Brisingr

Na film jsem se odhodlal jít i navzdory ohlasům na csfd, které nešetřili kritikou. Bál jsem se skoro, že mě snad v kině přepadne dávicí reflex a poletí to až do první řady. Tak jsem pro všechny případy vzal kýbl a směle vyrazil. A byl jsem mile překvapen. Z komunity československé filmové databáze se nejspíš stává Klub přátel vyšívání, protože tenhle film je vážně super. Nic náročnýho, zdravě kokotský... Ale má to odpich, nápad a vtip.

Střílení, krev, děvky, chlast a ... Zlatovláska! Nic proti. Všechny tyhle věci by fungovaly dobře, kdyby to byl pohádko-hororovej nářez ála Tommy Wirkola. Ale...není. Jitce Čvančarové nic nevyčítám, ta hrála tak hrozně proto, že měla evidentně hlad a nutili jí aby se před kamerou hýbala. A to musí dát při její váze dost námahy. Takže Jituš, nevadí, dej si něco dobrýho na nervy. Stránskej vyprcanej má super hlas na dabing, ale jakmile někam strčí ten svůj rypák, tak je to vždycky průser. Dolanský to jako postiženej českej Jack Sparrow zkoušel zachránit, ale měl asi tak velkou šanci na úspěch, jako kdyby někoho rozmázl vlak (znáte to, ruka sem, noha tam, hlava za stěračem...) a zkoušeli byste mu dávat umělý dýchání. Ale snaha byla, řeknete si. No a dvojice hlavních "hrdinů? Marta Dancige- cože? Krom toho že její jméno zní jak když se na matrice někdo vožral a zkoušel popsat německy cestu na veřejné toalety, je fakt ošklivá. Nedivím se Honzovi Čičinovi, že je na kluky. Jsem pro, dát mu Oskara za herecký výkon. Nejenže dal pusu holce (!), ale on dal pusu této, řekněme alternativně vizuálně působící osobě ženského pohlaví, udržel obsah žaludku v žaludku (alespoň po tu dobu co běžela kamera), a dokonce se tak nějak zašklebil, že se mu to jako líbí. Hrdina... Takže snad jedinej sympaťák byl sado maso kníže, co má ručnici proklatě nízko u pasu, ale bohužel neumí plavat. To mě rozplakalo. Jako ostatně celý tento žalostný kinematografický pokus.

Už to není jen popis útrap a trmácení se neznámými zeměmi. Více než v kterémkoli předchozích snímcích je zde znát důraz na filmovost. Na to, aby film působil dobře jako propracovaný celek. A za to palec hore. Cítil jsem se spíše jako na dobré komedii, než na dokumentárním filmu. Bavila mě i věčně naštvaná Dominika, která to však měla s textem oproti ostatním členům ulehčené, protože většinu času vyplnila tím, že padala z motorky a ležela rozplácnutá na zemi...