MayB2

O co byly postavy sympatičtější a dospělejší, o to byl přiběh slabší. Vnitřně vyhořelý kapitán Kirk je ovšem TOP.

Jsem jasná cílovka, ale všechny střely šly někam hodně mimo terč. Příšerné dialogy Diaz a Lawa doplněné křečovitými grimasami mě téměř přesvědčily o tom, že žít sám není zas tak špatné. Nějaké ty body nahnal Eli Wallach a seznam starých, o hodně lepších filmů ke zkouknutí.

Proti románu je to slabý odvar, a to mě ani ten zrovna neoslnil. Prostě mě míjí ta fascinace špínou středověku.

Kdyby byl "příběh" (spíše útržky) viděný z pohledu matky, mělo by to asi o dost větší hloubku, víc zoufalství, než když je vypravěčem malý kluk.

Baladický příběh z drsného Skotska. Hlavní hrdince se první půlku daří spíš špatně, pak docela dobře, pak opět špatně a tak to plyne pořád dál a konec se někam ztratil.

Antická tragedie kombinovaná s módní přehlídkou zasazená do prašného australského buranova. Střídání nálad a nečekanost (obětování romantické linky dramatu byl fakt šok) jsou výhodou filmu, udržují pozornost a vyhýbají se omletým klišé. Jen policajta v šatičkách bych z toho možná vynechala, jiných figurek tam bylo až až.

Konečně jsem si v nějakém filmu užila luxus kontrastních tichých scén, kdy se nic neděje, jen roste napětí (rušené ovšem požírači popkornu). Kdyby na železniční zastávce Bond chytal mouchu do hlavně, ani by mě to nepřekvapilo; ze všeho nejvíc mi připomínal unaveného osamělého pistolníka z filmů Sergia Leoneho. Příjemná podívaná, v které se Bond stává skoro člověkem. Není to špatný směr vývoje, koho by bavilo, kdyby celá série běžela podle jednoho vzoru. Koneckonců, odklon k vážnějšímu ději nastal už u dvou filmů s Timothy Daltonem (ani tehdy se to nesetkalo s úspěchem), ale kupodivu si právě ty díly díky jejich výjimečnosti dobře pamatuji.

Spíš než film je to tanec zaznamenaný na film. Kellyho poetiku mám ráda, všechny tři příběhy se nesou v duchu snové scény ze Zpívání v dešti a ve třetí části se dočkáme nové dimenze snové scény – v kresleném světě.

Při vší "nerealističnosti" mi to připadá jako hodně reálná varianta, prostě nikdo svět nezachrání za dvě vteřiny dvanáct a nezbývá než prožít poslední chvíle a pak umřít, jak kdo nejlépe dovede. Krásná černobílá kamera, výborní herci (co prováděl Astaire ve své první scéně s cigaretou, bylo úžasné).

Dosti naivní dobrodružství, takže (ač jsem fanynkou Burta Lancastera) se mi nejvíc líbila hudba Maxe Steinera.