Kmotr76

Buďme upřímní: Naprosto bych si vystačil se záběry na silnici vinoucí se pustou americkou krajinu za tónů kytary Ry Coodera. I kdyby byl příběh nejprostší z nejprostších. To nemá chybu. Co činí Paříž, Texas výjimečným je skvělý, chytře vystavěný scénář. Na začátku nevíme nic a Travis zničehonic se zjevící kdesi v Texasu je jedna velká záhada. V tu chvíli jsem vůbec netušil, kam až by se mohl příběhy vyvinout. A přitom se tak stalo plynule, nenásilně. Závěrečná symbolická scéna v bordelu s polopropustným zrcadlem mě ale naprosto dostala. Oceňuji, že nebyly dořešeny všechny vedlejší postavy (což by dnes snad bylo nepředstavitelné) a konec tedy byl velmi intenzivní. Ale... co naplat... nekonečnou rozpálenou silnici to stejně netrumfne.

V hlavní roli sibiřská krajina... A pro Sibiř já mám z nějakého důvodu slabost. Ve vedlejších rolích pak epická hudba, kamera a krásná Samoljovoá. Tenhle film je poklad, který by si zasloužil víc pozornosti.

Vlastně bych tomu napálil pět hvězdiček. Co scéna to skvost. V hodně věcech mi to připomínalo Twin Peaks (postavy detektivů, bizarní postavičky, silnice v noci, zrcadlo etc. etc.), akorát zkoncentrované do dvou hodin, bez normálních pasáží a mnohem technicky mnohem kvalitnější. Soundtrack je jeden z nejlepších, co jsem kdy slyšel (Magic Moment!!!), hned jsem si ho musel pustit znovu. Bizarnost mě taky bavila, na pokus o přesné pochopení jsem rezignoval docela brzo, a prostě se jen kochal. Akorát zhruba poslední půlhodinu už toho na mě bylo moc. Té bizarnosti jsem se prostě přejedl a už mě to nedokázalo tolik upoutat. Proto nakonec zdrženlivější hodnocení. ***** (Ten soundtrack je nakonec až moc dobrý na to, abych u toho nechal jen čtyři hvězdy.)

Silné a citlivé téma, se kterým se Lynch perfektně vypořádal. Příběh Johna Merricka je zpracován citlivě, civilně a decentně, není to ani tak zbytečně patetické, jak by mohlo (kdyby se toho ujalo někdo jiný než Lynch). Film je černobílý a občas působí "kulisovitě", to ho dělá jednoduchým, čistým a mnohem starším, než je. Atmosféra industriálního viktoriánského Londýna nešla udělat lépe. Žádná scéna tu není přebytečná. Mám dojem, že to prostě nešlo udělat líp. V jednoduchosti je krása. A síla.

Pochmurná výpověď o (ne)fungování jednoho nejmenovaného ruského maloměsta a bezmoci jednotlivce s dobrým úmyslem, který se setkává s absolutním nepochopením. Téma je hrozně depresivní a taky nervydrásající. O to víc si vážím toho, že tvůrci zůstávají při zemi a zbytečně to nedramatizují (ostatně to fakt není třeba) přehnaně výraznou hudbou nebo zběsilým střihem (během sledování mě napadlo, že kdyby šlo o americký film, pravděpodobně by byl plný prostřihů a záběrů, jak se budova postupně hroutí atp.). Díky tomu je vyznění filmu jasné, jednoduché a působivé. Společnost v rozkladu a zmar, kam se podíváš. A durak (hlupák), který zarytým mlčením, kamennou tváří a obdivuhodnou odhodlaností připomíná pomstychtivým oligarchům (a nejen jim) jejich bezcharakternost a cynismus.

První tři díly ve mě zanechaly rozpačitý dojem, ale čtvrtá epizoda mi už konečně dávala (alespoň nějaký) smysl. Zdá se, že se to konečně začíná rozjíždět. Scéna s Wallym Brandem mě fakt bavila. A fakt, že Cooper po prvním šálku po letech kávu vyplivne, je docela symbolická.

A pak že nejsou Němci schopní natočit vtipný film. Ale jak se to vezme, sice jsem se takhle v kině už dlouho nezasmál, zároveň je film hrozně smutný a plný silných momentů a myšlenek. Kombinace humoru a tragiky je perfektní a film jako celek působí přirozeně. A vše, co asi chtěli tvůrci publiku sdělit, je nenucené a tak nějak přirozeně vyplyne z jednotlivých situací, nikdo se vám nesnaží za každou cenu něco vecpat. Aspoň jsem z toho měl takový pocit. A samotná postava Toniho Erdmanna naprosto nemá chybu.

Během sledování jsem nejednou kroutil hlavou nad tím, jak je vůbec možné, že někdo dokáže složit tak geniální hudbu a jak o tom někdo posléze může netočit tak geniální film.

Vančurova kniha asi nešla zfilmovat lépe. Až díky filmu jsem plně docenil (a pochopil) komičnost knihy, protože se ve filmu mluvilo stejně divně (archaicky, složitě) jako v knize, která je tímto stylem napsaná celá. Celý film má dokonale pohodovou atmosféru, přesně jak má být. A přestože ve filmu hrají takové hvězdy jako Hrušínský a Brodský, kouzelník Arnoštek v podání Menzela je hravě překonává (to je možná až moc silné slovo, ta role zkrátka nemá chybu).

Óda na obyčejnost (nikoliv průměrnost!). Paterson je nejsympatičtější postava, jakou jsem za poslední dobu ve filmu potkal. Během sledování filmu jsem si uvědomil (či pro sebe potvrdil), že popularita nebo vzdělání nejsou zdaleka tak důležité. Každý den dělat poctivě to samé, prohodit pár slov s kolegy, povečeřet s přítelkyní a zajít "na jedno" do hospody. Do toho psát, jen tak pro sebe, poezii a sem tam někomu zachránit život. No není to idyla? Podle mě rozhodě. V době, kdy se zdá, že kdo nevystudoval Oxford je nikdo a kina jsou plná superhrdinů zachraňujících lidstvo, je příběh o řidiči autobusu co rád píše básničky fakt potřeba. Až mě překvapilo, jak mě rutina (film se odehrává v rámci jednoho týdne), kdy každý den dělá Paterson víceméně to stejné bavila, a jak jsem se na každý další den těšil ještě víc.