když si vzpomenu na nedělní večery u televize za komančů, to byly panečku jiné skvosty, tandem Buchvaldek-Švorcová a nedělní chvilka poesie předtím Pelikánová, brutal pastva pro masy :-) ()
Naprostý podprůměr od Nikolaeva! Naprosto odfláklé masky - ty paruky byly oprabdu příšerný. Na jednu skvělý námět - naše dějiny undergroundu 70. let je tak bohatá, že by si to zasložilo mnohem větší prostor a zpracování než jak je tomu v tomto případě. Herecké výkony jsou v některých pasážích ubohé a exteriéry jsou velice zvláštní. Jedním slovem špatně natočený televizní film. Jediný okamžik, kde jsem trochu poznal rukopis Nikolaeva byla scéna s VB a šťárou na koncertě. ()
Nevěřil bych, jak může být dvaaosmdesát minut dlouhých. No, kluci, moc se to nepovedlo. Celý mi to přišlo děsně naivní. Márdi (San Piego forever!!!!) není sice herec, ale byl to můj důvod k tomu, abych na film koukal (to, že tam "hraje", jsem zjistil pět minut před začátkem filmu z fotek tady na csfd a rychle si překopal plány, abych se mohl dívat). Jinak mi to přišlo všechno nějak normalizačně sladký, takový Vyprávěj. A ten recitál na konci o sviních, co budou svině a tunelujou banky a lidech, co budou trpět pro svobodu a dělničit byl taky dobrej průser. Já teda tu dobu nezažil, ale takhle si jí nepředstavuju. Abych použil vhodná slova - myslim si, že bylo hůř. A Petrovi Nikolaevovi bylo zase líp, když točil o tom, že bude hůř. ()
Reklama