anais

Průserář je člověk, který kazí hráčům v kasínu hru, aby toho moc nevyhráli. Hlavní hrdina tohoto filmu je zvláštní v tom, že ji kazí samovolně, bez vlastního přičinění. Přivozuje lidem neštěstí, což dopadá i na jeho život, který se zdá být stejný, jako hry jeho obětí - prohraný. A náš nešťastný hrdina chce jednou skončit se svým povoláním a začít normálně žít. Což ale není tak jednoduché, protože mu v cestě stojí šéf kasína Shelly. To je ve zkratce příběh filmu Cooler. Děj se odehrává v příjemně pomalém tempu navozujícího zmírající existenci staromódního kasína. Příběh je natolik originální, že je poměrně obtížné vědět, co přijde na (několikrát nastavovaném) konci. herecké výkony stojí také za pochvalu. Macy je vybrán výborně, jeho obličej dokáže vyjádřit obě hrdinovi stránky - nešťastnou i šťastnou. Skvělý výkon (možná nejlepší co jsem u něj viděl) odvádí i Alec Baldwin. Není to film, který by člověku vyloženě vyrážel dech, ale rozhodně mnohokrát překvapí a na několika místech solidně napne.

Milý krátký snímek, který se svou náladou zdá být jakýmsi předchůdcem Amelie z Montmartu. Je to drobný náhled do Jeunetova poťouchlého světa, který mám rád.

Skutečná klasika, na které nelze než obdivovat nápadistost a odvahu přicházet s novými prvky na filmové plátno (viz slavný výstřel do diváků). Jak tomu ale u těchto průkopnických snímku často bývá, zub času jim odkousal kontroverznost a dostavilo se spíš lehké, leč obdivné pobavení. Kdo si rád zavzpomíná , nechť neváhá a sežene si tento skvostík.

Perfektní pohádka s kvalitními čerty, se kterými nejsou žerty. To však neznamená, že by s nimi nebyla legrace, milé děti. Je to jedna z nejlepších pohádek let osmdesátých. Kromě mnoha vtipných scén a skutečného napětí mnozí možná ocení mladého Romana Holého v roli sic bezvýznamného leč z dnešního pohledu velice funky prince. Takže až budete o Vánocích koukat do programu a rozmýšlet se mezi Troškou a Bočanem, vzpomeňte si na mě, a dejte čertům, se kterými nejsou žerty šanci.

Tato pohádka dělá skutečnou čest všem Ondřejům a už proto si zaslouží vysoké hodnocení. Pochází z posledního období, kdy se o Češích (a Slovácích:-) dalo říci, že umějí točit tento žánr, a tak nějak ho pro mě završuje. Nechápu, v čem byli tvůrci pohádek před rokem 1990 lepší než dnes, ale je nad slunce jasnější, že byli. Důkazem budiž tato pohádka o Ondřeji Nebojsovi.

Hlavní klad Spider-mana jsou jeho postavy. S každým lze nějak soucítit, každý má motivaci, každý má nějaký vyhraněný vztah k Spider-manovi. Raimimu tenhle propetený způsob vychází o mnoho lépe než Brianu Singerovi v X-menech, možná proto, že spidermanovské postavy jsou mladší a proto jim princip "každý s každým" víc sluší. Co se padoucha týče, tak Spider-man 2 překonává jedničku... Octopuss je zloduch skutečně charismatický a jeho mechanická chapadla vyvolávají respekt, ani k tomu Alfreda Molinu moc nepotřebují... Jediné, co mi u Spidermana trochu schází je Raimiho styl. Ten se tu naplno projeví ve scéně z nemocnice, kdy se lékaři pokouší odříznout Doktorova chapadla... Je to vzpomínka na časy Evil deadů... Zběsilý střih, nadsázka, nekompromisní brutalita... jen škoda že toho doktora nehraje Bruce Campbell. Ta motorovka by mu slušela víc než smoking nějakého vyhazovače... každopádně je to perfektní jízda, která určitě stojí za vidění v kině.

Film má poněkud pomalejší rozjezd. Než se hrabě Huntigdon (nebo tak nějak se to psalo) zamiluje do Mariany a odjede do války s Francouzi, uběhne pěkná řádka filmového materiálu. Když se ale pod tlakem okolností z války vrátí a konečně se z něj stane Robin Hood - bojovník za krále Richarda, film nabere příjemně rychlé obrátky. Mnoho scén je opravdu vtipných a ty akční jsou často vskutku krásně promyšlené - třeba když se Fairbenks pohybuje po zábradlí nad vysokou zdí a už už to vypadá, že spadne... Myslím, že Fairbanksův Robin Hood mohl mít trošku kratší stopáž, jinak se mu nedá téměř nic vytknout - je dramatický, vtipný, akční, romantický - a to vše mu vychází. určitě by si našel cestu i k dnešnímu publiku, kdyby mu byla dána příležitost...

Aniž bych chtěl jakkoliv snižovat osud ženy, o níž Monster pojednává, musím hned ze začátku napsat, že mi děj filmu připadá prvoplánovaný, tak nějak ušitý tak akkorát na míru Charlize Theron. Že za to dostane Oscara bylo jasné už dávno před oscarovým kláním, dovolím si tvrdit, že už při psaní scénaře se s něčím takovým počítalo.... to je asi tak jediná výtka, kterou bych měl - chcete vidět, jak mohou některé ženy trpět? Nemáte už dost filmů Larse Von Triera, Bergmana... a ani jeden z vašich oblíbených tvůrců právě nenatočil nic jiného? To nic. Je tu Monster. Příběh ženy, která trpěla. Tedy nic nového pod filmovým sluncem. To, co je na tomto filmu pozoruhodné jsou herecké výkony, a to obou hlavních představitelek. Charlize Theron dokázala přehrát svou maximálně výraznou masku, ukázala, že nejde jen o povrchové herectví, ale že se se svou postavou maximálně stotožnila. Neosvojila si jen mluvu, ale i držení těla, pohyb, naprosto jinou obličejovou mimiku, než na jakou jsme od této herečky zvyklí! Něco podobného někdy předvádí třeba Johnny Depp, o to víc to tedy překvapí u herečky, která dodnes hrála spíše role lepých žen, než dramatické role. Druhým velkým překvapením pro mě byla Christina Ricci, která svou "vedlejší" postavu obohatila o ohromnou naivitu, pubrtální touhu žít racionálně, ale nakonec se stejně zachovat naprosto nelogicky. Takže, i když tento film nenabízí nic nového, obshauje dva skvostné herecké výkony, kterým se nelze nic jiného nž divit. Omlouvám se za ta všecha "velká slova" v této "recenzi", ale při vzpomínce na ty dvě nemůžu jinak.

Krásný příklad toho, do jaké míry se ovlivňovali kreslené a hrané grotesky. Mickey a jeho kamarádi tu hasí dům a zachraňují vřeštící paní z vany....a dělají všeliké jiné věci, které jim hašení spíš znesnadňují než aby pomáli. Zatímco dnešní disneyovky si většinou kladou za cíl morálně nás poučovat, ty starší, mezi něž tato hasičská bezesporu patří, chtějí jen bavit. A tak to má být.

Pěkný film v klasickém hollywoodském stylu. Z dnešního pohledu se mi zdá jako jakýsi kříženec mezi Titanikem a Gangy New Yorku. Howard je dobrý režisér a dokázal tomuto na dnešní dobu možná až příliš přímočarému filmu, dodat potřebnou velkolepost, která si nezadá ani s takovými velikány srdceryvných scén jako Jih prti severu nebo už zmíněný Titanic.