Awer

Neobjevíte Ameriku (objevíte Británii, ha!), ale ten vibe a tempo jsou famózní a zpracování je na krátký film absolutně cizelérské, včetně výborného soundtracku.

Ačkoli u podobných dokumentů bývá problém spíš opačný, za mě trochu moc na formu natočená a možná o deset minut nedostříhaná věc, nicméně i tak nabízí obrovský insight do už tak málo známého - a důležitého - tématu, navíc v kontextu JAR. To, co ukazuje, je nesmlouvavý obraz světa, v němž pokud hrajete podle pravidel a přetvařujete se (ohledně něčeho, co morálně nemá žádný význam), můžete být miss, zatímco v opačném případě vás nezaměstnají ani ve šroubárně. Opět podle mě trochu na škodu, jak očividná je účast kamery a jak banálně zjevná je diskriminace, s níž se hrdinx (sry, ale to prostě nejde jinak) setkávají, aniž by se jakkoli snažilx uhnout, ale zároveň je to tím brutálnější, pakliže tam skutečně není žádný script (jako že snad/bohužel asi není). Za vidění to stojí každopádně...

Silný, originální, autentický, promyšlený, objevný, potřebný, smutný - a taky veselý a vtipný - film se skvělým obsazením a pro výsledný dojem velmi zdravě ukočírovanou stopáží, který člověka opravdu přiměje uvažovat jinak. A to doslova. Poznáte to, až budete při titulcích poslouchat Cageův masterpiece 4:33...

Fakt povedených, přesných a brutálně smutných deset minut

Po tom oslovujícím, tempem precizně vybalancovaném a až nepříjemně realistickém úvodu dojmu dost ubližuje scéna s terasou (provedení je asi prostě hranicí rozpočtových a personálních možností, ale to už by bylo opravdu lepší zjednodušit kulisy do natočitelnější podoby nebo jít úplně jinou cestou) a absence hlubší pointy

Jak tak koukám na ostatní hodnocení, budu asi vyjímka, ale lituju jen té krátké metráže. Super atmosferické bloumání Asjy Nadjar, která tam dokonale sedne a je celkově úchvátná. Lehce smutné, jemně vtipné, milé... A opravdu velmi bych si tohle uměl představit jako entrée dvouhodinové zábavy

Velmi syrové, bohužel asi realistické a vtipné. Do velké míry improvizovaná pseudodokumentární forma jde dojmu k duhu

I když jsem to viděl rád a je to závažné téma, ke kterému je každý příspěvek super, filmařsky je to strašný průměr (ne podprůměr - ale průměr ano).

Scénář není bůhvíjak originální, ale provedení je po všech stránkách na vysoké úrovni a k závěru přichází i pár opravdu úderných scén

Silný námět, poctivé až neúprosné budování svíravé atmosféry. Nicméně na té stopáži a prodávané jako mainstreamový film? Těžko v tom vidím něco víc než předávkování scorsesiem. Jakkoli si zaslouží autorská značka respekt, pro každou existuje mez, za níž překročí vlastní účelnost. Přes svíravost naprosto absentuje napětí a po opadnutí prvotní zvědavosti a seznámení se se základními reáliemi se tak každá další minuta stále více stává ztrátou času. A ono opravdu nic nepřichází - krom samotného nezáměrného čekání na Godota. Zbyde vám jen jediná otázka: už se konečně vypovídal?