Ulrich

Musím říct, že způsob, jakým mě první série Lost chytla se ještě žádnému jinému seriálu nepodařil. Skvěle napsané a obsazené postavy, jejichž příběhy mě zajímali skvěle alternovali s neméně zajímavým děním na tajuplném ostrově. Bohužel, nadšení trochu vyprchalo už během druhé série, kde přece jen už neni mnohé, co vyprávět o postavách a dění na ostrově také celkem stojí na místě. Třetí série mě ale dokázala znovu nadchnout, protože věci, co se tam dějou se jen tak někde nevidí./// Neuvěřitelný pokles do absolutních seriálových pekel. Tvůrci úplně rezignovali na to, něco logicky vysvětlit a dle mého názoru si i z vlastní neschopnosti dělají srandu. Důkazem budiž hlášky jako: "Jakto, že jsme TO dřív neviděli? Protože jsme TO dřív nehledali" "Chtěls abych tě následoval, tak to dělám. To je dobře, protože vůbec nevím, kam jdeme" a "Řeknu vám tajemství: Tenhle ostrov, není to, co si myslíte." Neustálé vršení dalších a dalších zápletek a postav je důkazem, že jasný tvůrčí záměr od začátku, který nám byl předkládán, je absolutní nesmysl. Postavy odcházejí, vrací se (někdy s odlišnými přízvuky) a pak...zase odcházejí a vrací se. Pořád dokola. Bohužel, od doby, co se Abrams začal věnovat jiným projektům, tak mi přijde, že Lost ještě navíc zkrátili budget, protože jinak si nemůžu vysvětlit, proč první sezony vypadaly o tolik našlapaněji. Poslední eye-candy záběr jsme snad viděli někdy ve třetí sezoně. Pár dílů před koncem opravdu nemám jediné slovo chvály a dokoukávám jen kvůli času, který jsem již do seriálu vložil a kvůli debatám s kámošema, kde si rekapitulujeme "nejvtipnější" momenty aktuálního dílu./// Tak po závěru opět zvyšuji na konečné ***. Ne, že by poslední díl byl nějak extra dobrý - ve skutečnosti byl hodně laciný, ale to primitivní využití modelu: setkání-flashback-Giacchino-procitnutí na mě zkrátka zafungovalo, zvlášť když připomnělo tak vynikající první sezony a doby, kdy člověk měl ty postavy opravdu rád. Je velká škoda, že ABC nutilo tvůrce prodlužovat a vrstvit pitomost na pitomost. Prostříháním zbytečných dějových odboček, které na celkový děj neměly skoro žádný vliv, zde mohla vzniknout třísezonová bomba. Takhle je to bohužel hlavně promarněná příležitost. Sezona 1 - ***** Sezona 2 - ***** Sezona 3 - **** Sezona 4 - **** Sezona 5 - *** Sezona 6:*

Sezona 1 - ***** Sezona 2 - ***** Sezona 3 - **** Sezona 4 - **** Sezona 5 - ***** Sezona 6 *** Sezona 7 ****

Mám kamaráda, který tomuto seriálu dokonale propadl. Jelikož jsem si řekl, že si po jeho několik měsíců trvající reklamě udělám vlastní názor, vpálil jsem si první sérii. Co jsem viděl? Skutečně v rámci žánru "tennie seriálu" nadprůměrný počin. Sice jsem měl ze začátku problém rozlišit "kdo je kdo" (všichni mladí herci mi tak nějak připadali stejní) ale po třech protrpěných dílech jsem si na ně celkem zvykl. Kristen Bell je opravdu sympatická a dobře se na ní kouká. Co se týče scénáře, vypadá to asi tak, že na základní dějovou zápletku (vyšetřování vraždy spolužačky) jsou násilně naroubovány nutné dějové výplně. Násilně asi v tom smyslu, že po scéně emotivního znovusetkání s několik měsíců pohřešovaným rodinným příslušníkem začne Veronica celkem v klidu vyšetřovat velký případ ztraceného psa... Hlavně tohle a taky nic moc režie, která automaticky, když dojde na flashback přehodí celý obraz do zelena nebo do modra (jestlipak už stránky scénáře byly v této barvě :)) mi trochu kazili ten příjemně strávený čas. Sice to vypadá, že píšu pouze kritiku, ale je to opravdu potřeba pro potenciální nové diváky, aby na tohle byli připraveni. Jinak jde opravdu o dobře utíkajíci seriál, který může být příjemnou alternativou k jiným, citově vypjatým počinům jako Lost nebo 24.

Film je postaven na skvělé a (alespoň mnou) ještě neviděné myšlence ovlivňování minulosti. V rámci fyziky v hollywoodských filmech je to celkem uvěřitelné a logické. Co se režie týče: Scott naštěstí drží své ego na uzdě a nevnucuje nám samoúčelné blbinky jako v Dominu (díky Bohu, za to), Navíc nám naservíruje zřejmě nejoriginálnější honičku, co byla za dlouhou dobu k spatření. Tato honička je ale bohužel i pomyslným lomítkem mezi o něco chytřejším mainstreamem a klasickou "nic víc než" bruckheimerovkou (ta probleskne i dřív dokonale ostrými záběry na Pepsi, Red Bull či obligátní Humwee, ale dá se to snést). Poté následuje motiv cestování v čase, kdy jde veškerá, předem budovaná logika out of the window. To by nemuselo vadit, kdyby zde bylo něco. Nějaká scéna, nějaká emoce nebo nějaká myšlenka hodná zapamatování. Ale bohužel. Film prostě "doběhne" až do nutného happy endu, který je plivnutím do tváře jak Einsteinovi, tak i lidem kteří čekali možná trochu víc... Škoda, že poslední čtvrtina zřejmě zanechá pachuť dýl, než mohl přetrvat celkem příjemný zážitek z předchozí 3/4 filmu.

Nejde hodnotit jinak. Někdo může dát pět kvůli skvělým hláškám a gagům (a jsou vážně skvělé - např. LOTR v kostce, Kinky Kelly, Pillowpants), ale já osobně dávám pět kvůli tomu "NĚCO". Něco co mě při sledování nutilo říkat si: "jo vole, to je i o tobě". Jsem sice skoro o dekádu mladší než hlavní představitelé, ale přesto cítím, že ten pocit "nevědět co s životem" je prostě univerzální. Vážně, pokud bych měl shrnout emoce, které mnou při sledování Clerks 2 nejvíce cloumaly, byly by to: nostalgie, dojetí a radost... už od scény na motokárách, přes skvěle padnoucí "muzikálové" číslo až k nejhezčímu vyznání lásky, co jsem za poslední dobu viděl (a vůbec na tom nic nemění fakt, že se odehrává mezi dvěma chlapy - "In a totally heterosexual way" :)). V jedné scéně říká Jason Lee posměšně k Dantemu a Randallovi: "Je skvělé vědět, že některé věci se nikdy nezmění". - Ano, s tím nemůžu jinak než souhlasit. A díky Bohu za to!

Dobře. Možná mám slabost pro klasické filmy a možná je to opravdu dáno tím malým červíčkem, který říká "na tu dobu je to prostě super" a není to zrovna objektivní. Ale tento film, odehrávající se výlučně celý v jediném hotelovém pokoji je prostě scénáristická a herecká lahůdka a každý kdo se o film zajímá i jinak než z čistě konzumního hlediska by ho měl vidět.

Zajímavý příběh a vyústění... ale chtělo to nějakého zručnějšího režiséra. Protože vzhledem k tomu, jaké vyhrocené věci se tam dějí, tak to nepůsobí vůbec napínavě. Ale nápad to byl opravdu dobrý. Osobně bych se úplně vyvaroval flashbackům, které pouze dávají pocit, že se z nich člověk dozví něco důležitého... což se nestane. But... it´s just me... Docela rád bych to viděl zfilmované znova, ale lépe...

Uf, tak to dopadlo dobře. Bond je zpět a konečně tak jak si on i nové publikum zaslouží. Dá se říci že postavu definuje zcela nově, podobně jako se to povedlo například filmu Batman Begins. Je drsnější než kdy předtím, stylovost tady vystřídala syrovost. Sice někdo může namítnout, že to není to kvůli čemu se chodí na bondovky. Chce tam Q, Moneypenny, sebeironii a zloduchy větší než život. To zde opravdu chybí, ale nový přístup k tématu konečně Bonda zvedá ze škatulky žánru, který sám vytvořil více mezi normální filmy a abych pravdu řekl, při posledním záběru jsem si vlastně uvědomil, že mi ty bondovské trademarky vůbec nechyběli. Co se týče Craiga, tak jsem nesdílel většinovou nedůvěru až nenávist k němu, ale věřil jsem, že roli dokáže vtisknout své drsně-temné charisma. A přesně to se taky stalo, kdy se dá říct, že největším záporákem je vlastně Bond sám. Už jenom styl, jakým přejde chodbu, vyzařuje agresivitu a ještě žádný 007 nebyl tolik fyzický. Akční scény maj koule a už úvodní honička s teroristou-akrobatem mě nechala třísknout čelistí o podlahu. Zkrátka, tento styl a představitel Bondovi svědčí. Jen doufám, že staromilci nebudou opravdu Bonda blokovat, aby výdělky donutily producenty po čase se vrátit do vyjetých kolejí, což bych po vidění Casina Royale asi obrečel...

Prvni setkani s Bournem me velmi mile prekvapilo. Misto bezhlave akce nam davkuje inteligentni pribeh a uveritelneho hrdinu. Samozrejme ze dojde na bojovky, automobilove honicky a prestrelku na schodisti, ale vse pusobi tak nejak nerusive a autenticky. Damon podava velmi dobry soustredeny vykon a v jeho podani pusobi hlavni postava opravdu verohodne. Bourne Identity je hodne slusny rozjezd k nabusene dvojce.

Nevím, nějak mě to neoslovilo. Čekal jsem film, který bude překypovat emocema, ale místo toho je uhlazuje a skrývá stejně jako oba hlavní hrdinové své city k sobě. Chvályhodné je, že se Lee nesnižuje k prvoplánovým moralitám a nevnucuje nám scény typu: společnost žene mileneckou dvojici vidlema, a krutost lidí a doby v podstatě ukáže (kromě konce) pouze v Ellisově vzpomínce z dětství. A tak nejde o nějakou nadčasovou kritickou výpověď, ale opravdu "pouze" o příběh nikdy nenaplněné lásky po dobu delší než dvacet let. Možná, že se mi film zalíbí víc po dalším shlédnutí, ale zatím u mě z filmů Anga Lee zaostává za Ledovou bouří, Jízdou s ďáblem či Tigrem a Drakem.