anais

Technicky i dnes perfektní záležitost, na které udiví hlavně podvodní záběry a do detailu propracovaný Nautilus. Verneovky se v Americe točili dost realisticky, a romantické kouzlo Zemanových filmů tady hledat nemá smysl. Zatímco u nás se projevovala větší úcta k původním ilustracím, americké adaptace text ilustrují vlastními nákladnými vizemi.

Komorní televizní adaptace Verneova románu vypadá sice lacině, ale Johnův (!) scénář dokázal s málem vytvořit solidní konverzační drama, srovnatelné se slavnou československou rozhlasovou adaptací. Trochu mě sice mrzelo, že z profesora Aronnaxe se tu stal naivní děda, který pro harpunáře Neda Landa i vlezdoprdelku Conseile znamená větší zhoubu než pomstě oddaný Nemo. Na druhou stranu postava Neda Landa v podání skvělého Jiřího Schmitzera v sobě nese ten správný morální náboj, který profesorovo slabošství nakonec vyváží.

Nedá se přímo mluvit o adaptaci Verneovi knihy, ale motivů, které se ve spisovatelových románech objevují, je tu požehnaně - cesta na severní pól z Dobrodružství kapitána Haterrase, létající stroje nejsou nepodobné těm Roburovým atp. Meliés měl očividně víc peněz na zpracování jednotlivých obrazů, ale film se mi zdál už moc dlouhý. Pořád je to kouzelné, ale ve srovnání s prvním dobrodružstvím na Měsíci to je trochu nuda (osmiminutový let jedním směrem se dal zkrátit:)

Rozpůlení chlapečka sekyrou na dva stejné chlapečky je jen jedním z mnoha triků, které se do jedné minuty Meliésovi podařilo dostat. Hodně rychlý sled filmových kouzel.

Další Meliesovská přehlídka filmových triků ve službách kouzelnického představení, tentokrát s parádním odvedením pozornosti v pointě na konci, kdy "dva" Meliésové z názvu, jsou vlastně tři!

Kouzelné! Opět krásné kulisy a hravost, a to hlavně v zemi Liliputů. V zemi obrů naopak potěší závěrečný záběr s Gulliverovým pádem do šálku. Je škoda, že tenhle film příběhově Melies nerozvedl trochu víc, jako ten samý rok Cestu na Měsíc.

Krátká hříčka využívající hlavně stroptrik k překvapivým přeměnám mezi kostrou a člověkem.

Z Meliése to čerpá celkem dost (např. planety s obličejem, vědec se špičatým kloboukem, vybuchující mimozemšťani a pád na Zem), ale i přesto, že to zdaleka nedosahuje jeho výtvarné promyšlenosti, je tu pár momentů, které jsou technicky (na dobovou úroveň) brilantní a nápadité - celé orámování snové scény lezením po žebříku (ve skutečnosti buď na vodorovné nebo šikmé ploše), s prolnutím snu a reality mraky namalovanými na sklo... to se Chomónovi velmi povedlo.

Podobně jako u Meliése je tu krásně vidět vliv, který na mnohé rané filmy měli kouzelnická představení. Satan se vynoří ze tmy, a než v ní coby kostra opět zmizí polit (asi svěcenou) vodou, předvádí jeden trik za druhým. Většina kouzel spočívá v použití klasického stoptriku.

Stop motion animace neživých předmětů a lidí skoro tak dobrá, jako později nalezneme například u Švankmajera. A taky se mi líbil závěrečný motiv, kdy dokonalý hotel-stroj zešílí a lidé jsou mu vydání na pospas. Je vidět, že pokrok vždy doprovázela i určitá skepse...