Israha

Vedle filmu vyšla také stejnojmenná bojová videohra pro Xbox 360 a mobilní telefony.

Del Toro z konečné verze filmu odstranil zhruba hodinu záběrů, které se převážně týkaly lidských postav a jejich charakterizace. Odůvodnil to tím, že nechce, aby se Pacific Rim tvářil jako drama, zaměřující se výhradně na osudy jednotlivých lidí, a že chce mít vyvážený poměr akčních a dialogových scén. Vydání rozšířené verze filmu s vystřiženými scénami v plánu nemá.

Scenárista Travis Beacham přišel na zápletku Pacific Rimu v roce 2007, kdy se šel projít po pláži poblíž Santa Monica Pier. Tehdy si představil, jak v mlze mezi opuštěnými pouťovými atrakcemi bojuje obří robot s obřím monstrem. 25stránkový námět prodal studiu Legendary v roce 2010.

V roce 2018 vyšla šestidílná komiksová série „Pacific Rim: Aftermath“, která navazuje na dění filmu, a zároveň slouží jako prequel k jeho pokračování Pacific Rim: Povstání (2018).

Travis Beacham a Guillermo del Toro začali pracovat na sequelu ještě v době, kdy jim ho studio oficiálně neschválilo, a měli připravený ambiciózní projekt v podobě animovaného seriálu a mnohadílné komiksové řady, pomocí nichž chtěli děje obou filmů propojit. Seriál tehdy nebyl realizován a z komiksu s názvem „Tales from the Drift“ nakonec zbyla jen limitovaná čtyřdílná minisérie, která vyšla v roce 2016 (hlavními postavami byla posádka japonského Jaegera jménem Tacit Ronin, který se na pár vteřin objevil v prologu filmu). O několik let později přece jen vznikl animovaný seriál Pacific Rim: Země nikoho (od r. 2021), ale bez účasti Del Tora.

Striker Eureka měl být podle původní verze scénáře „hlavním“ Jaegerem filmu, ale Del Torovi se jeho celkový vzhled zdál příliš chladný a arogantní. Proto nakonec zvolil jako prominentního Jaegera více „sympaticky“ působícího Gipsy Dangera.

Každý z Jaegerů má vzhled a pohyby evokující zemi svého původu. Například čínský Crimson Typhoon má svou texturou připomínat lakované dřevo a pohyby zase středověkého asijského válečníka. Australský Striker Eureka se pohybuje jako hráč amerického fotbalu. Americký Gipsy Danger zase jako zápasník MMA. Gipsyho staromódní design má inspiraci v kovbojích z Divokého západu.

Siluety všech kaiju (velkých monster) ve filmu mají vzdáleně humanoidní tvar. Del Toro totiž z nostalgických důvodů chtěl, aby monstra vypadala tak, že by je bylo reálné ztvárnit technikou suitmation. Tedy pomocí herce v kostýmu, jako tomu bylo u japonských kaiju filmů, kterými je Pacific Rim inspirován. Nejvýrazněji je to vidět u Knifeheada (kaiju, který bojuje s první verzí Gipsy Dangera), který svým designem člověka v kostýmu vysloveně připomíná.

Del Toro se vyjádřil, že by ho velmi lákalo udělat crossover Pacific Rimu s Godzillou. V plánu to však nikdy oficiálně nebylo. Studio Legendary prohlásilo, že Pacific Rim součástí Monsterverse (fikčního světa, ve kterém se objevují King Kong a Godzilla) není a že zvěsti o crossoveru jsou pouze osobním snem režiséra.

Film je nejen přímým pokračováním původního Gojiry (1954), ale sdílí stejnou časovou kontinuitu i s mnoha dalšími kaiju filmy od společnosti Toho. Přímo v ději jsou zmíněny události a použity záběry z filmů Mothra (1961) a The War of the Gargantuas (1966); doplňující brožura k filmu zmiňuje také útoky dalších monster, což směřuje ke skutečnosti, že ve stejném univerzu se odehrály také události filmů Rodan (1956), The Mysterians (1957), Varan the Unbelievable (1962), Gorath (1962), Dogora (1964), Frankenstein Conquers the World (1965), King Kong Escapes (1967) a Space Amoeba (1970).

V původní verzi scénáře se počítalo rovněž s monstrem jménem Titanosaurus (z filmu Terror of Mechagodzilla, 1975). Ten se měl s Mechagodzillou spojit v boji proti Godzillovi, podobně jako při svém prvním objevení se; pouze role hrdinů a padouchů byly prohozeny. Stejně dopadl také Anguirus, s nímž se počítalo jako se záporným monstrem, bojujícím proti Mechagodzillovi.

V cameo roli se filmem mihne baseballový hráč Hideki Matsui, který vystupuje pod pseudonymem „Godzilla“.

Ministerský předseda Japonska v tomto filmu měl být původně mužského pohlaví. Ke změně došlo poté, co byla pro tuto roli vybrána „stará známá“ herečka kaiju filmů Kumi Mizuno.

Godzilla z tohoto filmu, známý mezi fanoušky jako „KiryuGoji“ je jednou z nejznámějších a nejpoužívanějších verzí Godzilly vůbec. Například komiksy, vydávané společností IDW Publishing, používají coby „svého“ Godzillu nejčastěji právě KiryuGoji.

Inkarnace Mechagodzilly, která je protagonistou tohoto filmu, je lépe známá pod jménem Kiryu (což v doslovném překladu znamená „mechanický drak“). Svým pojetím se od předešlých Mechagodzillů liší – zatímco „originální“ Mechagodzilla byl dálkově řízený robot a „devadesátkový“ Mechagodzilla zase pilotované bojové vozidlo; moderní Kiryu je ze všeho nejvíc kyborgem – řiditelným, ale také schopným autonomního fungování.

Ramenní kanóny, kterými je Kiryu vybaven, jsou nápadně podobné kanónům Super Mechagodzilly z filmu Godzilla vs. Mechagodzilla II (1993).

Pro retrospektivní scény byla speciálně zkonstruována replika původního kostýmu Godzilly z roku 1954.

Vzhled Godzilly v tomto filmu je odlišný od jeho předchůdce ze snímku Godzilla 2000 (1999), ale přesto se jedná o jeden a tentýž kostým, pouze upravený. Změny se týkaly tvaru hlavy a krku, a barevného odstínu – tento Godzilla je oproti svému předchůdci viditelně světlejší.

V původní verzi scénáře se vyskytovala scéna, ve které astronauti nalezli kosti Godzilly po přistání na měsíci. Kreslíř Šindži Nišikawa měl pro tuto scénu už i připraveny konceptuální nákresy.

Megaguirus je v mnoha ohledech podobná Skeeteře, hmyzímu monstru z animovaného seriálu Godzilla: The Series (od r. 1998). Není však jasné, jestli jde o podobnost náhodnou, či byla Megaguirus pro Skeeteru přímým předobrazem.