neo93

Velmi zajímavý, na jednu stranu, na druhou také docela zvláštní filmový zážitek, který jsem si odnesl z kina. Díky tomu, že jsem vůbec nevěděl, na co vlastně jdu (a to zásluhou Scaly naslepo), se jedná o pozoruhodný snímek, ačkoli bych na něj asi ani nešel, kdybych věděl, o co se jedná. Celou dobu sledujeme jednu mladou nespoutanou dívku Mifti, která si jednoduše užívá životu plnými doušky. Z vysoka kašle na školu, místo toho vymetá jeden bar za druhým, pije, kouří, užívá si drog a nezávazného sexu s muži i s ženami. S o poznání staršími ženami, které by ji mohli dělat matku, se snaží udržovat určitý poměr, což se jí ale také příliš nedaří. Ještě do poloviny snímku jsem očekával nějaký zvrat, moment, který posune film do hlubší dramatičtější roviny, což se ale bohužel nestalo. A proto film pokračuje v nastoleném tempu až do konce. A když se na scéně objeví např. lamy či také roztomilý tučňák, neočekáváte od filmu již nic navíc. Přestože film nemá žádný přesah a zobrazuje pouze to, co zobrazuje, se jedná o kvalitně natočené dílo se skvělou hudbou, tak i pohlednou hlavní představitelkou.

Filmový obraz polského malíře a jeho rodiny podle skutečného příběhu v režii debutujícího Jana P. Matuszyńskiho. Život jedné podivuhodné rodiny zachycené ve varšavském paneláku od konce 70. let až do současnosti. Rodina se skládá z otce Zdislawa, nadaného malíře a amatérského kameramana, jeho manželky citlivé ženy v domácnosti Zofie a jejich syna, psychicky labilního Thomase. Mimo to s nimi žijí ještě obě dvě matky obou rodičů. Depresivně pojatý snímek zachycující nešťastné životní osudy této rodiny, zvláště pak syna Thomase. Ten se vypořádá se vztahovými problémy, pokusem o sebevraždu, tak i katastrofou letadla, která je mimochodem velmi intenzivně a nevšedně natočená. Mimo to, prostřednictvím Thomase sledujeme určitý historický vývoj zaznamenávacích médií od vynilů, kazet, až po cédéčka či DVD. Film je protkaný analogovými nahrávkami od Zdislava, který všechno dokumentuje. I přes všechny zajímavé prvky, které snímek přináší, jsem se nemohl naladit na film, a proto mě byla rodina víceméně lhostejná. A nemohlo to změnit ani dech beroucí, ale tragický osud samotného malíře Zdislawa.

Jeden z nejnáročnějších filmů, který natočil Andrzej Wajda, podle divadelní hry Stanisława Wyspiańskiego. Přitom jeho základní narativní rámec je založen na jednoduchém až banální události, jakou je svatba. Ta se odehrává v roce 1900 někde kolem města Krakov, tedy v době, kdy Polsko bylo rozděleno do tří částí, na ruskou, pruskou a rakousko-uherskou část, ve kterém ožívá tento příběh. Sledujeme tedy nevěstu, která pochází z obyčejných vesnických poměrů, a ženicha, který naopak má původ ze vzdělané městské rodiny. V první polovině filmu ještě pozorujeme poměrně běžnou svatbu na vesnici, kde spousta hostů pije, zpívá, tancuje a prostě se veselí. Jenže od poloviny snímku dochází, kromě těchto radovánek, k tomu, že jsou symbolickým způsobem zprostředkovány polské dějiny či postavy. A pro současného diváka, který není obeznámen podrobně s historií Polska, je docela problém, vyznat se ve všech těch metaforách. Také tedy pro mě to nebylo vůbec jednoduché pochopit celý tento snímek, který je jinak velkolepý, ohromný a výborný po audiovizuální stránce.

Velmi dobrý polský snímek, který zachycuje prostředí hudebního showbyznysu, tak i důvěru či obětavost mezi partnery. Vyprávění začíná, když jedna žena se přiřítí před dvojici snoubenců, kteří se právě chtějí vzít, a nečekaně dá facku přítomnému ženichovi, a též ho nařkne z toho, že ji podvedl. Následně také nevěsta uskuteční stejnou akci jako předešlá neznámá žena a utíká pryč. Zanedlouho se vrací neznámá žena, která se jmenuje Lola, k ženichovi, Kubovi a omlouvá se za to, co mu provedla, jelikož si ho spletla se známým zpěvákem Johny Tomalou. Kuba se poté snaží vysvětlit své snoubence Majce, že to byl omyl, jenže ta mu nevěří, a proto se z Kuby musí stát právě populární zpěvák Johny Tomala, aby získal ztracenu důvěru u své Majky. Velmi povedený je tento příběhový koncept, kdy sledujeme falešného zpěváka, jak okouzluje publikum, tak i později samotnou snoubenku. Z tohoto aspektu čiší také spoustu humorných a podařených scén, které jednoduše pobaví.

Skvělá satirická fraška o primitivnosti, zaujatosti a neznalosti jedné vesničky, která je odstřihnutá od veškerého okolního světa, a nikoho a nic nepustí jen tak do svého podivuhodné existence. Celý příběh se odehrává v jedné zapadlé polské dědině, která si žije naprosto svým vlastním způsobem životem, přičemž nic jiného ji nezajímá. Když jednoho dne do této vsi zavítá neznámý cizinec, který vypráví o bájném pokladu, a posléze také městská delegace, která má přinést civilizaci v podobě elektrifikace, vzdělání, či třeba nových cest, započnou problémy v celé vesnici. Celou situaci sledujeme skrze typickou rodinku s velkým hospodářstvím, ve které mají všichni členové přesně dané role. A ani když přijede učitelka, která začne učit místní děti, a také bydlet právě u této rodiny, nemůže změnit zavedené pořádky a zásady nejen v rodině, ale i v celé vesničce. Výborný humor a hlášky obyvatelstva vsi, která prostě neví, a ani za nic na světě nepochopí, že Země je kulatá.

Psychologický snímek Krzystofa Zanussiho pojednávací o smrti, osamění či úzkosti ze života. Na horskou chatu, přijíždí muž, který se již od začátku nechová úplně normálně, když sledujeme, jak odhazuje klíče od svého auta do údolí. Následně tento muž vstupuje mezi lidi do hospody, kde začíná všechny ostatní hosty obtěžovat svými existenčními řečmi. Na druhý den ráno, je tento bezejmenný hrdina pohřešován, všechno nasvědčuje tomu, že se sám vydal do hor, a proto začíná pátrání právě tam. Až po zapojení vrtulníku do vyšetřování, je muž nalezen v bezvědomí na horském štítě. Teprve až po scéně, kdy pozorujeme doktory, jak mluví o něm, se dozvídáme, co je vlastně dotyčný muž zač a jaké má problémy. Film depresivním způsobem přesně poukazuje na muže, jenž trpí smrtelnou chorobou. Sebevražda, tento diskutabilního čin, je v tomto případě jedinou možnou cestou, ve které hrdina vidí alespoň nějakou útěchu, volnost či svobodu. Mimo tento aspekt, je konfrontace onoho muže s jinými lidmi, se kterými hovoří o různých životních cestách a osudech, tak i krásné zachycení Polských Tater, tím asi nejzajímavějším, co snímek nabízí.

Film Krzysztofa Zanussiho, který pojednává o nalézání sebe sama, pravdy, života, podstaty člověka. Od počátku vyprávění sledujeme muže, Františka Retmana, který je nám přestaven netradičním pojetím, kdy ho pozorujeme při jakém si zdravotnickém testu, při němž se dozvídáme všechny základní biologické dispozice o Františkovi. Postupně snímek ukazuje jeho životní osudy, od vysoké školy, přátelství, přes manželství, rodinu, přerušení studia, nucenou práci v továrně, až po horolezectví, návštěvy v psychiatrické klinice či klášteře. Ve všech těchto sekvencích, hledá hlavní hrdina odpovědi na své existenční otázky. Mimo tento stěžejní rámec je film zajímavý svými prostřihy, ve kterých např. nabízí různé pohledy na určitou problematiku od studentů fyziky či odborných profesorů, nebo nám ukazuje třeba srovnání ze slavnými muži a jejími objevy. Velmi podařený, originální snímek, který spojuje dohromady několik stylů a vlastně i žánrů.

Intimní zpověď režiséra Andrzeje Wajdy, který ve svém filmu vzpomíná na zesnulého přítele, herce Zbigniewa Cybulskeho. V celém snímku sice vůbec nezazní jeho jméno, ale všem, kteří jsou alespoň trochu obeznámeni s okolnostmi filmu, musí být jasné, o koho se jedná. Wajda pojal tento film velmi osobně, což jde vidět. V tomto díle není podstatný příběh či samotná postava, o které každý mluví, vzpomíná, ale to, co vlastně sledujeme na scéně. Ať už jsou to reální herci, kteří mají jednak stejné jména jako ve skutečnosti a jednak fakt, že hrají sami sebe, nebo třeba i to, že nám autor ukazuje zákulisí vzniku filmu v podobě filmového štábu, ve kterém pozorujeme režiséra, herce, osvětlovači apod. Ve výsledku se tak nejedná až tak o film o Zbigniewovi Cybulskem, ale spíše o slavném polském režisérovi a jeho filmu. Přesto všechno si mě ale tento Wajdův snímek příliš nezískal, asi proto, že jsem se místami ztrácel ve fikci, tak i možná proto, že neznám tolik Zbigniewa Cybulskiho a jeho spojení s Andrzejem Wajdou.

Filmový počin, režiséra filmové polské školy, Kazimierze Kutza, jenž nám nabízí pohled na dramatické události kolem druhého slezského povstání v srpnu roku 1920. Na toto povstání, nahlížíme očima 7 hornických bratří, především tedy nejmladšího z nich, Gabriela. Ten, jako nováček v této armádě nejprve musí složit slib vojsku, a ihned poté, se již neohroženě a zároveň naivně vrhá do bojů proti Německým vojákům, okupantské síle, která se nachází na území Polska. Předobrazem této neobvyklé hlavní postavy byl režisérův strýc, a dle slov Kutze se jedná o pravdivé události, ačkoli se některé scény s tímto hrdinou, zdají být až příliš přitažené za vlasy, jako např. celé jeho tažení v přestrojení za německého vojáka. Kromě tohoto někdy až úsměvného prvku, film velmi dobře funguje a ukazuje nám velmi věrně a realisticky boje mezi povstalci a okupanty.

Jeden z nejkontroverznějších polských filmů, který byl kdy natočen od talentovaného Andrzeje Żuławskeho. Snímek byl velmi bouřlivě přijat v Polsku, někteří ho odsuzovali, jiní ho obhajovali. Režisér použil příběh z vlastní rodiny, kdy jeho otec pracoval v institutu ve Lvově, ve kterém se pracovalo na séru proti skvrnitému tyfu, a tudíž byly všichni trvale infikováni. Samotný příběh, jenž se odehrává v období 2. světové války, začíná, tím, že, hlavní hrdina, Michal, sleduje, jak mu zabíjejí matku, ženu, i dítě. Po tomto incidentu odjíždí do města, kde se chce zapojit do odboje. Ihned poté, je mu však na stopě gestapo, které ho pronásleduje až domu, ve kterém postřelí jiného muže se stejným kabátem jako on, a proto Michal přežívá. Seznamuje se také s ženou postřeleného muže, které pomáhá porodit dítě. Velmi brutální film, který se nebojí ukázat krev, násilí, porod v přímém přenosu či mikroskopické záběry vší. Zároveň velmi zručně střídá žánry, od válečného thrilleru, přes psychologický snímek až skoro po horor. Rozhodně drsný, ale dost náročný film, zvláště na první zhlédnutí, proto bych ho rád viděl znovu.