Začarovaná láska

Na to, že to režíroval Kepka, který je pro mne symbolem nepochopení jakýchkoliv filmařských základů a režíruje chladně, bez invence a často „tvrdě“, bez ohledu na příběh a postavy, jde o příjemné překvapení. Ono ale zase není tolik divu, protože scénář je docela kvalitní, byť natahovaný na zbytečnou hodinu stopáže (35 - 40 minut by tomu stačilo), s rozpočtem Česká televize nešetřila, a tak zde máme slušné exteriéry i interiéry, kostýmy apod., výprava je skutečně skvostná, kameramanovi se neklepe ruka a dokonce dokáže zarámovat nějaký ten obraz, a herci jsou prvotřídní, tedy s výjimkou Tomsy - Štabrňák ho lehce přehraje v jakékoliv scéně. Štvaly mne časem všechny záběry na cokoliv létajícího a na jakékoliv blýskající černé oči - trikaři si vážně vyhráli, asi také dostali slušné prémie. Vadily mi pokusy o humor - ten Kepka rozhodně nikdy neuměl. Šoposká je skutečně k sežrání, Anna-Amrie Valentová hraje její sestru rovněž velmi uvěřitelně. Nejvíc dostala na frak asi zápletka - jednotlivé motivy jsou špatně ukázané a špatně natočené, takže pak nevyzní ani zvraty, a vlastně si člověk řekne, a to jako bylo všechno? (Navíc ve světle pozdějších rolí Šoposké, těch hambatých myslím, jí tu miloučkou princeznu věrnou až za hrob nějak nebaštím.). Takže na Kepku nadprůměr, celkově průměrná pohádka, která neurazí, nenadchne. (28.10.2015)

Marika Šopovská patřila počátek jednadvacátého století k nejoblíbenějším herečkám televizních pohádek. Co jsem si všiml, tak hrála v každé druhé. Pohádka od počátku nevypadá zle, ale problém je její slabá dramatizace. Od chvíle, kdy Mařinka ztratí paměť a Černoočko se promění v ptáka, následuje dlouhá chvíle ticha. Nuda a nuda. A trvá to tak dlouho, že už si říkám, kdy to proboha skončí. A pak přijde ten dobrý konec. (03.05.2020)

Tři hvězdičky jen proto, že moderní pohádky jsou vesměs tragédie. Kdybychom se drželi standardů "starých klasických pecek", bylo by to tak 2,5 hvězdičky maximálně. Navíc v zájmu varování musím zmínit jedno výrazné negativum: malé roztomilé holčičky, které připomínkují postavám a diváka proglosují dějem, jsou nesnesitelné a je to naprosto blbej nápad. (23.12.2016)

S odstupem a se zkušeností s dalšími pohádkami z této doby musím říct, že tahle je rozhodně nejpohádkovější. Jak scénáristka, tak režisér měli evidentně pohádky rádi a uměli tu lásku dát najevo. Jako dospělá bych k tomuto filmu měla pár výhrad - například režisér je spíše vizuálně zaměřený a je to vidět: scény jsou vizuálně úžasně propracované, každá z nich by mohla sloužit jako krásná fotka, zato hudba je jednoduchá a používá pořád dokola jen pár motivů. Ale pro malé děti je tahle pohádka ideální. Děj je srozumitelný, atmosféra milá a pohodová, královské rodině uvěříte, že jsou rodina a ještě se naučíte pár přírodovědných termínů. Kdybych měla děti, tak bych se nebála jim tuhle pohádku pustit. Jinak je celkem tradiční, ale je v ní několik zajímavých motivů, které si dětský divák asi zapamatuje: květinová jména, Křivonožka, Černoočko a přezdívka "Běloručka", pták Nespavák. Mě zaujal motiv "zavření do klece pro jeho dobro", krásné kostýmy a taková příjemně starosvětská ukázněnost a klid. Nechtěla jsem věřit svým očím, když jsem zjistila, že pohádka je z roku 2007 - z doby, kdy ve většině filmů, a dokonce i pohádek, převládají hysterické hádky, nevkus a nespisovná pražština. Všechna čest Ondřeji Kepkovi. (30.01.2012)

"Tak promiňte, nerad bych vám něco vnucoval." Tak bohužel, tato televizní pohádka si mě opravdu nezískala, ale všiml jsem si v ní, některých jejích hudebních motivů, jenž mi připomínaly melodii z inscenace Výtvarného divadla kolotoč s názvem "Bersi dejsi", z Vorlova filmu "Pražská pětka" a to pískání, mi zase připomínalo úvodní znělku k animovanému seriálu "Zahrada", od Břetislava Pojara. (25.10.2015)