Lilloos

Dlouho jsem odolávala (Proč proboha všechny moje kamarádky šílí z partičky vzájemně se mordujících teenagerů? "To bys nepochopila, musíš se na to podívat!"), nakonec jsem ale stejně podlehla. A nelituju toho! Zpočátku mi námět přišel jednoduše stupidní (Co to je za zvrhlý systém?) a kostými mě v kontrastu s okolní až sterilní civilností jednoduše iritovaly (Návrhářky se asi nedokázaly rozhodnout, jestli jsou fanynkami Star Warsu, Pátého elementu nebo čehokoliv od Tima Burtona). Nedokážu říct, kdy přesně přišel ten zlom, ale na konci jsem si už nic takového nemyslela. Spíš jsem přemýšela nad tím, jak moc a zda vůbec se lišíme my od té zavrhnutí hodné společnosti. Poznáme, co už je moc? A nebude pozdě? No jo, nejspíš v tom vidím víc, než by se od cílové skupiny čekalo, ale žádný film, který mě donutí uvažovat, přestože to nejspíš ani nemá v popisu práce, nemůžu označit za špatný. Takže si rozhodně nebudu měnit přezdívku na Katniss a nezačnu se věnovat lukostřelbě, ačkoliv bych zdaleka nebyla první, ale ani tenhle film neodsuzuju, protože mi něco dal. A to se počítá! PS. I přes mé zamyšlené duševní rozpoložení jsem bohužel stihla zaregistrovat pár záporů. Co mě štvalo nejvíc byl střih kamery (tohle tempo může fungovat u reklamy, ne u celovečerňáku) a představitelka hlavní hrdinky. Sice jsem jí zatím nikde jinde neviděla, ale už teď vím, že ne, Jennifer prostě ne...

Princ z Persie byla jedna z mála her, které jsme měli na pc ve školní družině, a ačkoliv jsem nebyla schopná se dostat pomalu ani přes první bodáky, dokázala jsem u ní strávit všechen čas, než mě někdo, většinou starší a šikovnější, vyhodil od počítače se slovy, že už se máme vystřídat. A když to konečně začínalo vypadat slibně, přišla ve čtyři odpoledne mamka a s nulovým ohledem na můj úspěch mě nutila jít domů. Joo, měla jsem hezké dětství! Tím ale veškeré citové prožitky končí, protože tenhle film je vyloženě flegmatický. Hlavní hrdina sice průbežně přichází o veškeré své blízké, ale nikde ani závan emocí. Tím ovšem nechci kritizovat Jaka, on spolu s Gemmou tvoří asi největší klad, jen mě takovýhle snímek jednoduše nemá čím dostat. V žánru fantasy už mám své oblíbence a tak je na čase, abych začala být trochu kritická. Takže fajn...jako blockbuster, ale zítra už nebudu vědět, o čem to celé bylo. Nevadí, přijde spousta dalších (a dost určitě i horších).

Western nepatří mezi mé oblíbené žánry a tak jsem k tomuhle filmu přistupovala skepticky. Ale co se nestalo?! Ze všech třech dílů mě bavil nejvíc.

Naprosto chápu, proč má King tuhle verzi radši. Nepřekáží mu tu geniální režisér ani bezchybní herci, za hlavní hvězdu je tu tedy on. A jeho příběh. Asi by tomu bylo jinak, kdybych celý film viděla v kuse (podle oficiálního doporučení jsem si ho rozkouskovala natřikrát), ale i přes ne zrovna krátkou stopáž jsem se ani jednou vyloženě nenudila. Jasně, střídaly se lepší momenty s těmi horšími, ale nezpomínejme, že tohle je materiál pro televizi, ne majstrštyk věhlasného umělce. Proto se pokusím vyhnout dalšímu srovnávání. Takže ano, líbilo se mi to, ale...Hmatatelné zlo už není zlo. V knížce to fungovat může (nevím, nečetla jsem), protože jsme odkázáni jen na svou vlastní ochotu představovat si, ale film, pokud chce děsit, by nám neměl cpát hotové obrazy. Teď mluvím především o násilných prostřihách z Jackova subjektivního světa plného duchů do objektivní reality, kde samozřejmě nic není. Ale proč?! Bylo to nutné? Proč nedali naší fantazii trochu volnosti? Abych pravdu řekla, celkově závěr se moc nepovedl (tedy až na vyjímku finálního souboje tatínek vs. maminka), nemám ráda, když jsou postavy, obzvlášť v hororu, hloupé. "Danny, uteč, táta tě chce zabít! - Ok, ale až si nazuju botičky" nebo "Rychle, hotel za chvíli vybouchne! - Hlavně nezapomeň na čepici!" No dobře, trochu jsem si ty situace přibarvila, ale jen pro zdůraznění debility jednání, které mě doháněla k šílenství. Co mě ale dohnalo jinam, přesněji do googlovského vyhledávače, byl mimořádný soundtrack. V Kubrickově šajnění sice byla parádní hudba, navíc mnohem děsivější, ale méně charakteristická. A vidíte, už zas srovnávám...

Vlastně to samé jako jednička jen s propracovanějším příběhem, takže rozhodně nenudí.

Jack Nicholson je génius! Když jsem ho viděla poprvé (mám dojem že to bylo v Burtonově Batmanovi), jeho styl se mi nelíbil. Podruhé (v Přeletu nad kukaččím hnízdem) taktéž ne, ale začal mě zajímat. Potřetí se mi dostalo osvícení a já konečně prozřela - Jak Nicholson je génius! Ale celý film není jenom o něm...no dobře, stojí hlavně na něm, ale je co chválit i mimo něj. Pro zjednodušení si děj rozdělíme na tři části. První část (první polovina) je dokonalá - kamera a hudba se postaraly o ustavičné mrazení...tak má vypadat hororový rozjezd podle Lilloosových představ! Třetí část (závěrečná čtvrtina) je taky parádní. Ty nejstrašlivější myšlenky, které nás při dosavadním obývání domu sotva napadly, se skutečně zhmotňují. Ale už nezanechávají takové následky, jako kdyby následovaly hned po první půlce. Dělí je od sebe totiž část druhá, kdy se mnohé dozvídáme, ale tempo se zpomaluje natolik, že už nemá šanci navrátit se do původních kolejí. Asi to pan Kubrick myslel dobře, chtěl nás nechat trochu vydechnout, ale já se nerada zastavuju před vrcholem. Pak už totiž vůbec nemusím být schopná ho dosáhnout.

Jednoduchá přesto inteligentní oddechovka. Byl to příjemný zážitek, ale doba už nejspíš moc pokročila na to, aby se z toho pro mě stala srdcovka.

Asi by se nějaké mouchy našly, ale větší klasiku a pohádkový vzor si ani neumím představit. A to pro mě ani není samotná Popelka hlavním lákadlem, na plné čářě vítězí sympatický princ a čarovná hudba.

Jak už jsem někde psala, na to aby mě film dokonale bavil, nemusí být dokonalý. Druhá polovina, kde se Will o své prominentní místo na plátně musí dělit, je místy tupá a násilná, stejně tak jako zbytečný závěr. Nutno dodat, že ten alternativní je na tom ještě hůř. Také k animaci zvířat a především zombíků mám značné výhrady, ale ani ty mi nepokazily tenhle zážitek. Skutečně zážitek, protože já tam už od prvních okamžiků byla s Willem. Snad to byla doprovodná hudba nebo fantastická kamera, zkrátka nevím, komu vděčit za vykreslení natolik působivé atmosféry plné samoty a strachu, navíc bez podpory hlavního tahouna. Tím nechci říct, že by výkon Willa Smitha byl špatný, zapadl do role jak měl, jen zkrátka není tím typem herce, na kterého bych se spoléhala při takzvaném one man survival. Nakonec ale vše fungovalo dobře, jen jsem nepochopila jestli je Will voják, vědec nebo doktor. Aha, takže jak jsem se dočetla na Wikipedii, je tři v jednom. Co víc si u legendy přát!

Krásná roztomilá Popelka, chytlavé písničky a černobílá atmosféra, to mi ke štěstí stačí.