atmen

Mým oblíbeným hudebním stylem je rock, a proto tenhle film nemůže ode mě dostat jiné hodnocení než plné. Už když jsem čirou náhodou najel na tento profil a pročítal jsem komentáře(zvláště ten od Kleopatry), tak mě film zaujal natolik, že jsem si řekl "člověče tohle musíš vidět". A 17.8.2008 jsem se dočkal. Po celou dobu jsem se blaženě uculoval a prožíval útrapy imaginární kapely Strange Fruit. Fandil jim v zaplivaných klubech, kde hráli, jakoby poprvé drželi nástroje v ruce. A propos, členové kapely byli vybráni naprosto dokonale a člověk jim věřil, že bigbít je ta mocná čarodějka, která je drží při životě... Finální scéna na fesťáku - písnička The Flame Still Burns - ach - i teď , kdy píši tyto řádky mě mrazí...A to jsem si ji na youtube pustil už čtyřikrát . Bude na vás působit stejně. Vyzkoušejte... http://www.youtube.com/watch?v=b2SJbhVbPsA Zkrátka filmová Bible pro všechny rockery... Plamen hoří dál... v mém případě určitě... Rock´n ´roll FOREVER...

Takhle si představuji ideální seriál pro děti. Zajímavý námět, který dokáže zaujmout i stařší publikum. Napětí, přátelství, dobro které nakonec zvítězí nad zlem. Společně s Bylo nás pět vrchol porevoluční seriálové tvorby pro děti.

Je to už dlouho co jsem viděl osudy atleta Ondřeje Veseckého, ale vzpomínám, že mě seriál bavil. Dokázal přiblížit prostředí atletiky a jen škoda, že v současné době vznikají české seriály na bázi vztahů, kde prostředí ve kterém se odehrává děj je jen kulisami. Bohužel takto dopadla i hokejová Poslední sezóna... Mám takový sen. Chci aby někdo natočil seriál o životě amatérských fotbalistů z vesnice, myslím, že by téma mohlo zaujmout...

Hodnotit něco, co nás rozděluje na dva „nesmiřitelné národy“ je ošemetné. Pro jedny je Troška ten co je umí pobavit, pro druhé je synonymem pro nevkus. Speciálně pro sérii Slunce,seno ... se zařadím do prvé kategorie. Proč? Cílem bylo pobavit. A to se v tomto a v druhém díle povedlo. Každý tvůrce by byl rád, kdyby jeho repliky zlidověly. Nebudu je zde vypisovat, ale ruku na srdce, kdo by nějakou neznal a sem tam nepoužil… Jelikož, jsem z venkova, tak si troufám tvrdit, že v každé vesnici se najdou svérázné postavy (města bych ovšem nevyjímal). A tak Troška nemusel sáhodlouze vymýšlet charaktery a dialogy, ukázal nás takové, jací jsme. Nebo byli? To že se to tzv. intelektuálům nelíbí a opovrhují tím, se proto dá pochopit… možná opovrhují i námy…

Přemýšlel jsem, proč nekriticky obdivuji a zbožňuji filmy od Kevina Smitha. S jeho filmovýma postavami nemám nic společného. Nemám rád Stars Wars, trávu nehulím, chodím řádně do práce, kterou mám rád, v životě mám rád určitý stereotyp. Dá se říci, že jsem protipólem každé jeho postavy. A možná právě proto v podvědomí obdivuji tuhle celoživotní anarchii… a tak naši dva hrdinové, poté, co se s nimy jejich přítelkyně rozejdou, mohou celý den proflákat v obchodním domě, kde se potkávají s prapodivnou směsicí podobných „individuí“ a řeší zdánlivě neřešící…

Mám pro tento film slabost, mám k němu určité pouto, chci si ho přivlastnit, říci já jsem objevil jeho dokonalost. Vím, že to není pravda, ale přesto… Pamatuji si jako dnes, když běžel poprvé v TV. Nic jsem o něm nevěděl, dávali ho hluboko po půlnoci, končil tuším kolem 02:15. Říkal jsem si, kouknu na začátek a půjdu spát, vždyť ráno v půl čtvrté vstávám. Ale nešlo to. Film mě pohltil. Když jsem usínal, nemyslel jsem nato, že za hodinu půjdu do práce, ale na „moje hrdiny“…. P.S.: Scéna, kdy se naše dvojice loučí a jsou nám zpětně ukázána místa, kde se tvořil vztah těch dvou, nyní již opuštěná , je pro mě nejromantičtější, těžko to může něco překonat. A snad ani nechci…Jakoby režisér tím chtěl říci, viděli jste něco úžasného, neopakovatelného a teď je vše všední, obyčejné, sice život půjde dál, ale tomu co se odehrávalo se nemůže nic vyrovnat…kdo viděl snad mě pochopí…

Souhlasím s názorem uživatele moviesfan. Lehce naivní snímek s nesmrtelnýma písničkama si nenechám v telce nikdy ujít a vždy mě pobaví. Rozhodně nebudu hodniti odpadem jenom proto, že jej režíroval Soukup a znějí zde písničky M. Davida. Ty naopak dokáží děj posunout a do filmu náramně pasují a navíc co písnička to hit. Marně pátrám v paměti, který porevoluční snímek to dokázal...

Dokáži si představit, že takhle nějak může dopadnout školní lyžařský výcvik. Oceňuji, že zdejším teenegerům nejde všem o to jedno, jak se snaží ukázat dnešní podobné filmy. Máme zde samozřejmě třídního frajera, kterému se ostatní chtějí přiblížt a vzhlíží k němu, přemýšlivého melancholika, nekňubu, kteří se dokáží pobavit i u něčeho jiného než alkoholu (s ním je ale zábava zaručena i zde) např. společenská hra na literární páry (dialog z Oněgina je působivý i dnes). Dalším rozdílem je, že v dnešní době se jde na vše přímo. Není jiná cesta - buď a nebo. Příkladem by mohla být náklonost mladé učitelky a Převrátila. I když se mezi nima ve filmu nic citového nestane. Dá se vycítit vzájemná náklonost. Být to natočeno nyní, tutově by po pár panácích tequily skončili v posteli....Motto filmu - "Čeho se na nás dopustili druzí, s tím se nějak smíříme, horší je to s tím, čeho jsme se dopustili na sobě" je i mým mottem...

Naturel hlavních postav je tak vzdálen od mého,že to snad ani více nejde. Přesto jsem téměř tři hodiny sledoval jejich zdánlivý American Dream a nechápal. A nechápu vlastně ani teď, jak jsem to mohl dokoukat.

Anarchistická "dada pohádka", kde se děje vše, co v žádné jiné. Je jasné, že spousta fórků je již za čarou a spousta jich není ani vtipná a je vám trapně za tvůrce, ale při spoustě volovin cuká koutek a na mysl se vytane myšlenka - oni to tam opravdu dali.... Udělat si srandu z pohádek na Vánoce si zaslouží pochvalu, i když provedení mohlo být určitě lepší. Kdyby tvůrci dokázali lépe sebe sama (a své nápady) ukočírovat, tak by vznikl naprostý KULT, takto jen nebetyčný úlet., ale i to není málo....