xentrixx

Depresivní, těžké, pochmurné, nasáklé skrznaskrz zmarem a prohnilými charaktery. Atmosférou i scénickou hudbou připomínající jinou detektivku z té doby, Divokou svini. Pokud jde o reálnou předlohu, domnívám se - na rozdíl od mnohých zdejších přispěvatelů - že se nejedná o případ spartakiádního vraha Straky, nýbrž o mediálně téměř neznámý příběh jistého Roberta Čiháka, který v osmdesátých letech ze sadistických pohnutek nožem usmrtil v centru Prahy kolemjdoucí dívku, další vážně poranil a pokud by býval nebyl včas dopaden, mohlo být obětí víc. Tak jako ve filmu byl pachatelem mladistvý učeň, ten skutečný prý dokonce vypadal jako roztomilý kudrnatý čertík. Rovněž si nemyslím, že naturalistické vyobrazování učňovské šikany by výrazně odklánělo detektivní linku, na níž je celý počin postaven. Naopak, vhodným způsobem dokresluje a současně se i kriticky vyjadřuje k reáliím druhé poloviny 80.let, kdy - snad mně dá většina zdejších pamětníků za pravdu - tento nešvar kvetl téměř všude: na školách, na učňácích (internáty by mohly vyprávět), v mládežnických sportovních klubech a samozřejmě v armádě. A většina odpovědných pracovníků a činitelů problém přehlížela či jej mlčky tolerovala.... Pokud jde o hlavní postavy, Roden má jako policajt zvláštní charizma.Ani klaďas ani záporák. Trénuje judo, dá si pivo, nadává na práci, utíká bez rozloučení od milenek a nesnáší svého parťáka. I tak jde houževnatě po stopě, až si pro kořist dojde do temného sklepení. U ostatních rolí nic převratného...nakonec dávám čtyři (i za ten strašidelně znějící syntetizátor v rozhodujících částech filmu).

Strhující krimi bez jediného výstřelu, bez krvavých akčních scén, bez nereálně pojatých detektivů "drsňáků". Zlo tentokrát není reprezentováno násilnickými a zvrácenými individui, ale hloupostí a hamižností úplně běžných lidí, z nichž někteří možná ani netuší, na jaké tragédii se podílejí. Husí kůže divákovi nenaskakuje při sledování zakrvácených rekvizit, ale těch zdánlivě nejobyčejnějších věcí na světe - PET láhví, mísících se tekutin v objemných barelech a hlavně lidí, kteří se chystají dát si pár loků. Nezáživná se jeví i práce detektivů, která je však popsána takovou, jakou skutečně je: spisy, spisy, prověrky, výslechy, domovky a zase spisy, a takto stále dokola. Ano i tak může vypadat Banalita zla.....Závěr filmu pak vyvolává otázku, kdo byl vlastně nejvíc vinen. Kokot č. 1 Fulín, který to "jen" namíchal a dál se nestaral, jestli to půjde do oběhu jako nemrznoucí směs nebo pančovaný chlast, nebo kokot č. 2 Sikora, který "jen" dodal ingredience, míchal a dostával z kšeftu podíl, anebo kokot č. 3 Malota, který to "pouze" kupoval ve (snad) dobré víře, že to byl opravdu jen velmi levný líh a jako takový ho pouštěl smíchaný s různými trestěmi do oběhu jako alkohol ke konzumaci? A byly jednotlivé tresty uloženy každému z oněch tří opravdu spravedlivě?

Jako jo, dívat se na to dá, i pobavit. Táhne to totiž důstojnický sbor - Hryc jako Haluška a Bolek jako Hamáček jsou výborní. Proč se ale autoři tolikrát odchýlili od literární předlohy, nepochopím. Je do toho násilím vecpán Švejk (zabijačka, opilý Hamáček na kazatelně), a to především do postavy Kefalína. Radkem Holubem ji totálně zazdili a domrvili. Kefalín byl kultivovaný glosátor a pozorovatel, to, co s ním provedl Holub, či lépe řečeno režisér,  je trestuhodné. A další postavy jakbysmet. Mělo to být panoptikum podivínů a exotů, třeba letargický mimoň doktor Macháček, negramotný Kotlár, a desítky dalších existencí. Namísto toho divák sleduje křečovitě správňácké figury, které se svými knižními předobrazy nemají společného zhola nic. A korunu všemu nasazují politické vložky, které v knize vůbec nebyly a devalvují její jedinečný satiristický ráz - zmínky o Mašínech a Grebeníčkovi. Proč?

Ač napsáno Šteindlerem a Pawlovskou, je to nuda k ne(do)koukání. Jindy vynikající herci toho tady moc nepředvedli. Co mě ovšem dost rozesmálo, to byla hláška té holčičky směrem k Jiřímu Kodetovi : " fuj strejdo, ty smrdíš, běz se vykakat.."

Nehodnotím. Holčinu lze na jedné straně pochválit za to, že se rozhodla vkročit do dosti smrdutých vod, na které nemá hned tak někdo žaludek, zároveň z toho však místy čiší přístup typu "wau, mafiáni, podsvětí, tvl to nejsem v akčním filmu, to je skutečný." Vyčítat jí to ale není úplně fér. Z tzv. Berdychova gangu se totiž během let stala médii notně přifouknutá a přikrášlená legenda, jakýsi mýtus vyvolávající skoro dojem, že šlo o hierarchizovanou zločineckou organizaci s přísnými interními pravidly, kde to byl samej Tony Soprano, Bugsy Siegel nebo John Gotti a kde se ctila omerta a zrádci se trestali vendettou, přičemž nemalý podíl na tomto barvitém obrazu mají literární počiny Janka Kroupy a seriál Expozitura. To, že došlo ke všem těm zločinům, je nepopiratelné. Nespáchali je však žádní charismatičtí mafiozové, ale obyčejní křupanští čeští drbani, kteří měli v dané době kliku v tom, že nad nimi někdo chvíli držel ochrannou ruku. Nebylo to žádné kriminální bratrstvo, ale týpci, co se mezi sebou někdy dobře a někdy jen povrchně znali a občas udělali "ránu" s jedním, jindy s druhým kámošem. Vyhazovači, dealeři, bitkaři, bývalí policajti, žádné extra mozky. Prachy, co rychle nabyli, taky rychle pozbyli, většinou správně po lopaťácku - kurvy, fet, zlato, auťáky. Nakonec se navzájem -nemafiánsky- napráskali. Něco si potom odseděli a dnes žijí v přesvědčení, jací to byli frajeři, zločinci velkýho formátu. Nic víc přitom nevystihuje jejich celkový "level " jako scény vytírání bytu mopem Gelani Aboudem aka Samopalníkem nebo idylka umolousaného a uťápnutého Davida Berdycha s malým pejskem v rozhovoru s policistkou, která ho dopadla..Dokáže si někdo takto představit Johna Dillingera, Carmina Galanteho nebo Jacquese Mesrina..?

Viděl jsem včera, ten stále čerstvý zážitek je poněkud rozporuplný. Oceňuji dusivou, tísnivou atmosféru - od okamžiku definitivního rozhodnutí spáchat atentát je z každé vteřiny filmu cítit fatalistická neúprosnost blížících se tragických následků celé akce. Ze scény, v níž pí Moravcová inkasuje úder pěstí od gestapáka, se člověku dělá až fyzicky nevolno, o mučení Aťky Moravce ani nemluvě. Dobývání kostela je strhující podívanou, byť SS-mani nabíhající a padající jako švestky trochu evokují "žně" stylu Commando (ne tedy že bych jim to nepřál). Potud je film vcelku zdařilý. Obtížně jsem však přijímal tu uši trhající angličtinu z úst většiny protagonistů, prvních zhruba 30 nemastných neslaných minut filmu, nedochůdčata v rolích vojáků, kýčovitou lovestory a příliš výrazný disbalanc ve charakterovém ztvárnění obou hlavních hrdinů, kdy Gabčík (chvílemi mi výrazem připomínal Lundgrena) je prezentován jako zelótský, charismatický a vnitřně obtížně čitelný jedinec, zatímco Kubiš je ukazován jako bezelstný a psychicky labilní ňouma se slaďoučkou tváří, co se ovšem vždy zázračně vzchopí za minutu dvanáct. I když kdo ví, třeba takoví opravdu byli....

Původní recenzi ruším, počet bodů nechávám stejný. Je to prachobyčejně vykradený True Detective, úvodní znělkou počínaje, rádoby rituálním aranžováním mrtvých těl konče ( a neustálým kouřením hlavního hrdiny též). Navíc celá zápletka je totálně přitažená za vlasy. Sakra chlapi, to jste na to nemohli jít jinak?

Midnight movie tak za tři. Dvě ovšem přidávám za Turu. Nic moc herečka, zato ale takový mix sukuby a femme fatal, že chvílemi váháte, zda se vám hnusí či jste jí naprosto okouzleni...ne nadarmo se z ní stala ikona pop kultury (komiksů, hudebních textů apod.)...R.I.P. Tura

Slátanina, ale dvě hvězdy prostě za Turu dát musím, je naprosto úchvatná...

Knihu jsem kdysi přečetl za dva dny a už tehdy si říkal, zda by to někoho napadlo převést na plátno a pakliže ano, s jakými vůbec herci. No, výsledek je spíš rozpačitý. Jestliže kniha dokázala zanechat silný dojem, o filmu se to říct nedá. Ve filmu je podle mě největší slabinou představitel Olina Karel Žídek. Nejen že je to neherec, ale jako atletický, v civilu death metalový zpěvák se do role chcípácké, prokouřené a vychlastané máničky ze 70. let prostě nehodí. Jinak neslané, nemastné...