Israha

Zápletka s nemrtvým Godzillou a Strážnými monstry je až třetí verzí scénáře, kterou měl Kaneko pro tento film připravenou. Nejprve pracoval s konceptem Godzilla vs. Kamacuras, ale obří kudlanky (známé z filmu Son of Godzilla, 1967) byly coby Godzillův soupeř zamítnuty, protože už v předešlém díle (Godzilla vs. Megaguirus, 2000) byl soupeřem Godzilly obří hmyz. Také sci-fi zápletka o střetu Godzilly s mimozemskýmm monstrem, vzniklým mutací japonského astronauta po kontaktu s neznámou vesmírnou substancí, neprošla; zde byl na vině údajně příliš temný a děsivý podtón příběhu.

Režisér Šúsuke Kaneko se k filmu dostal díky svému úspěchu s trilogií Gamera: Guardian of the Universe (1995), Gamera 2: Attack of the Legion (1996) a Gamera 3: Revenge of Iris (1999). Tyto filmy byly úspěšné u kritiků i komerčně, proto se společnost Toho rozhodla po vlažně přijatých Godzilla: 2000 (1999) a Godzilla vs. Megaguirus (2000) dát důvěru pro natočení dalšího pokračování právě Kanekovi.

Historicky poprvé a doposud naposledy zde vystupuje King Ghidorah, obvykle záporácké monstrum a úhlavní rival Godzilly, jako kladný hrdina.

Film byl v některých zemích distribuován pod značně bizarními a matoucími názvy, například ve Španělsku pod názvem „Gorgo y Superman se citan en Tokio“ (volně přeloženo jako „Souboj Gorga se Supermanem v Tokiu“), v Německu zase jako „King Kong - Dämonen aus dem Weltall“ (King Kong: Démoni z vesmíru).

Produkce filmu trvala okolo půl roku, ale kvůli četným předělávkám scénáře se muselo natáčet velice narychlo, takže nakonec se celý film stihl natočit za pouhé tři týdny.

Koncept Jet Jaguara je vítězným návrhem soutěže, kterou společnost Toho pořádala za účelem vytvoření nového japonského superhrdiny, který by se svezl na tehdejší obrovské popularitě hraných i animovaných seriálů s robotickými či humanoidními bojovníky, jako byl například Ultraman (od r. 1966) či Mazinger Z (od r. 1972). Původní název tohoto nově vytvořeného robota zněl Red Alone, ale posléze došlo k přejmenování a úpravě designu, a zrodil se Jet Jaguar.

Godzilla v tomto filmu původně vůbec neměl vystupovat, plán zněl natočit sólový film Jet Jaguara a jeho souboj s Megalonem. Godzilla a Gigan byli přidáni až později, protože společnosti Toho se zdálo, že Jet Jaguar sám o sobě nemá dostatečný marketingový potenciál.

Podobně jako jeho předchůdce, Godzilla vs. Gigan (1972), i tento film výrazně spoléhal na využití záběrů vystřižených ze starších dílů série. Byly použity záběry z celkem sedmi různých filmů, některé z nich dosti lajdácky – například ve scéně, kdy Megalon ničí jednotku japonského letectva, která byla vyslána, aby ho zastavila, je zřetelně vidět, že letadla explodují po kontaktu s hákovitou končetinou Gigana (který ve filmu sice vystupuje taky, ale v této chvíli ještě součástí děje nebyl).

Americká verze filmu je oproti té japonské o tři minuty kratší. Bylo z ní vystřiženo několik relativně násilnějších scén (například pěstní souboje, krvácející obličej nebo pád z útesu).

Jeden ze dvou filmů s Godzillou, kterému se dostalo „pocty“ být uveden v komediální relaci Mystery Science Theater 3000 (od r. 1988). Tím druhým je Godzilla vs. The Sea Monster (1966).

Historicky první film s Godzillou, na který se v japonských kinech prodalo méně než 1 milion lístků.

Na oficiálním japonském plakátu k filmu používá Gigan laserový paprsek, který vystřeluje ze svého oka. Ve filmu ovšem žádná taková scéna nefiguruje. Na vině byl nedostatek financí, který neumožnil vytvoření potřebných trikových záběrů.

Gigan je prvním monstrem v historii, které způsobilo Godzillovi viditelně krvácející poranění.

Film je nechvalně známý svým hojným využíváním záběrů ze starších dílů série. Tento přístup vedl k několika poměrně výrazným chybám ve filmu, jako například střídání dne a noci při závěrečném souboji monster, nebo dokonce pár vteřin trvající záběr na larvu Mothry, která se přitom v ději filmu vůbec nevyskytuje. Celkově byly využity záběry z až 12 různých filmů společnosti Toho, nejstarším z nich byl Rodan (1956) a nejnovějším Godzilla vs. Hedorah (1971).

Kostýmy Gigana a Kinga Ghidoraha byly o rok později použity pro natočení několika dílů televizního seriálu Zone Fighter (od r. 1973). Ghidorah se objevil v pátém a šestém díle, Gigan v jedenáctém. Kromě těchto monster si v daném seriálu „zahostoval“ i Godzilla (konkrétně v dílech 4, 11, 15, 21 a 25).

Ansámbl monster, který ve filmu účinkuje, byl v původních verzích scénáře širší. První verze, nesoucí název „Godzilla vs. The Space Monsters: Earth Defense Directive“, počítala se soubojem tři na tři, přičemž na straně těch „hodných“ měl Godzillu a Anguiruse doplnit ještě Majin Tuol, mýtický ochránce Japonska v podobě oživlé obří sochy; zatímco Giganovi a Kingu Ghidorahovi měl ve snaze ovládnout Zemi pomáhat ještě Megalon. Další, upravená verze, známá pod pracovním názvem „The Return of King Ghidorah“, vyměnila Anguiruse a Majin Tuola za Rodana s Varanem, zatímco Megalona v týmu záporáckých monster nahradil oheň chrlící drakovitý tvor Mogu. Rozpočet filmu se však pro daný scénář ukázal jako příliš skromný, proto bylo nutné provést ještě další škrty a soupeřící týmy monster byly nakonec zredukovány na dvoučlenné. Zatímco Mogu a Majin Tuol se poté v žádném filmu společnosti Toho nikdy neobjevili, Megalon obdržel jednu z hlavních rolí v následujícím dílu série, Godzilla vs. Megalon (1973).

Ve filmu se objevuje zdánlivá chyba v kontinuitě, protože King Ghidorah, který byl poražen a usmrcen v o čtyři roky starším snímku Destroy All Monsters (1968), je zde opět naživu. Ve skutečnosti se ale o žádnou chybu nejedná, protože Destroy All Monsters chronologicky patří až na úplný závěr série (má se odehrávat v roce 1999), zatímco ostatní díly byly natočeny tak, jako by se odehrávaly v tehdejší současnosti.

Šoiči Hirose a Harao Nakajima při natáčení podvodní pasáže souboje King Konga s Godzillou nepoužívali dýchací trubice, ale zadržovali dech. Při prvním pokusu se Hirose v kostýmu Konga ocitl po pádu uvězněn pod kostýmem Godzilly a málem se utopil, a navíc byl poté nucen celou scénu i se svým kolegou natočit znovu, protože se jim podařilo vypadnout ze záběru.

Herec Šoiči Hirose, který ztvárnil King Konga, musel být v kostýmu monstra během natáčení zašit a nemohl tedy mezi jednotlivými sekvencemi natáčení vylézat ven. To vedlo k několika kuriózním a dosti nebezpečným situacím – jednou se například stalo, že kostým vzplál a Hirose v něm musel bezmocně čekat na pomoc ostatních členů týmu.

Kostým King Konga byl po čtyřech letech použit pro natočení druhé epizody seriálu Ultra Q (od r. 1965), kde bylo jeho drobnými úpravami (např. přidání ocasu) vytvořeno opičí monstrum jménem Goro.