Panacek

Nolan se pustil na hodně tenkej led a s jistotou po něm přešel na protější břeh. Originální, promyšlené a důsledné rozmlácení kauzality na fašírku není v Mementu nějakou formální onanií, ale asi tím nejlepším způsobem, jak odvyprávět příběh o tom, že sovy nejsou, čím se zdají být. Pantoliano a Moss měli na přelomu tisíciletí kliku na role.

Jenom Twin Peaks mě dovedl v roce 93 vylákat z Blatničky, Modrý opice atd. do mý chmurný komůrky k televizní obrazovce. Tenhle seriál nechává všechny ostatní daleko za sebou. Až teda na jeden...

Při hodnocení tohoto filmu, který šel natočit na 1000 způsobů a jistě i lépe, se neubráním sklonu hodnotit především jeho hlavní postavu. A její schopnost sebereflexe a sebeironie. To byly časy...A že Jan Čulík, tvůrce filmu o nebezpečí azbestu, jemuž Občan H. připomíná pronacistické experimenty Leni Riefenstahlové (jen je snad méně novátorský), zůstal ve svých očekáváních neuspokojen ("Film vytvoří právě jen zdání, že nám poskytuje exkluzivní přístup do Havlova soukromého světa, avšak ve skutečnosti se o něm a o zajímavých a závažných či kontroverzních aspektech jeho prezidentství či jeho soukromého života nedovíme skoro nic. Příklad: Havlovi se před Kouteckého kamerami podařilo ukrýt Dagmar Veškrnovou až do doby těsně předtím, kdy Havel oficiálně oznamuje jejich svatbu. Má divák brát skutečně vážně, že se Koutecký s Dagmar Veškrnovou v Havlově domácnosti nesetkal nikdy dříve, když s ní Havel už udržoval poměr? Pokud je ve filmu Havlovo přátelství s Veškrnovou utajeno až do poslední chvíle před jejich sňatkem, co všechno ostatního měl Havel ještě v Kouteckého filmu pod kontrolou? O kontroverzích kolem prodeje Lucerny se ve filmu hovoří pouze povrchně, z Havlova hlediska. Po smrti Havlovy první manželky Olgy Šplíchalové hovoří Havel o tom, kolik pro něho Olga znamenala. Vytváří to falešný dojem, že v době sňatku s ní neměl milenky. " - a to J.Č ještě nezmiňuje, že stejně potměšile se Koutecký, Havel a Špaček zachovali ve věci nemoci Olgy Havlové. To mohl být teprve rachot !)? Nojo, no...škoda...

Tarantino je zpátky v plný síle a vytírá si dějinami zadek zcela bez předsudků, což po všech těch rekonstrukcích pravdivých a jinak skutečných příběhů vážně potěší. Je snad první, kdo se dovede na 2.s.v. podívat z odstupu, jako jiní na dobu Ludvíka XIV.. Film jede jak namydlený blesk od začátku do konce a je dlouhý přesně jak má být. Krásně si pohrává s národnostními stereotypy, má napětí a při tom baví. Cenu za herecký výkon v hlavní nebo vedlejší roli si tu zaslouží kdekdo. Hezky se na to kouká a to se tam nesvlíkají žádný krasavice donaha (a snad nikde u Tarantina!). Kdo tohle dokáže? A navic je Tarantino snad jediný v Americe, kdo zná mayovky.

Při čekání na vlak jsem si vždycky v parku před Hlavákem, kde to jelo v televizi na větracím komínu nonstop, přál, aby vlk toho ušatýho šprta z první lavice před katedrou, aby toho nesnesitelnýho pionýra s debilním hlasem dostal jednou pro vždy . Škoda nových dílů s reklamou na Nokii.

Výborně zazpívaná slavná opera v naprosto konvenčním provedení. Villazón a Netrebko nehrají jako herci ve filmu, ale jako zpěváci v opeře, což ovšem (prvotřídní) taky jsou. Co je na diskusi, je "filmová" hlasitost v kině, je ale pravda, že výsledný dojem z hudby spíš umocňuje. Operu na této úrovni je u nás jinak možno vidět jen v rámci projektu MET in HD,ten je ale v Praze vyprodán půl roku dopředu . Kdo jde do kina na "Muzikál / Romantický", ten se pobaví jak na Bollywoodu a v půlce může jít domů.

Jeden z nejpádnějších důkazů pro tvrzení, že v Československu vznikaly v 60.letech filmy srovnatelné se světovou špičkou. Pozoruhodné je, jak se zejména Slováci dokázali už po 20 letech podívat na své angažmá v "konečném řešení". Dneska něčeho podobného evidentně nejsme, alespoň v umění, schopni. Vynikající film!

Zápletka kulhá na obě nohy, ale to u Chandlera taky. Marvan, Medřická a atmosféra jsou ovšem stoprocentní, úplnej noirek, dědečku.

Nikdy jsem neulítával na Peckovi (sic) ani na Audrey Hepburn, romantický komedie z duše nesnáším, ale tohle je pecka(!). Krásně vybalancovaná, milá věc. Třeba to má nějakou chybu, ale já ji nevidím a hledat ji nebudu.

Vyprávění ze světa, kde k nepoznání pokroucená zpráva o lokální nehodě obletí Zeměkouli dříve, než na místo dorazí sanitka ("děláme, co můžeme, je to ve všech zprávách"). Kde tahle efemérní zpráva, která 2x, možná 3x obkrouží globus a zaniká, je v dané chvíli nepoměrně důležitější, než sama událost, která ale mění nevratně osudy zúčastněných navždy. Kde jsou kdekoliv k mání auta, pušky, boty a limonády věhlasných značek, kde ale "bílý muž" ztrácí pevnou půdu pod nohama velmi blízko za svými humny. Kde zemi "bílého muže" chrání před nežádoucími imigranty nekompromisní potomci nedávných imigrantů. Iñárritu tradičně ždíme diváka jako citron a občas - taky tradičně - žene příběh až na hranu kýče, poškubává jím sem a tam v čase i prostoru (do třetice tradičně). Všechno ale funguje, protože Iñárritu věděl, co a jak chce natočit a použité metody pracují pro celek. To všechno se navíc může opřít o talent i řemeslo - co by asi s tímto námětem dokázal udělat třeba Hřebejk a "jeho" herecké hvězdy? A jako třešnička dokonale padnoucí název (distributor kupodivu neprojevil svojí kreativitu a nechal ho na pokoji). 5.