Rosomak

Formálně vytříbený film, který dokáže těžit z reality a nepotřebuje upozorňovat na sebe sama. Cantetův film hodně připomene teoretické východiska Bressonových filmů. Obraz čisté skutečnosti. Geniální.

Hlídač přesně vystihuje současný stav českého filmu. A ten je v tom, že to vůbec nevypadá filmově, ale spíš jako dražší pilot k nějakému seriálu. Herci přehrávají jak v telenovelách a nejednou to připomene nejmenované seriály české produkce, které se natáčí na první dobrou. Jejich dialogy jim nevěříte a navíc vás škádlí strašně vysvětlující Hlídačovi vnitřní hlasy. Doslovnost zde ale nezůstává jen v dialozích, které ještě šustí papírem, ale přelévá se i do obrazové složky. To abyste, až půjde film do televize, mohli u toho v klidu žehlit a nic vám neuniklo... Předpokládám, že film byl asi i dost razantně sestříhaný aby se vešel do stopáže, protože jinak si nedokážu vysvětlit tu strašnou přímočarost vyprávění. Hudební podkres je nezajímavý, ale ušel by, kdyby ho Renč mermomocí necpal pod každou scénu. Vtipně působí válečné scény, které v kontextu zahraničních filmů nemají absolutně co nabídnout (proč se o to vůbec s tak malým rozpočtem snažit? - šlo se tomu docela snadno vyhnout). Hlídač č.47 je prostě průšvih. Na televizní film průměr (k tomu má také nejblíže), na film uváděný v kinech strašný podprůměr. Možnosti velkého plátna to totiž nedokáže vůbec využít...

Sukiyaki Western Django je přesně ten film, který je založen na své intermedialitě. Bez znalosti universa kulturních, žánrových a filmových kontextů nemůžete film nijak uchopit. Je to film točený pro specifické publikum a počítá tedy s divákovou obeznámeností, stejně jako třeba učebnicově točené filmy Tarantina (který si zde zahrál jednu z rolí). A mimo to je to ještě navíc docela jízda...

Jsou to rozhodně lepší dvě hvězdičky, které se téměř dotýkají trojky. A to jen proto, že je v hereckém obsazení tolik známých tváří, které uhrají cokoli. Jinak je to klasická vánoční pohádka o tom jak je krásné se polepšit...

Láska a zvíře je přesně ten typ filmu, který by chtěl mít nějaké ambice, ale přesto je pevně ukotvený ve scénáristově blbosti. Na jedné straně se snaží aby jednání postav vypadalo strašně psychologicky složitě, na druhé jim však nedává žádnou minulost, se kterou by se mohlo pracovat. Zkrátka, jsou jako postavičky z omalovánek. Nejsou zasazeny do nějakého konkrétního času, do nějakého konkrétního území nebo do určité sociální skupiny... Proč se rodina rozhodla nastěhovat do domu? Odkud přijeli? Proč je tak honosný dům opuštěný uprostřed lesa? Jakou prací dokáže matka vydělávat na rodinu, když je pořád s nimi? Tisíce otázek, na které není ve filmu odpověď a místo toho vidíme nesmyslné násilí, které není ničím odůvodněno (právě kvůli té nedopracované minulosti). Vidíme pouze, že matka programově nenávidí svou dceru (proč?), dcera se jí to snaží permanentně oplatit a syn na to s neuvěřitelně naivním výrazem kouká... Co chtěl vlastně tímhle filmem režisér říct mi zůstává naprosto utajeno...

Ani sebekrásnější záběry nezmění to, že jde jen o do sebe zahleděný film, který se snaží za každou cenu diváka dojmout. Funguje to pouze jako agitační film na téma euthanasie, jehož úspěchy na festivalech vyplývají pouze z jeho propočítané emoční zainteresovanosti....

Docela jednoduchou premisu dokáže Simon Ellis rozvinout do velmi slibného snímku. Díky kombinování záběrů z mobilních telefonů se záběry pořízených normální kamerou dosahuje pocitu autenticity a přímé konfrontace s gangem. A i na tomto malém prostoru se nám krásně vybarvují charaktery postav (otec a syn jsou postavy, které projdou na plátně podstatným vývojem). Je to vcelku minimalistický film, který je ale o to více intenzivní.

Nevadí mi, když je ve filmu sex. Koneckonců, ani když ho provozují dva důchodci a ve vedlejším pokoji masturbuje jejich syn... Ale pokud film nedokáže v osmi minutách říct nic jiného, co by mohlo samotnou "akci" obohatit, je to celkem tragédie. A samozřejmě, pokud natočíte kontroverzní film o sexu, neznamená to ještě, že jste umělec...

Film se snaží celou pozornost upoutat na svou lehce manýristickou animaci. Jenže co ten zbytek? V některých scénách sice nápady byly, ale v kontextu celku jich bylo minimum...

Výtečnou experimentální stránku kazí snaha naroubovat jí do nějakého příběhu. A ten příběh je ehm, dost hloupý...