Na břehu

Z počátku zajímavý film, od kterého jsem čekal vyzrálejší pohled na apokalypsu, která by mohla nastat, ale dostal jsem spíše film o lásce, na jehož pozadí se "něco špatného stalo". Mrzí mě vnucení divákovi především romantické linie, která asi měla film prodávat, přičemž by určitě většinu spíše zajímal právě ten svět okolo lásky, v kterém je vzduch radioaktivní a poslední obyvateli země se stalo několik lidí v Austrálii. Byl tu prostor pro teorie, atmosféru, ale výsledkem byla zas a pouze romance s nevyužitými možnostmi. (31.12.2008)

Film, v hlavných úlohach s Grregory Peckom, Avou Gardnerovou a Fredom Astairom, z 1959 o tom, ako môže skončit svet po nukleárnej vojne v 1964, keď všetci ľudia zahynú radiáciou a tí poslední, v Austrálii, kde sa rádioaktívny oblak ešte nedostal, len očakávaju svoju smrť. Film zobrazuje ľudí pokojných, odovzdaných svojmu osudu. Vojna sa ani nezmieňuje, nevieme o nej nič. Pre mňa to bol zážitok vidieť to, tu vtedajšiu spoločnosť, myslenie, strach. (16.06.2007)

Nenaplnené očakávania. Prvú hodinu som sa hlavne vďaka nedostatočnej expozícii nevedel chytiť ale po návšteve postapokalyptického San Franciisca film naštartoval. bohužiaľ možno až príliš pozde. Herci odvádzajú svoj vysoký štandard ( veľmi zamrzí, že z Perkinsa sa nikdy nestala skutočná hviezda) a Stanley Kramer občas vypustí podarenú scénu ale aj tak sa neviem zbaviť dojmu, že obrovský potenciál a ambície ostali niekde v polovici cesty. 7,00001/10 (15.03.2015)

Slovy Jána Poničana: "na brehu nestoj / na brehu spletených nití / i tvoj život je niťou / z ktorých je obraz života šitý // na brehu nestoj / nestojíš / života prúd ťa vlečie v diale / tisíce vlákien prebija vlákno tvoje / cez prúdy brodíš neustále // na brehu nestoj / klamú ťa brehy / pomníky valiacich sa vĺn / podmýva ich prúd: / před pádom / vyhotov si čln". (21.08.2015)

Jak se u skvělých filmů stává, většina komentářů je úplně mimo. A tento film skvělý je. Zdaleka není bez chyb - vedle někdy ne úplně přesvědčivých psychologických momentů tu je zbytečně slabší důraz na katastrofu, co lidstvo čeká, ani si nejsem jist, zda v době, kdy se urputně šetří s benzínem, by se pořádaly automobilové závody (třebaže každý druhý závodník se v nich chtěl zabít), důraz na poselství "Ještě je čas, bratře" je až příliš zřetelný; zkrátka řemeslně bych klidně hvězdu ubral. Ale já dal plný počet za "umělecký dojem" - tak nádhernou nostalgii za odcházejícím světem jsem ještě neviděl. Jako červená nit se filmem táhne snaha uchovat si lidství, zachovat si naději (úsloví, že naděje umírá poslední, platí v tomto filmu doslova) a i vzhledem k blížící se neodvratné katastrofě pokusit se normálně žít. Postupně se ale na povrch dostávala stále větší melancholie, na řadu přicházejí děsivé záběry (prázdné ulice San Franciska, fronta lidí na "prášky", atmosféra je tíživější a tíživější, vpravdě pekelný je poslední záběr filmu na vylidněné ulice města, které dosud po dvě hodiny obývali hrdinové, k nimž si divák budoval vztah). Postavy se taky zdařily - napsat, obsadit i sehrát. U Pecka a Gardnerové to nepřekvapí, potěšil mě Norman Bates Perkins v další roli nervózního (i když tentokrát oprávněně starostlivého) mladíka, ale nečekaně nadchnul Fred Astaire, jehož vědce Juliana bych se nebál označit za nejzajímavější, nejpropracovanější a nejlépe zahranou postavu. Svět mířící do zkázy pozvolna zaniká, nekoná se ani náznak happy endu (Ava Gardnerová) a mě to maximálně oslovilo, rozesmutnilo a přibilo do gauče. Krása. (12.07.2014)