Martin_L

Tento seriál nebude mít nikdy svůj fanklub s nekritickými oddanými fanoušky. Většinový vkus si přeje přeci jen mnohem více akce, než jsou čtvrt hodinu trvající scény ze soudních síní. Tvůrci to však moc dobře vědí a nesnaží se konkurovat něčemu, čemu ani nemohou. Pro ty z nás, kteří si dokáží užít i neakční díla, je Život a doba soudce A. K. zdařilou podívanou se skvěle vykreslenými charaktery i epizodních rolí jednotlivých soudních pří. I vnitřní krize prominentní rodiny Klosových je zcela realistická a ze seriálu nikde nečouhá nevěrohodnost. Jednoznačně jeden z nejlepších počinů poslední doby. Pátou hvězdičku si ale přeci jen schovám, neboť vytknout tomuto dílu mohu mdlou hudbu bez nápadu a starosvětskou grafiku úvodních i závěrečných titulků.

Ačkoliv již nějakou dobu nejsem příslušníkem cílové skupiny tohoto filmu, tak mě bavil. Dospělý člověk samozřejmě musí počítat s tím, že je příběh určený pro děti, ale i tak se nebude nudit. Je to zkrátka ryzí pohádka striktně dodržující všechna pravidla žánru, takže se dá jen pochválit skvělá práce Svěrákových.

I přes ideologicky zapáchající zápletku o tom, kterak americký průmysl vykrádá za mrzké dolary práci svědomitých československých vědců jde o slušnou podívanou. Dobré herecké výkony, vynikající kamera, skvělá hudba, reálné lokace a kvalitní režie řadí tento film do nejlepšího období Víta Olmera. Jaroslav Dietl si chtěl zkusit něco jiného než seriály o kombajnistech a prodavačkách a podařilo se mu napsat dobře koukatelnou tříhvězdičkovou detektivku ze které sálá atmosféra osmdesátých let.

Klasická československá detektivka sedmdesátých let se všemi svými klady a zápory. Vynikající herecké výkony (zejména Rudolf Hrušínský), zajímavý příběh a psychologie postav, naproti tomu místy zadrhávající spád děje a nulová akce. Petru Schulhoffovi se přesto podařilo natočit solidní tříhvězdičkový film s jen minimem dobového propagandistického zápachu a jde o dobrou podívanou.

Na Hany jsem se dlouho těšil. Jednak proto, že jsem Plzeňák a také proto, že jsem si v tomto snímku střihl komparsní roli chuligána během pouliční demonstrace. K mému těšení přispěla i originální forma, kterou tvůrci zvolili - film o jediném záběru (vlastně dvou). Bohužel, u formy tak nějak zůstalo a celkový dojem z filmu nezachraňují ani výborné herecké výkony většiny představitelů. Nutnost vyprávět děj v jediném záběru jakoby celý film brzdila, chvílemi máte pocit, že leccos bylo nevyřčeno a neudálo se, protože kamera spěchá jinam, jindy zase kamera zůstává na místě, kde se toho příliš neděje. Scénář a způsob vyprávění si zkrátka tak trochu nerozumějí. Přitom snímku nechybí značná autentičnost (ke které si tak trochu zbytečně pomáhá přemírou vulgarismů) a ani dramatické scény nevyznívají komicky, což nebývá tak úplně zvykem. Ocenit je třeba i nulový product placement a zdařilou hudební režii. Celkově tak pro mě Hany zůstaly někde na půli cesty. Řečí hvězdiček před polovinou cesty. Jednu si zaslouží za originální počin téměř bezestřihového filmu a řemeslné zpracování, druhou pak za herce a jejich výkon. Víc ale dát nemůžu a to ani za to, že se konečně v Plzni opět natočil český film.

Možná jsem byl naivní, ale chvíli jsem věřil Vítu Olmerovi, že se pokračováním jednoho ze svých nejlepších filmů dokáže vrátit mezi režiséry, jejichž současná tvorba má vysokou hodnotu. Nestalo se tak. Od Bonů a klidu 2 jsem očekával víc a zklamaly mě. Přemýšlel jsem dokonce, že si krátce před návštěvou kina pustím "jedničku", abych se na toto pokračování připravil. Nakonec jsem tak z časových důvodů neučinil a teď už vím, že by to bylo stejně zbytečné. Kromě režiséra a hlavních protagonistů nemá dvojka s původním filmem nic společného. Nezůstala v ní ani špetka autenticity a realističnosti, kterou oplývá snímek z roku 1987, postavy jsou nereálné, nerálně jednají i mluví a mnohdy vyznívají spíše jako karikatury. Zatímco před pětadvaceti lety dokázal film revolučním způsobem ukázat tabuizované téma s nezaměnitelnou syrovostí, dnes jen bezzubě poštěkává po něčem, o čem se dávno mluví zcela otevřeně - o korupci ve veřejné správě a skoro jakoby nostalgicky vzpomíná na doby, kdy kradli všichni, zatímco dnes může krást jen ten, komu to dovolíme. Film těží z dobrého jména jedničky, ale nedokáže nabídnout to, co ona. Skoro jakoby ani nepotřeboval stejného diváka, který dovede ocenit kvality prvního filmu a míří do řad babovřeskových diváků. Vždyť kdo by tápal v paměti s tím, kdo je kdo, tomu je to "velmi nenásilně" připomenuto četnými flashbacky. Ale abych jen nekritizoval, úplný odpad to zase není. Filmové řemeslo tu netrpí, hudba také není úplně nepovedená a filmový děj (jakkoli je nezdařilý) má spád. Váhám mezi jednou a dvěma hvězdičkami a nakonec dávám dvě. S vědomím, že to bylo to poslední, co Vít Olmer natočil. S veškerou úctou k jeho vynikajícím dílům z osmdesátých let si myslím, že už by dál točit filmy neměl.

Po skončení projekce tohoto filmu jsem dlouho přemýšlel. O tom, co by mohlo snížit moje hodnocení snímku z maximálního počtu pěti hvězd. Přemýšlení to bylo marné, ani typický product placement s všudypřítomnými automobily Kia a zmrzlinou Pimko zkrátka nemůže v mých očích tento povedený film srazit níže, než kam se mu podařilo vystoupat. I kdyby Jiří Mádl nezrežíroval nic jiného, tak díky Pojedeme k moři se už navždy zapsal do kroniky domácí kinematografie a to velmi pozitivně. Komorní, ale přitom nelaciný snímek. Obyčejný, ale přitom strhující příběh a dojemné, ale přesto nepatetické scény. Skvělé herecké výkony i těch, kde byste to nejspíše nečekali - u dětí. Živá kamera, "amatérský" realistický střih - to všechno dodává tomuto filmu takovou dávku autentičnosti, jaká se objeví málokde.

Pokud by někdo vyhlásil anketu o nejméně povedený film režiséra Jana Hřebejka, určitě by vyhrálo U mě dobrý. Není to vyloženě špatný film, jen se v něm nic zajímavého ani zábavného neděje dost dlouho na to, aby to člověka přestalo bavit. Když se pak v druhé polovině snímek rozběhne do zábavného a vtipného podvodu na podvodnících, je na nějaké lepší hodnocení už pozdě. Potěší herecké výkony a příjemná kamera, trochu zklame fakt, že si tvůrci nedali až takovou práci se zasazením filmu do roku 1993 a chyb je ve filmu poměrně dost. Celkově průměr o dvou a půl hvězdičkách, který vylepším kvůli povedené hudbě Norbiho Kovácse.

Tento film patří k těm, u nichž dopředu víte, jak to dopadne (jinak, než šťastně to zkrátka dopadnout nemůže), ale nevadí vám to. Baví vás to hlavně proto, abyste se dozvěděli, jak se k tomu konci film dopracuje. Karel Janák za deset let od natočení Snowboarďáků přeci jen vyzrál a 10 pravidel je určitě jeho nejlepší film, jaký dosud natočil. Některé scény jsou vtipné (třeba králíkárna místo kuchyňské linky), jiné jen k pousmání, ale trapný pocit jsem neměl nikdy. Víte, že to je crazy a podle toho také hodnotíte bláznivost situací (útěk se sádrou, auto v lomu), tak proč v tom hledat něco, co tam není a ani být nechtělo. V rámci žánru jde o dobře udělaný film, potěší soundtrack a kamera. Zamrzí místy slabší herecké výkony, i Miroslav Donutil jakoby chvílemi neměl co hrát a některé nesmyslné detaily (jestli v autě dojde benzín téměř bezprostředně pro rozsvícení signalizace, tak to není pro Kiu dobrá reklama :-) Až na korejskou automobilku a rádio Evropa 2 ani nikde neobtěžuje přehnaný product placement a i to se cení. Pro mě zkrátka nadprůměrně dobrý čtyřhvězdičkový film.

Během sledování Konfidenta jsem se zpočátku trochu nudil a hodnocení klesalo až někam ke dvěma hvězdám. Klipovité scény z let 1968-69 jsou určeny především divákům, kteří neznají historické souvislosti, ale já bych se bez nich obešel. Zhruba od poloviny snímku se začalo pořádně "něco dít" a to zejména od chvíle, kdy Adam (Jiří Mádl) zcela pochopil pro koho pracuje a ke komu patří. Pak už se můj dojem z filmu jen zlepšoval, přispěla k tomu pro mě asi nejlepší scéna "sundání" polského letadla, ve které skvělá hudba výborně podtrhuje celkovou dramatičnost. Potěší výkony jak Mádla, tak Vetchého a Budaře, historická věrnost výpravy se pohybuje na obvyklém průměru česko-slovenské produkce (takže detailům není věnována téměř žádná pozornost). Konfident si u mě zasloužil tři a půl hvězdy, které zaokrouhlím nahoru pro společenskou odpovědnost filmu a působivé vykreslení totalitních metod normalizační tajné policie.