Awer

Velmi trefný název. Citlivé zpracování. Chybí tomu jen skutečný prvek neotřelosti v oblasti námětu - námitka, jíž člověk uvnitř v hlavě až slyší křičet jinak nesympatickou, ve vnitřních rozporech utopenou postavu Antoina. Ano, mladý intelektuál opustí hnízdo a po 12 letech se vrací na venkov za rodinou, jíž jen psal pohledy. A moc nevědí, co si říkat, a zjišťují, že on 12 let žil stranou jako intelektuál ve velkém městě, kdežto oni jen s polevou glancu (ne)spokojeně spolutvrdli a stárli na vsi. Nemají si co říct, i když v dané situaci cítí nutkání si něco říct. Definují, jaká situace vlastně nastala (chaoticky, tápavě, někdy přímo v rozporu se zájmy dalších tápajících) a co s ní... Ono to není málo látky, pro tohle komorní zpracování akorát. Stále tam však zůstává drobný otazník, jestli fakt jen nesedíme v autě a nedostává se nám poeticky opsané zjevnosti, že když člověk letí nočním letadlem a pak někam nechce vrazit hned po ránu, sedne si (ó ano, "za rozbřesku") do bistra a kouká na ranvej.

Vtipné, bláznivé, napínavé, sociálně kritické i existencialistické. A když se to takhle dobře natočí, vůbec to nebolí. Ačkoli si film najde prostor dokonce na efekt skutečného v podobě nevyužitých motivů, nepřebývá tu jediný záběr.

Vnucuje se mi srovnání se dvěma seriály: Black mirror a Tales from the loop. Ani jeden nemám moc rád. A tenhle film z mého pohledu řeší drtivou většinu faktorů, které mě k tomu vedou. BM typicky nastavuje situace velmi konkrétně a velmi extrémně, TFL zase velmi abstraktně a symbolicky. Odpovědi BM postrádají typicky jakoukoli překvapivost, TFL zase zůstává pohlcené svou estetikou, která jakákoli možná morální sdělení má tendenci přebíjet. BM i TFL za mě jako seriály nefungují: stopáž je utopená ve středu mezi skutečně sofistikovaným rozpracováním témat jednotlivých dílů a rezignací do úrovně pouhých nakousnutí. Tohle je přesně to, co mi Warning poskytl. Dává to smysl, seroš se stopáží z fleku 20+ hodin by nebyl koukatelný ani moc realizovatelný. Takže minimalism it is. A k tomu ona zkrocená fantazie scénáře. Estetika ano, ale ne pouhá póza. Rizika vývoje ano, ale ne podaná se směšným fatalismem BM. Pořád nemůžu říct, že by pro mě Warning byl strhující a převratný. Nicméně je to krok správným směrem.

Úplně nechápu, co tenhle film katapultovalo do žebříčkových výšin, protože je odvyprávěný velmi naivně, vědomě se vzdává většiny možností překvapit a byť popisuje naprosto příšerné věci, které stojí za to být reportovány, je to fakt spíš reportáž s nadstavbou audiovizuálního podání toho, o čem byste jinak jen slyšeli, než filmové drama. Zajímavým detailem je bod, kde, nota bene v polském konzervativním kontextu velmi podstatně, zazní skutečnost, že většina znásilnění není hlášena. Snímek se tím vyhýbá zlaté medaili za boj proti cancel culture, ačkoli v daném kontextu je to celkem blbost. Brutální znásilnění neznámým pachatelem nepřekvapivě většina obětí hlásí. Problém nehlášení tkví primárně v traumatizujícím vyšetřování, které tady vykonává sám "dobrý polda" (jen tak pro srandu králíkům si udělá opakovaný výslech s obětí v autě), a v tom, že "rodina drží spolu", což film glorifikuje rovněž. Proto za mě hvězdy čtyři a možná spíš tři než pět.

Ujetej film, který je z části solidní mikrostudií (jakože třeba making of cool stuntů na YouTube), z části vtipnou narážkou, má i trochu příběh, ale primárně je to fakt neskonalá konina, která se podobně jako e.g. Ztraceni v Mnichově záhy hroutí pod vlastní vahou. Na uvolnění fajn, na "kinematografii pro náročné obecenstvo" za mě (a asi se dá říct i za tu kopu prázdných sedaček) málo.

Hezky, mile, přiměřeně osobně zpracovaný dokument, ze kterého bych vynechal pár vět, kdy je to už lehce užvanĕné, ale celkově musím ocenit vybalancování odbornosti a srozumitelnosti, aktivismu a "selského rozumu" atp. Myslím, že kdo je základně otevřený, najde si v tom své a pochopí, že i ti "magoři" jsou velmi masokostní lidé.

Po Nadměrné velikosti pro mě další letošní festivalové rozpačito. A to jak po řemeslné stránce, tak z pohledu hodnotového poselství. Světlé chvilky to rozhodně má, začátek je opravdu velmi slibný, ale ostrost se nesmírně rychle rozplizne a pak jsou to prakticky až do konce spíš ty momenty než nějaká setrvalá nálož. Použití některých prvků (jako hajzlbáby-filozofky) je vysloveně mechanické, předvídatelné a působí jen jako neschopnost rámovat děj bez tvrdé postavy vypravěče. Nepřidává tomu ani ona mravní message. Ač film o mladých, je to minimálně v Česku boomerská opěva toho, jak je vlastně všechno konzervativně krásné a OK. Způsob, jakým k takovému obrazu film dospívá, je navíc neskonale naivní a působí asi jako představy sedmiletého dítěte nebo mimozemských dovolenkářů, jak to tedy v té lidské společnosti funguje. Kde Groundhog day filmařsky zářil a ideově vykračoval z konzervy, bere JDN solidní zpátečku. Je to bohužel širší trend a osobně o tohle žáčkovské cringy "v pořádku" vůbec nestojím.

Ten materiál je automatická výhra. Ale stejně tak byl i novinářsky. Podělat to je snadné. V tomhle případě se to naštěstí nestalo. I když co je katarze vstříc hrůze takového rozměru?

Fakt hodně awkward věc totálně na pomezí komedie a existenciálního dramatu. Ale celkem dobře provedený a origo

Velmi zjednodušená, ale humanisticky působivá studie