Lish84

Pohádka zjevně velice ambiciózní, ale tvůrci si ukousli příliš velké sousto. Je fajn, že se snaží vybudovat iluzi světa, který nebude tolik připomínat českou krajinu - ke slovu se velmi často dostanou digitální triky. Bohužel z nich jejich digitálnost čiší až moc a sopka dokreslená na obzoru si nezadá se sopkou v americkém příšerném hororu Pterodaktyl. Děj má šanci zaujmout dobrodružností a nabídne i několik akčních momentů, které ale svou "akčností" nemají dnes už šanci obstát. Přitom by stačila trochu nápaditější kamera, lepší střih a hned by to bylo o fous lepší. Asi se při natáčení spěchalo… Mladí herci v hlavních rolích jsou nevýrazní - až na dobromyslného tlouštíka. O Vánocích 2006 nabídl režisér Václav Křístek pohádku Tajemství Lesní země a místo aby se zlepšil, šel s kvalitou o stupeň níž.

Vlajková loď nových televizních pohádek Vánoc 2007, nasazená v hlavním vysílacím čase 24. prosince. Hodně slibovalo jméno režiséra Jiřího Stracha, tvůrce povedeného Anděla Páně. Na poměry české televizní tvorby začíná děj Tří životů až nečekaně akčně - tři vojenští zběhové utíkají před svými pronásledovateli a ukryjí se na starém hradě. Úvod, kdy jeden z nich splní úkol zadaný tajemnými dívkami, se odehraje během pár minut. K tomu všemu zní hudební doprovod, který napětí a drama umocňuje na těch správných místech. Což by sice měla být samozřejmost, ale kdo filmy České televize sleduje častěji tak ví, že není. I nadále se pak dramatické okamžiky rychle střídají s klidnějšími momenty, nicméně ohledně té akčnosti a dramatičnosti mohl režisér rozhodně mnohem více přitlačit na pilu. Když už tedy přitlačil na pilu v romantické linii a ukázal nám princeznu nahou zezadu… Vojtěch Dyk i dvojčata Molnárovy v hlavní roli jsou sympatičtí a ani v obsazení dalších rolí film neselhává. Tři životy jsou z nových svátečních pohádek roku 2007 sice nejlepší, ovšem bohužel jde o vítězství jednookého mezi slepými.

Pohodová pohádka, která si na nic nehraje. Neoslní, dějem nestrhne a ani se o to nesnaží, ale potěší svou příjemností až roztomilostí. Prostě fajn kulisa ke štědrodennímu odpoledni. Výborným krokem bylo obsazení Ivany Chýlkové do role čarodějnice. Ta vlastně navazuje na Helenu Růžičkovou z O princezně Jasněnce a létajícím ševci a Lucii Bílou z Princezny ze mlejna, ovšem nekopíruje je - je svá a jednoduše kouzelná.

Václav mě nemile překvapil v tom, jak moc je komediální. Sice není nabit vtipy od začátku do konce - na dramatickou notu je zahráno nezřídka - jenže komediální scény jsou tak čistě komediální a tak výrazné (jeden vtip dokonce nezapře velkou podobnost s vtipem ze série o Mr. Beanovi), že bych byl velmi opatrný označovat film za cokoliv jiného než komedii. O žádné drama o vině a trestu rozhodně nejde, protože jak jinak si vysvětlit fakt, že potenciálně nejdramatičtější scéna filmu - střelba na pouti - se odehraje v rámci rychlé pasáže podbarvené ukolébavou hudbou. Nebo jiný příklad, proč film jako drama nefunguje: záběr, kdy Václav sedí na schodech uvázaný želízky k zábradlí, vystřídá vtipná a čistě komediální scénka, jak starosta za pomoci slivovice přesvědčuje policisty, aby nad Václavovým prohřeškem (pomalování vesnice nápisy) přimhouřili oči a pustili ho. Veškeré napětí a drama z předchozí scény je tak pohřbeno. S trochou nadsázky by se dal film označit i za "parodii na vesnici". Vysvětlím. Z děje je jasné, že se odehrává po roce 1989. Když nám je ale představeno prostředí zemědělského družstva, hraje k tomu budovatelská hudba a nad družstvem vlaje vlajka. Nejsem znalec zemědělství, ale nevím o žádném družstvu, kde by toto po roce 1989 praktikovali. Proč to takhle tedy tvůrci zaranžovali vůbec nechápu. Mně nevadí, že děj není konkrétněji dobově ukotven - naopak, to by filmu jen ublížilo. Ale podivná směsice na plátně mi zkrátka nesedla. Dalšími důvody, proč film označuji za "parodii na vesnici", jsou klišovité vedlejší postavy. Třeba vrátný v družstvu, typický zástupce vrátných, jaké známe ze starších českých filmů (a pomiňme fakt, že jen málokteré vesnické družstvo má vrátného, který navíc slouží i v noci). Dále pak sousedky, které Václava zesměšňují v knihovně. Co se týče hereckých výkonů: ano – Ivan Trojan, Emília Vašáryová a Jan Budař - všichni hrají pěkně, ale film to z výše zmíněných důvodů zachránit nemůže.

"To je zase dílko!“ skoro se mi chtělo zvolat při sledování Hypermarketu. Zpočátku se film jeví jako umělecké nastavování zrcadla konzumní společnosti, z čehož se ovšem záhy vyloupne zápletka o nevěrném manželovi. Hned to začne být o chlup zajímavější, i když se v tu chvíli zase vynoří otázka, proč se to celé vlastně jmenuje Hypermarket. Když se nevěrník probudí jednoho dne v bytě člena ostrahy hypermarketu, zároveň bývalého agenta StB, a je nám vyjevena dá se říci hlavní pointa filmu, byl jsem ochoten leccos snímku odpustit. Pointa to totiž není vůbec špatná a díky ní lze i zpětně snadno odpustit banálnost zápletky o nevěře. Jenže Hypermarket bohužel ještě dál pokračuje a to dost podivně, stačí jen jmenovat vloženou upoutávku na německý film. Nevím, buď se tak tvůrci snaží přidávat filmu další významy a to zrcadlo nám nastavit co nejvíc nebo jen prostě chtějí být zajímaví. Nedaří se jim ani jedno.

Zimní víla zjevně neměla o moc větší rozpočet než většina ostatních českých televizních pohádek, přesto je o řád kvalitnější a "filmovější" (nejen díky kvalitě obrazu). Nabízí docela pěkné obrázky zimní krajiny, přirozeně působící prostředí a pěkný hudební doprovod zakončený podmanivou písničkou (jen bych ubral ty elektrické kytary…). Jednoduchý příběh bez nadpřirozených motivů zaujme, ale v závěru je znát, že by si zasloužil ještě trochu dopracovat. Bohužel ani Zimní víla není oproštěna od častého neduhu televizních pohádek a to odbytých scén – např. scéna, kdy má být dívka shozena do strže. Na to, jak má být dramatická, je až překotně odehraná a to jí ubírá především na přirozenosti. Podobné "maličkosti" Zimní vílu dost kazí, nicméně i přesto jde o rozhodně příjemnou záležitost.

Film byl koncipován jako prakticky neustálé drama plné emočně vypjatých scén. Ty sice v seriálové verzi zůstaly, ale byly proloženy spoustou scén snových a řekněme meditativních. Ale takové pojetí seriálu mi vůbec k chuti nepřišlo. Přínos těchto scén je podle mě minimální – to, co ve filmu příjemně odsýpalo, je v seriálu až neúnosně natahováno. Pár snových scén bylo i ve filmu, ale bylo jich minimum a svůj účel splnily do puntíku – tedy prohloubily zážitek. V seriálu ho naopak rozmělňují. Kromě oněch snových a meditativních scén přibyly i nějaké ty "normální", např. řecká oslava. Ale i o nich platí, že zdržují a při výrobě filmu skončily na podlaze střižny zcela oprávněně. Žádnou ze zápletek totiž pořádně nerozvíjí a nic nového zásadního či výrazného nepřinášejí. Pocit, že jsem o něco ochuzen, jsem měl při sledování filmu akorát v závěru. A to je asi jediný případ, kdy je seriálová verze lepší. O trochu lépe osvětluje motivy Dorli, proč se rozhodla emigrovat, vstoupit do kláštera a pak se vydat do Afriky. Díky tomu jsem i lépe chápal, proč nakonec nechtěla odletět s Kongo Müllerem vrtulníkem. Kvůli tomu ale stačilo natáhnout film o čtvrthodinu a ne vyrobit více než čtyřhodinový seriál…

Příjemná chuťovka. Zápletka se sice nedá označit za vrchol originality a nápaditosti, ale rozhodně je docela fajn a poskytuje hercům spoustu možností se "vyřádit". Chybu nemá dvojice Medřická a Kopecký, o moc pozadu nezůstává ani Vlastimil Brodský s Karolínou Slunéčkovou. Ti mladší už sice nemají vtipné výstupy "v popisu práce", ale třeba Vladimír Dlouhý Daně Medřické ve společné scéně zdatně sekunduje.

Popiska v televizním programu lákala na brilantní výkon Jiřího Kodeta v hlavní roli. A právě Kodet je důvodem, proč se jinak vesměs nezáživná televizní hra dá zhlédnout docela v pohodě. Je radost na něj koukat - třeba když nesměle, leč jasně prosí o další skleničku. Hra má být o slovním souboji literárního redaktora a jeho nadřízeného - Kodet (redaktor) nakonec stejně ale vyhraje jen díky přítomnosti třetí osoby, která je na jeho straně a spolu tedy mají početní převahu. Mluví se většinou o knihách a to ne zrovna dvakrát zajímavě, proto těžko tato diskuze nějak zvlášť zaujme, natož abychom si z ní případně vzali nějaké poučení do života, jak vycházet s takovými lidmi, jako byl ve filmu Kodetův nadřízený. Žádná strhující bitva argumentů se zkrátka bohužel nekoná. Navíc: když se začalo filozofovat o knihách, které se po určité době sami zničí, měl jsem spíše dojem, že sleduji jakési podivné sci-fi... Ale jak říkám, vydržet se to dá :)

Tajemství Viléma Storitze se neodehrává v nějaké exotické lokaci jako Tajuplný ostrov či Cesta do středu Země, které patří mezi ty nejznámější verneovky. Místem děje je tentokrát stará Praha (v Praze byl film také natáčen), která ale jistě není výrazně méně tajemnější. Ani o další klasické verneovské atributy nejsme ochuzeni - tedy postupně se odkrývající tajemství a zejména motiv převratného vynálezu v rukou zla. Děj sice není až tolik strhující a ke konci je už zbytečně natahován, kdovíjaká nuda ale nehrozí. Hlavně díky povedené výpravě (především tajemnem dýchající interiéry) a pečlivým, poctivým a přirozeně působícím trikům. A protože se jedná o česko-francouzskou koprodukci, potěší nás i přítomnost českých herců v pár vedlejších rolích.