anais

Tématem, i vkusným zpracováním, je to povinnost.

Pro mě jeden z důkazů, proč byla Kirkova posádka nejlepší. Příběh je vytržený z klasických prostředí neznámých planet a vesmírných bitev. Pro sérii je to svým zasazením do doby i místa velmi netypický film. 80.léta, velryby, ekologické poselství...a přesto funguje jako dobrodružný film, scifi, trochu komedie. Bez výbuchů a našlapané akce to ty postavy (a jejich představitelé) utáhnou a ještě při tom zachrání planetu:)

It´s a Wonderful Movie!

Friday night is good night to football....ta písnička to definuje. Osmdesátkový vizuál, nejlepší hlášky, neonoir, akční béčkové áčko a žádná cenzura...Naprostá klasika.

Plyne pomalu, nejednoznačně, tak nějak na více rovinách - romanticky, opravdu napínavě i trochu sociálně-kriticky... Není to šablonovité a má to fantastické obsazení, z něhož viníká vlastně každý z ústřední čtveřice. Jeden z nejlepších Hitchcockových filmů.

Ani by mě nenapadlo, že se vrátím z karlovartského festivalu v roce 2015, a můj největší zážitek bude film Babe - galantní prasátko, z roku 1995. Dostal jsem se tam naprostou náhodou, a ještě v moment, kdy kdy se setmělo v sále, jsem pochyboval zda nebude lepší nejít pryč. To jsem ale nevěděl, že kromě proměněné sošky Oscara za triky, má prasátko na kontě ještě nominace na Nejlepší film, Režii, Herce ve vedlejší roli, Výpravu, Střih a Scénář. Bez přehánění mistrovské dílo dotažené formy, s jemným anglickým, ehm, australským humorem.

Když jsem to v dětství viděl poprvé, byl jsem nadšený. Později přišli trochu analytičtější úvahy, a nemohl jsem přehlédnout jak do sebe tluče temnější tón z předchozího dílu, s infantilností chlupatých obyvatel planety Endor. Po delší době jsem názor opět změnil, a musím uznat, že propojení Ewoků s Lukovým bojem s Temnou stranou síly je velmi chytrý tah - kdy se dva extrémní póly dorovávají a tvoří jeden systematicky propletený rodinný celek, ve kterém je opravdu všechno, pro všechny. Jestli mě něco stále trápí, potom to jsou někteří gumový obyvatelé Jabbova baru, ale to je spíš formální věc, která celku neubírá na velkolepopsti.

Je to uchopené jinak než film z 50.let, a tak bych to ani nepovažoval za remake, jako spíš za nové zpracování téhož námětu. Postavy jsou méně propracované, ale mají v základě jednoznačněji vykreslenou povahu. Jsou to zločinci. Jejich pouť je tak prosta pomrkávání po divákovi, a je možná ještě víc hutnější, upocenější a špinavější. A byť je film ve vyvolání napětí velmi vyrovnaný, podobně jako ostatní musím vyzdvihnout scénu s přejezdem mostu, protože u té jsem měl skutečně dojem, že nic takového jsem ještě nikdy neviděl.

Ambiciózní dílo, ve kterém se představuje mnohovrstevnatost talentu Kennetha Branagha v celé šíři. Od podmaňivě přeříkaných monologů a jiskřivých dialogů, přes perfektně promyšlenou vizuální stránku ve které teatrální kompozice první půle střídá brutální kinetika válečné vřavy v půli druhé. Opravdu moc se to povedlo, a jediné, co mě trochu rušilo byly vypravěčské vstupy Dereka Jacobiho, který jako by do mytyckého příběhu vystoupil snad ze světa Monty Pythonů...

Párkrát tu zaznělo, že první půlka je moc rozvleklá. Mně se právě první polovina líbí snad ještě více než druhá. Pomalé představení jednotlivých charakterů funguje nezávisle na druhé polovině - vytváříme si vztah k jednotlivým postavám, a představu o tom, jaké ty postavy vlastně jsou. Druhá půle pak nenápadně nabourává chápání jednotlivých charakterů a na nebezpečných zkouškách teprve rozkrývá skutečnou podstatu věci. Právě hra mezi očekáváním, zda se naše představy o vlastnostech postav naplní či ne, je pak zdrojem silného emočního náboje, který funguje v druhé polovině. Je na tom fascinující, že to, co se dá na povrchu vnímat jako jednoduché dobrodružné vyprávění, je vlastně dost rafinovaná hra na kočku a na myš mezi scénáristou a divákem.