Awer

Film o lidech, kteří se nevyhnou jisté dávce zodpovědnosti za své činy, neskrývají se před realitou a nejsou ani pouze zmítáni druhými či vnějšími okolnostmi. Tahle poloha je v podstatě existencialistickou, morální a až politickou výzvou a doplňuje ji několik břitce vtipných scén. Zároveň se ale implicitní optimismus ohledně kvality charakterů "dobrých šéfů" tohoto světa dá vnímat jako anihilující a v podstatě falešný. Zdráhám se věřit, že sledujeme skutečné lidi, stejně jako se zdráhám věřit, že sledujeme lidi dost šťastné, aby jim opravdu důsledně stálo za to se nezabít. I když co je vlastně život než sama bitva o to, aby vůle v něm pokračovat převažovala nad nechutí? (A pragmatičtěji a k tomu pouze průměrnému hodnocení: ne, pokud by mi nehrozilo skopání od trojice mladých výrostků, znova bych se na to určitě nepodíval, prostě to v tom není.)

Originální nuda

Nechtěně aktuální a s dobrou atmosférou a vyzněním, ačkoli víceméně všechny polohy filmu jsou mělké. Velmi dobře casting a kostýmy, hlavně dcera a zvědavá dívenka fakt top.

Dokument velmi trefně zachycuje realitu dvou zjevně šílených otázek, jíž je dodnes nepohodlné a neobvyklé si připustit: 1, Zplynovali se Židé sami? 2, Jsou Němci lidé? Díly mozaiky seskládává pečlivě, ač se z části uvážlivě, z části alibisticky a z části z prosté nutnosti (neb mrtvých se těžko ptát) vyhýbá větší konfrontačnosti. A tak si můžeme místy vychutnat čirou absurditu, kdy jeden na první dobrou pozná nevinnost esesáka, druhá že on sám je nacista. Zradit své se nenosí, a když "můj" neznamená člověka bez přívlastků, je nevyhnutelná.

Synergie zběsilosti/geniality doby a JM samotného zachycená nesmlouvavě, přirozeně, působivě, a přitom téměř dokumentární formou ve svých výšinách, nížinách i kontradikcích. Jakože wow!

Absolutně nedoceněná ne "blbost", ale stokrát reálnější a vtipnější show než originál. Druhá série samozřejmě lehce "fake" tím, jak to spoustě lidí muselo být zřejmé a pro výhru se chodilo jak do banky. Ale kéž by i ta byla líp zpětně k sehnání

Skvělý námět a film, který není na Oscara, ale s elegancí se unese, jeden z těch geniálních primáckých počinů tohohle druhu.

Scénář není žádný zázrak, není moc překvapivý a důsledně vzato ani věrohodný. Je to nicméně přesně ten příběh, k jehož vyprávění se film přiznává. Jako takovému mu jeho strohost slouží. Nevyzývá k pitvě, přesvědčuje na abstraktnější úrovni a svou atmosférou.

Může vás film, který má tak neskonale charming jméno, vůbec zklamat? Jakože narovinu: tu stopáž jsem pocítil, i díky/kvůli tomu, jak se děj v určitém bodě rozplizne a opravdu velmi přiléhavě, byť tedy až nepříjemně, vyjadřuje nekonečnou periodu rozchodů a schodů ústřední dvojice. Je až neuvěřitelné, jak se dokáže táhnout film s tak nabombenou hudbou, v němž se neustále běhá a po němž dokážete autenticky tleskat v kinosále. Postava Alany to přese všechno prostě utáhne, plus jsem snad nezažil snímek, který by mě tolikrát konvenčně, ale spoustukrát i velmi neotřele rozesmíval. A nebyl to ten smích, za který se člověk sám stydí. Dívat se na Lékořicovou pizzu bylo jednoduše příjemné a jako sama těžce vybojovaná sedla na Silvestra jak jistá část těla na hrnec. Určitě to tak nedoléhá zdaleka na každého, ale pro mě navzdory mínusům fakt jeden z filmů roku.

Jednoduchý, ale úderný námět. Vyhnutí se přílišné stereotypizaci a akčnosti. Precizně vyvedený obraz ruského životabrodu, tak kontrastující s americkými pohádkami o vzorovém hrdinovi. Za mě jen škoda finále. "No a pak ho za to ještě skopou a vodejdou zpátky..." Nevím, jestli je to sázka na vizuální dojem, nebo prosté odbytí, ale rázem úplně chybí trpělivost a celistvost a v člověku sice dvojnásob hrkne, ale film jako celek tím zlevní..