molotov

Jeden z prvních komerčních uspechu žánroveho filmu v devadesátých letech. Akcni komedie stojící na formátu buddy movies o dvou policajtech, jeden zkušený a tak trochu zkorumpovany dostává nového kolegu, zasadoveho nejlepšího absolventa policejní akademie. Pokud jde o vztah mezi nimi, tak ten funguje na jedničku. Filmu by ale prospěla poradna zápletka. I proměna hlavní postavy vyznívá trochu nepravděpodobně. Zajimavé je celkove vyznění filmu, kdyz happy end je v tom, že řetěz korupce v policii pokracuje dal a všichni jsou šťastní. Akcni scény jsou slabé, ale přes všechny chyby docela funguje chemie mezi hlavními postavami. V mnoha ohledech se film vyrovnává svým americkým vzorům a zaslouženě jako zaván čerstvého vzduchu po tragických 80. letech sklidil obrovsky divácky ohlas a stal se druhy nejúspěšnějším filmem prvni poloviny 90. let před nástupem Hallyu (korejske vlny).

Z chystané bakalářky: V roce 1990 dosáhl nezávislý film svého vrcholu filmem Noc před stávkou. Ten je dílem čtyř režisérů, kteří byli členy univerzitního filmového spolku Čangsangotmä (장산곶매), založeného aktivisty a pojmenovaného podle stejnojmenného románu na pokračování disidentského spisovatele Hwang Sŏk-jŏnga. Po několika krátkých filmech natočili dokumentární film o povstání v Kwangdžu a poté první celovečerní hraný film Noc před stávkou. Z finančních důvodů je film natočený na levnější 16mm film a proto nemohl být promítán v klasických kinech. Noc před stávkou je levicově zaměřený propagandistický film o dělnících, kteří organizují v továrně odbory a bojují za svá práva. Vláda prezidenta Ro Te-u film zakázala, ale studenti si organizovali vlastní projekce na univerzitních kampusech. Vláda se snažila zabránit promítání filmu za každou cenu a posílala na studenty policisty. Ti si organizovali vlastní oddíly, aby zabránili narušení promítání. Podle odhadů takto shlédlo film po celé zemi na tři sta tisíc diváků, což z něho udělalo jeden z nejúspěšnějších filmů roku a bylo to zcela mimořádný úspěch pro nezávislý film. Především to byl ale důkaz, že nezávislý film má své místo a může sloužit jako nositel radikálních politických názorů, které nedokáže ani autoritářský stát zastavit.

Nejslavnější dílo hlavního představitele korejské nové vlny z konce 80. a počátku 90. let Pak Kwang-sua se v originále Jsou stejní jako my. Vypráví o studentském aktivistovi, které je na útěku před zákonem a ukryje se v hornické vesničce, kde pracuje v místním dole s dalšími vyděděnci. Je ten typ sociálně kritického art filmu, který ukazuje odvrácené stránky společnosti, ale nedokáže diváku opravdu strhnout. Ve své době důležité a odvážné dílo, nyní už jen kousek do mozajky korejské historie a filmu. Režisérův předchozí film Chilsua a Mansu mě dokázal ke svým postavám připoutat a strhnout jejich osudy, což se zde nekoná.

Vynikající film o dvou mužích na okraji společnosti. Mansu je plný optimismu a dokonce dobrovolně skončí v práci, aby mohl pracovat se svým kamarádem. Tím je Chilsu, který natírá / maluje billboardy na stěnách budov. Oba však mají za sebou složitou rodinou historii. Mansu je z rodiny, která žije u vojenské základny a otec se vyhodil z domu jeho sestru, protože se tahala s americkými vojáky. Chilsu má zase otce ve vězení, protože je to sympatizant s komunisty a nemohl kvůli tomu vystudovat a teď sehnat pořádnou práci. SPOILER Když dokončí obří billboard na americkou wiskey, užívají si svobodu na vrcholu obřího billboardu, ale lidé ze zdola si jich všimnou a pokládají je za sebevrahy či stávkující zaměstnance. Láhev s vodou pokládají za molotovovi koktejly a povolána je speciální jednotka. Až tady oba zjišují více o životě toho druhého a svou zlost ze sebe vykřičí na celé město pod nimi, které je samozřejmě neslyší. Chvíli oba přemýšlí o sebevraždě, zpočátku jen z legrace, ale Chilsu nakonec opravdu skočí. Mansu končí v poutech a je odvážen policií. Oba se přitom absolutně ničím neprovinili a jsou jen obětmi systému.

Film zajímavý možná jako formální experiment, který si hraje s žánry a divákovými očekávání. U většiny podobných filmů je mnohem zajímavější si o nich číst, než se na ně koukat a tohle je právě ten případ. Stylizované nadsazené herectví, neustálé odbočky a skákání z postavy na postavu, groteskoidní humor a další věci usilovně brání normální diváckému požitku z filmu.

Celkem slušná detektivka, které je opravdu moc dlouhá a místy těžko pochopitelná, protože se nedochovala v původní verzi a dost scén v ních chybí. Úplný konec jsem taky nepobral. V roce 2001 vznikl remake.

Dost legrační film. Nedá se říct, že by byl kvalitní, ale je opravdu zajímavý a místy nechtěně legrační. Zároveň je to nejúspěšnější korejský film osmdesátých let. Celý se odehrává v Americe, konkrétně v Las Vegas a okolí. Začíná scénou, kdy zamilovaný pár jede Údolím smrti, tam si to rozdají a pak ji muž má pěsťovku a skope ji do kuličky. V podobném duchu se nese celý film. Nelogické jednání většiny postav umocňuje ještě naivita a přitaženost za vlasy. Ale aspoň to nebyla nuda.

Jedním z nemnoha filmů, které se v 80. letech do hloubky zabíraly sociálními otázkami, byla stejnojmenná filmová adaptace povídky spisovatele Čo Se-hŭiho Trpaslík a jeho kulička letící k Měsíci. Vyprávění se soustředí okolo rodiny, která se musí nedobrovolně vystěhovat ze svého bytu. Přestože výhodně prodají svůj byt, nový si nemohou dovolit a nadále zůstávají v domě určeném k demolici. Dceři se podaří získat dům zpátky, ale pro rodinu už pozdě. Zoufalý otec, který prožil život v neustálém ponížení, mezitím spáchal sebevraždu. Film je značně kritický k bezohlednému kapitalismu a několik scén z něho muselo být vystřiženo. Sociální realismus a výrazné obrazové kvality do filmu vložil režisér I Wŏn-se, člen hnutí Éra obrazu.

Začalo to tak slibně, ale postupně mě to přestávalo zajímat. Je to výrazný film, o tom se nedá přít, ale nesedl mi. Temné vyprávění o tom, kam až jsou ženy i muži ochotni zajít pro splnění svých tužeb, hezky pojí mystično a realitu, ale nepodařilo se mu mě strhnout a připoutat k vyprávění. Uznávám kvality, ale nebavilo mě to.

Jak píše Adrian, některé scény jsou opravdu silné a místy to má pohlcující atmosféru, jindy to ale všechno je přehlušeno nepochopitelným chováním postav. Kamera je občas geniální, ale jen místy. Celkově to ujde, ale mistr už natočil lepší kousky.