Syndrom

"Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští." Težším možná. Nepoměrně nudnějším určitě. Sledovali jsme to v šitovskym sd rozlišení, 4:2 formátu, se 1/4 obrazovky překrytou nápisem PROMOTIONAL COPY a se zpožděnou zvukovou stopou. Androš jak prase, kdy obsah vskutku souznil s formou. Jinak bych dal 3.

Až vlastně staromódní fyzická komedie bez zbytečných nánosů stylu z vnější (Moran) jako předtím. Morrisův psychopat je pro mě srdcovka a parodie Bourna nezapomenutelná. Poctivá dětinská a laciná komika.

Těžkopádné a excelentní jako doba a opera. Něco jako Vesmírná Odyssea ve sci-fi. Salieri je génius průměrnosti, protože normální průměrnost naštěstí nechápe, jak moc je proti genialitě nekompetentní.

Z valné většiny nudné stereotypní uhoněné tempo, nesmyslně nepřirozená dramaturgie, kdy herci jen odříkávají text a banální pointy. To, že je to love letter filmu ještě víc přidává na amatérismu. Prakticky jediná normálně zdramatizovaná linie je hlavní herečka a ten její random doktor a ta opravdu není zajímavá. Není to relativně špatně natočené, ale jen s pár scénama se tam dá pomazlit; většina není dost imerzivní, protože se ihned naruší. Z referencí sem poznal samozřejmě Hitchcocka a Hawkse, ale to je jen koření. Jestli ty divný jumpcuty a frenetický tempo byly záměr je jedno. Nic víc než ukázku to neznamená, protože ten film má slabou strukturu. Moje druhý setkání s Truffautem a opět zklamání. U Nikdo mě nemá rád sem si říkal, že hlavně nechce nic pokazit, ale i tam to bylo násilně energický bez skutečných emocí. Blablablabla kecání bez prožívání. Nejlepší film od Truffauta, co sem viděl byl U konce s dechem, protože mu ho natočil Godard, takže na 451° Fahrenheita už kašlu.

Hodne jednoducha adaptace z valny casti kvuli Ellisove durazu na formu, ktera je u filmu na hranici televizni produkce (rezijne). Bale je ovsem skvelej, takhle se ma prehravat. Brat ho jako vrchol cerny komedie ctyri to da bez problemu. Desi me jak moc pripomina myho nejstarsiho brachu, coz na cernym humoru jeste pridava.

Né a né umřít.

Žádný prostor pro samotářství.

Moje srdcovka. Každou scénu bych si mohl pouštět znovu a znovu. Je to pro mě jak ASMR. Propletená syntéza žánrů a obměn s uhrančivých audiovizuálem. Film podle mýho gusta.

Velefilm po mnoha stránkách. Nekřečovité a chaotické drama oproti stejně velikášskému Kubrickovi. Poslední třetinu bysme chtěli gradaci, ale chybí tam akce, tak to udělali meditativně. Díky skvělé hře světla a kompozice se podařilo odpoutat postavu Branda z jeho fyzických hendikepů a ztvárnit v atraktivním a napínavém profilu. Fyzička nicméně dělá dost. Cheen by moh vyprávět, ale jako střízlivý profesionál v tý jízdě působí přímo jak záchranná bóje. Nakonec mu toho drsňáka žeru, jen by mohl taky někoho občas zabít, což ve scénáři bylo, stejně jako spousta dalších věcí. A Brando je samozřejmě už dávno za zenitem. Škoda. Tyhle postavy tvoří alfu a omegu filmu a jsou nedotažené. Kapitolový a přesto plynulý film režijně vedený mistrovskou rukou typu Sergia Leona, který umí taky dělat megadobrodružný filmy obsahující deset žánrových. Klasicky je to variace na Odyseu. Vyčerpávající, težkotonážní. Chaotický, uřvaný proud pumpujícího děje. Čistě - rychle - přímo - vzhůru. Americká perspektiva, která si ztrápeně hledá cestu k hlubším podstatám. Finální Kurtzův monolog je brilantní - pochopil jsem ho až když jsem byl schopen sám hrůzu způsobovat. Až když jsem ji přijal. Máte za úkol zlikvidovat legendárního plukovníka s výcvikem jako šaolin, armádou fanatických přisluhovačů a jistotou úplné psychózy. Jdete na něj sám, na neprobádané území a s partou čítající surfaře, kuchaře a 17- letého panice. Jak ho na konci zajali je taky nějaký pofidérní. Apokalypsa je ale kinematograficky natolik silná a excelentní, že jebat tyhle standardní věci je jako vyčítat Vesmírný Odyssee, že ty filtry na konci má moc laciný. Final cut z 2019 (40th anniversary) to u mě posunul mohem výš v oblíbených. Poprvé to vypadá v těch skenech originálních negativů na blu-ray, tak jak jsem si představoval vždycky v hlavě + lepší střih = lepší tempo dokonává apokalypsu i obsahově - víc zdůrazňuje uhrančivou sílu díla.

Jak bych si užil technický drama, kdyby Howard furt neotravoval s lidskym klišé. Tohle dělá pořád. Postavy na baterky.