Colby Sawyer

Dokážu si představit, že ta prodloužená verze klidně může být za pětipalbu, ale kinoverze k tomu má daleko. I kdyby Ridley neprásknul, že tohle není ta "jeho" verze, tak by se bezpochyby objevily hlasy, že je to moc zrychlené nebo, že by to chtělo prodlouženou verzi jako Království Nebeské. Nabízí se otázka, když Scorsese může dostat tři a půl hodiny, tak jestli by stejná stopáž nestačila i Ridleymu. Tohle je především špatně pro kinematografii, když kina dostanou jen takovouto osekanou verzi. Aspoň nějaké speciální promítání té čtyřhodinové se mohly udělat, když kina zvládnou prodlouženého LOTRa. Takhle je Napoleon sled výjevů, které sice vypadají parádně, ale z velké části jim chybí kontext, pokud divák při dějepise nedával pozor, tak může být v některých chvílích parádně zmatený. Například návrat z Elby působí velmi random a širší evropský kontext v tu chvíli zcela chybí. Každopádně je to zábavné, když si vzpomenu na Exodus, tak oproti němu je Napoleon balzám na duši, protože u něj ani na chvilku neumíráte nudou, sice se občas člověk neubrání nadzvednutému obočí, ale nenudí se a hlavně takovýchto filmů se točí dost málo, takže je to pořád ještě filmový svátek, i když s výhradami.

Kdyby Amazonu netrvalo vyprodukovat 8 dílů dva roky (animace je pěkná, ale S-tier to teda není) a pak je ještě tak pitomě nerozděloval na dvě půlky, tak by druhá série byla lepší zážitek, alespoň jsem si mohl druhou půlku bingenout, protože Invincible je opět velká pecka. Druhá série už nemá ten wow efekt první sezóny, kdy byl divák zaskočen, jak dobré to je, ale kvalita neklesá, právě naopak. Tentokrát je to sevřenější a intimnější jako třeba druhá série Vinland ságy, ale není to méně záživné, právě naopak. Postavy si člověk oblíbí ještě více a proto mají drsnější momenty váhu. Navíc tu jsou krásné reference na ostatní komiksy a vtipná práce s multiversy. Jediná škoda, že to nevychází anime tempem, protože tenhle příběh se hltá sám.

Je škoda, že se Ritchie rozhodl sedět zadkem na dvou židlích, protože ve výsledku je tu přeci jen takový nesourodý mišmaš. Jednotlivé pasáže jak komediální, tak relativně vážné funguji samy o sobě bez problémů, ale dohromady se to chvílemi malinko tluče. Právě onen mix ubírá na výraznosti a film pak nemá vlastní ksicht. Přitom jednoduchá zápletka by vybízela spíše ke komediálnímu pojetí. Statham v suchým triku zvládá obě polohy a je pořád cool. Koneckonců je to ale fajn počin, k Ritchieho vrcholu se to nepřiblíží, ale ze svého umu očividně pořád nic neztratil.

První životopisný film, který jsem si opravdu užil. Respektive takový, který je čistě o životě jednoho významného člověka. Obecně s biografiemi mám ten problém, že bez ohledu na to, o kom to je, nebo kde tam hraje či to točí, tak z toho veskrze vyleze taková uchcaná nuda. Nolan tenhle problém vyřešil tím, že k tomu životopisu přibalil soudní drama i historický velkofilm. Střídání časových rovin, barevné palety i žánrů zajistí, že se Oppenheimer nevleče a baví i v těch nejusedlejších momentech. Samozřejmě v těch nejvýbušnějších šponuje napětí na maximum. Jestli to dostane Oscary, tak ho hlavně dejte Cillianovi, zaslouží si ho. Celý ansámbl by se měl pochválit, hvězdy tam nejsou pro nic za nic. Stejně mi ale nakonec ve filmu nějaké detaily a souvislosti chyběly. Známé herecké jméno většinou znamená důležitou postavu, ale je cítit, že do své cameo role byli utlačeni násilím. Holt tam nemůže být všechno, ale základy o Oppenheimerově životě mám, takže jsem spokojený. Příště bych si ovšem dal zase sci-fi.

Nebýt těch jumpscarů ala Paranormal Activity, tak se jedná o pěkný mix hororu a detektivky. Branaghanovi evidentně stále zmenšují rozpočty, takže po hvězdném Expresu a předigitalizované plavbě po Nilu si musí vystačit s nehvězdným obsazením a prakticky jednou lokací. Jde mu to velmi umně, větší stylizace tomu sluší, takže jestli tahle série pojede ve stylu zaměření se na specifické žánry, tak budu jen rád.

Ve všech ohledech stejně parádní jako první díl, až na tu animaci, ta zde byla povýšena o dva možná tři levely výš. Po audiovizuální stránce je tohle prostě jednoduše pure art, je sice pravda, že místy se to může zdát hodně frenetické, ale člověka to neštve, spíše ho mrzí, že si nemůže každý frame vychutnat do detailu. Příběhově to není žádná nastavovaná kaše, místo toho je tu velice promyšlený příběhový oblouk, který se nikdy nerozpadá. Stejně tak dostáváme poctivou dávku easter eggů. Přestože se jedná o celkem epickou podívanou, tak to celé stojí na postavách a jejich emocích. Chytne to za srdce, ale žádný zbytečně vyhrocený patos se zde nenachází. Pouze našlapaná jízda, která uvrtá do sedačky. Edit po druhé kinoprojekci: Napodruhé je to ještě geniálnější než napoprvé, vychutnat si každou drobnost není snad ani fyzicky možné, ale spousty drobných detailů se na opakované shlédnutí objeví a posunou to celé o level výše. Jo a ten soundtrack budu sjíždět ještě dlouho!

Přestože druhá série Bad Batch patří mezi povedenější SW věci, které vznikly pod Disneyem, dá se na ní krásně demonstrovat hned několik problémů současné Předaleké galaxie. Jednak to nesmyslná rozkročenost mezi animákem pro děcka a dobrodružstvím pro starší, čím se v druhé půlce stalo Clone Wars. Někdo by měl bouchnout do stolu a udělat SW normální pg-13 zábavou. Druhým problémem je produkční zmatenost, v jednu chvíli tu jede fajn příběh a pak přepneme na dvě klišovité epizody, kdy se nahání ztracená loď a je to tak plné prvoplánových blbostí, že se udělá jednomu zle. Nevím, jestli je Filoni nucen naplnit nějaký počet epizod, nebo že prostě retarduje děj dost no… retardovaně. U Clone Wars byly také zápletky úplně mimo, ale aspoň dotvářely tu galaxii. Jediný štěstí, že neběží současné jiný animák, protože bychom tu určitě měli něco podobného, co se stalo Boba Fettovi. Filoni a spol by si měli uvědomit a vydupat, že na příběh o Clone Force 99 a imperátorově klonovacím projektu stačí tři série po deseti dílech a pak můžou jít o dům dál vyprávět něco dalšího. V jádru to je fakt fajn, jen ten balast okolo prudí.

Nejlepší film Jamese Gunna, po kterém nemůže být pochyb, že nový Superman je ve velmi dobrých rukou. Po Endgame drželi MCU jen Spider-Mani a jako o povedeném se dá mluvit o Shang-Chim, jinak to všechno byla vcelku průměrná až podprůměrná bída a čtvrtý Thor, kterého jsem si užil, protože mi Waititi až moc sedí. Třetí Strážci ovšem připomínají, proč ten Marvel mám tak rád. Má to akci, srdíčko a emoce. Scénář se pro jednou zase povedl a nabízí i kvalitního záporáka se smysluplnou motivací. Celé se to krásně uzavřelo a otevřelo nové dveře do budoucna. Moc nevím, co bych tomu vlastně vytkl. Je to pořád MCU, ne revoluce v kinematografii, ale jinak to má všechno, co by od toho člověk mohl chtít. Jo a Pratt nekecal, má to rozhodně nejlepší soundtrack ze všech dílů!

Kde je Tony Gilroy, když ho potřebujeme?! Vypadá to, že Rogue One je nejlepší Disney SW film právě díky němu. Přitom ve Stvořiteli je všechno od fajn herců až po parádní world design. Všechno je prvotřídní až na ten scénář. Já jsem člověk, který si užije Transformery i F&F, i když je to někdy hodně pitomé. Jenže Stvořitel je tak dějově debilní, že si člověk nedokáže naplno užít ten zbytek. Ještě u setkání s Nimratou, jehož odhalení bylo dost béčkové a vzhledem k tomu, že film má tak pět pojmenovaných postav i nepřekvapivé, jsem si říkal fajn. To by se ještě dalo kousnout a na nějakých 7-8/10 by to klidně ještě bylo, jenže co se začne dít potom, to zůstával rozum stát. Bod Obnovy z minulého týdne je z tohohle pohledu scénáristický majstrštyk. Štve mě to. Edwards ukazuje, že za málo peněz lze natočit hodně muziky, ale i přes nízký rozpočet tohle zřejmě propadne, protože kvůli pochybnému scénáři tomu šuškanda fakt nepomůže. Příště, když už seženu zdroje na originální sci-fi, tak by bylo fajn dát scénář přečíst někomu příčetnému. Protože jinak z Edwards bude druhy Blomkamp, který akorát sází na laciné ždímání emocí.

Je škoda, že Illumination dělají primárně ty retardované Mimoně, protože jejich animace je parádní a slušela by zajímavějším věcem. Jinak jsou Mario Bros další provedenou videoherní adaptací, která je přeci jen spíše pro děti, ale ta kanonáda easter eggů to bez problémů vynahradí. Několikrát jsem se od srdce zasmál a ani minutu se nenudil. Nihilistická Lumalee byla třešničkou na dortu, která mě až překvapivě rozsekala.