MrPierc

Dospělý pohled s otevřenou hlavou na výuku rodiny. Co je správné? Vrátit se zcela k přírodě a být nezávislý fyzicky a duševně nebo být absolutně závislý na společenském systému? Ani jedno. Důležité je najít rovnováhu, ale hlavně i děti mají svůj názor a děti budou vždy děti. Líbí se mi, že se ukazuje ta povrchnost klasické městské rodiny a nenazývání věcí pravými slovy. Vše zatajovat = smrt, sex, nemoci, násilí. Alibistické nakupování mrtvých zvířat v obchodu a nebavit se o tom, jak zemřela. Ta rozdílnost mezi bio a klasickým životem je fascinující. Zcela jiné světy, jiné hodnoty, jiné chování. Ale ani jedna cesta není ideální. Chytře ukázaná zrcadla obou světů s prasklinami. Život je takový, jaký vám vyhovuje, ale je dobré se jednou za čas rozhlédnout a přehodnotit cestu, která tak rychle ubíhá...

Krásně se to zvrhne na oslavě. Já chci taky :-)

Ty roky odpadů v kině mě znechutily. Ale tohle je přesně ten důvod, proč jít jednou za rok do kina a dát za lístek 289 Kč (Atmos TDL). Divák začíná sledovat klasický životopis a končí emocionálně vyždímaný, rozladěný s pocitem viny a pochybnostmi nad lidským druhem. Oppenheimer se žene ve slepotě za poznáním a prozří až velmi pozdě, když odevzdá novou hračku, která změní celý svět. Není to tuctový životopis, ale 3 příběhové linky křižující vyprávění. Jak by se svět vyvíjel bez tohoto vynálezu a nebo kdyby ho objevila jiná země dříve? To vše jsou jen předastavy, ale z filmu jsem cítil těžký úděl jednoho člověka, který po otevření atomové brány chce obstát sám před sebou a zbytek celého života se snažil hasit požár, který pomáhal rozfoukat. Mrazení v zádech a zrychlené srdce jsem nezažil od Temného rytíře (tohle bylo vyzrálejší a těžší téma). Snímek působí těžce, ale režisér jej doknale rozčlenil, že jsem vše postupně pochopil. Film běží jak splašený kůň bez klopýtnutí. Debatovali jsme po něm ještě 20 minut cestou z kina. Hudba úderná a plná výřivých emocí – dávám si okamžitě do oblíbených OST. Ozvučení dechberoucí, filmové záběry realistické a správně civilní. Fandil jsem při vývoji, trpěl při výslechu a slzel při konci. Co víc od filmu chtít? Jestli za tohle nedostanou Cillian Murphy nebo Emily Blunt Oscara, tak už nevím, kdo by tento rok poprávu měl dostat ocenění. Musím si sehnat životopisnou knihu o vědci. Pro mě osobně film zařazuji do top 10. Nolan už nikdy bez kina. NIKDY.

Nadčasové poselství klipu. Nejvíce se bojíme svých druhů, zároveň nebezpečí nošení zbrani, stihomam, sledování, nedůvěra. Nezapomenutelné sako a žlutý rolák s fešáckým účesem Davida Bowieho.

Tohle je tak skvělý díl. Emoce, stěry, ironie a nejistota. Na konci dokonalá skladba LCD Soundsystem - Someone Great.

Mix podvratnosti, ironie a konečné upřímnosti. Přetvářka a zahalení citu vtípky a nadsázkou.

Mistrovské animované dílo vedené se za ruku s brutalitou. Druhá série je mnohem lepší. Poslední díl je smutný i krásný zároveň. Chtěl bych víc, ale dobrého pomálu. Život (natož v pravěku) je tak pomíjivý.

Píseň In the air tonight tomuto dílu dává magický náboj něčeho výjimečného. Ta kombinace násilí a této citlivé písně je logicky nemožná, ale funguje to. Úžasně silné a smutné.

Ty verše povyšují pohádku na nejvyšší úroveň.

Člověk stále přemýšlí, porovnává a hodnotí. Celý život něčeho lituje nebo něco hledá a přitom si neužívá ty silné okamžiky přítomnosti, které jednou nebudou. Hlavní postava chce od života něco víc a přesto zažívá běžný život a proti němu chce nějak bojovat. Zažívá krásné chvíle o kterých ještě neví, že jsou krásné. Potká smrt, lásku, tragédii a nakonec je vděčná, za obyčejnou přítomnost. Konfrontace se smrtí najednou dodávají životní pomíjivosti zcela jinou váhu. Silné, dojemné, přítomné.