Druhý tah pěšcem

Nejsem objektivní hodnotitel. Umím filtrovat v mozku komunistickou propagandu a soustředit se na akci. Na herecký kumšt, což už jsem v CS kinematografii neviděl 30 let. Na tento film tedy mohu říct: Nějak moc geniální byli a nějak moc rychle na to přišli. Ale solidní podívaná. Současné snímky jsou bez propagandy ale režirují je takoví blbci a hrají je takoví kreténi, že koukat se na to dá pouze 2 min. což jsou titulky. (15.06.2021)

Akční film? To je snad omyl ze strany téhle databázy, myslím, že jen rychlá projížďka aut během úvodních titulek může akční žánr zdánlivě připomínat. Co vysloveně v zdejším žánrovém zařazení naopak sedí, že vedle "krimi" není klasicky uvedeno "drama", na tomhle filmu opravdu snad nic není dramatického, spíš pouze napínavého. Téměř celý film buduje Vít Olmer s kameramanem Kopřivou ponurou krimi atmosféru 80. let pomalu se stupňující a vygradovanou až do dlouhé temné scény, kdy Karel Heřmánek bloudí po nočních chodbách salonu, aby spatřil svého agenta... Několik kriminalistických scén (jako třeba detailní porovnávaní typu písma psacího stroje na velkém plátnu) je opravdu netuctových. Muzika Ondřeje Soukupa všechno jenom podtrhuje. Divák v nápětí očekává nějakou tu akční honičku, rvačku nebo střílečku, v té nejnudnější verzi alespoň psychické zhroucení, ale on se nám jen špion po odhalení v klidu zeptá, zda si může nejdřív obléknout sako :o). To snad nee... To následní zatýkání dalšího agenta uprostřed lesa již není zapotřebí ani komentovat... Jaroslav Dietl se jako scenárista píšící současně v té době mj. scénáře pro "Malý pitaval velkého města" výrazně nepřemohl a sepsal pouze jakoby jednu z dalších těch slabších pitavalovských krimi s uspěchaným koncem. U filmu jsem se nenudil a přínos zhledávám, jen kvůli slabším a nedotaženým momentům musím jít s hodnocením niž. 60% (08.04.2018)

Slabší průměr, ale nakonec mně to ke třem hvězdičkám vedlo. Zas tak slabé tonení, ale je vidět, že v oblasti kriminálky stříknuté špionážním námětem nebyl Dietl pevný v kramflecích. Byly tam některé pasáže, které vypadaly dost nepravděpodobně, např. nalezení dopisu z Kanady a majitele známky, ale nejen to. Na Paulovou se dívalo příjemně a na Jeníkovou taky. (16.05.2020)

O ničem, nebo jsem to opět nepochápal. Jak tam pan Pavelka předvádí brilantní úvahu /21/, tak to jsem skutečně řval smíchy - jízdenka do Tábora, má vztah k Táboru... Ono to možná vcelku vyjde na nějaký závěr, děj, či akci, ale neměl jsem tu nervy na to čumět do konce. Vždyť se tam jenom plácá a pořád blbě. Děkuji, nemusím a nebudu. 171120113000/7622/7649s.u. (Nova) (23.07.2013)

Neskutečně ubohý pokus nasadit socialistické kontrarozvědce lidskou a přátelskou tvář. Ano, Karel Heřmánek se snaží a v jeho podání před divákem vyvstává obraz téměř sympatického uvědomělého pracovníka tajných služeb (i když charakterově pokulhává - eticky sporná už je třeba jen nevěra s kolegyní na pracovišti, navíc s družkou svého kamaráda), dokonce hraje šachy... Příměr šachů je ale návodový - v téhleté simultánce s občany režim jedním mocným máchnutím před začátkem hry smetl všechny figury z občanských šachovnic... S tím ani Vít Olmer nic nenadělá... (09.12.2007)