neo93

Pomalu plynoucí film, který má však své osobité kouzlo. Vyniká obyčejností, každodenností i určitou výjimečností. Sledujeme chlápka, se jménem Paterson, který pobývá ve stejnojmenném městě, jehož život odcípá, kromě nepatrných rozdílů, stále stejně. Jako řidič autobusu, stává kolem čtvrt na sedm, snídá své nudle, líbá svou milovanou ženu Lauru a odchází do zaměstnání. Ještě než vyjede, stačí napsat pár řádků básní, popovídat si se svým kolegou, jehož trápí stále stejné problémy s tchyní a nemocnou kočkou a vyráží s autobusovou linkou číslo 23 do města. Poté, co přijde z práce, vybere si poštu, sepíše znovu několik vět do svého tajného deníku, povečeří a prohodí pár slov s Laurou, vyráží ven na procházku se svým anglickým buldokem Marvinem. Den zakončuje v oblíbeném baru, kde si dává pivo a jde domů. Ačkoli pozorujeme pouze týden v jeho životě, který probíhá den za dnem téměř ve stejných zajetých kolejích, uvedených výše, detaily v některých okamžicích se různě mění a tím vytvářejí nezaměnitelnou atmosféru a poutají naši pozornost. Zásluhu na tom mají rovněž skvělí herci, Adam Driver v hlavní roli autobusáka, básníka, muže, jenž má rád svůj zavedený pořádek a klid, tak i Golshifteh Farahani, jenž hraje jeho ženu Lauru, která je umělecky a esteticky založená, ujetá na černou a bílou barvu, ve které je snad všechno v jejich společném bytě a má také nové a nové nápady, jak by se mohla stát slavnou či úspěšnou osobou. Nenápadný, skromný, o to více nápaditý a zajímavý snímek, který si mě získal taktéž lehkým humorem i dramatickou linkou.

Velmi rozporuplný film, který se jen tak nevidí. Především to, co sledujeme v poslední třetině snímku, jednoznačně rozdělí publikum na ty, kterým se The Substance bude líbit a těm, kterým se naopak, nebude. Patřím k té druhé skupině. Je to ale také tím, co jsem od filmu očekával. Něco, čeho jsme byli svědky v první polovině snímku, kdy se jednalo o docela povedenou dramatickou sci-fi podívanou. Ale i ta první měla svoje hrubé nedostatky. Jasně, že bylo hezké se dívat na tělo Deni Moore (alespoň v této části filmu) a následně na mladší a lepší verzi její postavy v podání Margaret Qualley (která mimochodem roste do velké hvězdy), zvláště pokud jsou nasnímány takovým skvělým způsobem, ale i přesto mě to přišlo až příliš povrchní a laciné. Rozumím tomu, že to byl záměr tvůrců, ale i tak. Vůbec otázky starého těla a nepotřebné osoby, touha po dokonalé kráse a mladistvém vzhledu, jenž se snímek zabývá, jsou podány velmi jednoduše. Také mě ale v tomto ohledu chyběla nějaká konfrontace či interakce hlavní postavy Elisabeth Sparkle/Sue a jejího vnitřního problému s dalšími postavami. Kromě šéfa a souseda, kteří mají minimum prostoru, ve filmu už téměř žádné další postavy významněji nefigurují. Ovšem to, co přichází v druhé polovině snímku a závěrečné třetině naprosto přepisuje žánr filmu. A ačkoli to dějově dává v podstatě smysl, je to zahnáno až do extrému, který mě nezapadl do filmu jako celku. Přežil bych ty hektolitry krve, kdyby měli nějaký význam, což mě ale nepřišlo.

Nakonec příjemný rodinný film, který potěší především děti. Musím přiznat, že prvních asi 20 minut, jsem myslel, že se nevydržím dál dívat, jelikož tolik hloupých postav a jejich dialogů jsem už dlouhou dobu neviděl a neslyšel. Naštěstí, poté na plátno vstoupí a už z něho téměř vůbec nesleze velký červený pes, který se přes jednu noc vyklube z malého roztomilého štěněte. Na svědomí ho má malá holka Emily, kterou si pes, pojmenovaný Clifford, v podstatě vybere. Příběh, jenž následuje, není sice příliš originální, Emily by si samozřejmě obřího mazlíčka ráda nechala, ale nemůže, kvůli rozhodnutí svého dětinského strýce; zároveň se tu objeví technologická společnost experimentující se zvířaty všeho druhu, která si zase nárokuje přivlastnění Clifforda, ačkoli Emily ho získala ještě jako malého, ale i přesto je děj zábavný a příliš nenudí a dá se na něj v relativním klidu dívat. Přeci jen pozorovat ohromného huňatého a rudého psa, ač digitálního, jak se pohybuje na bytě, aportuje a hraje si se zorbovací koulí v parku nebo se prohání a utíká před policí uprostřed rušného velkoměsta, se nevidí každý den. Takže ve výsledku musím poděkovat jednomu kámošovi za doporučení, jelikož bych byl ošizen o tento nevšední film, který bych si jinak nepustil.