Nesnesitelně repetitivní, plné patetických komentářů a hluchých míst... opravdická nuda. Hezký vodopád a živější obrázky z venkovské rodiny to nemají šanci zachránit. Škoda.
Shlédnuto v den vítězství pana Bidena v prezidentských volbách... nejen z důvodu touhy po poznání, či spíše nahlédnutí do reálií emigrantské odysey směr přes velkou louži na západ. Zaujme pasáž, že leckteří otroci se v pol. 19. stol. v USA měli lépe než mnozí svobodní venkovani napříč Evropou. Zejména a především zaujme kinematografický mág Troell - pomalá, poctivá, arcirealistická, přesto strhující podívaná, která náročného diváka pozře a přesto jej nasytí uměleckou laskominou.
Dokudrama, které zaujme. Jistě, není strhující, solidní ovšem ano. Velmi mi sedl specifický způsob předání látky snad krom místy otravného hudebního podkladu. Díky intervenci historiků také vhodné jako zdroj do hodin dějepravy.
Film námětem velmi zajímavý, leč utahaný, bez náležité gradace, s přemírou dialogů a scén, jimiž by slušelo solidní přistřihnutí. Samotný příběh se odvíjí od konce 2. světové války a z ní plynoucí jednou událostí, která ovlivní rodinu a život tč. 12letého protagonisty. Na jeho otázku "proč" pak ve finále přichází rozuzlení v odpovědi začínající "protože"...
Pro milovníky futurismu a kubismu v němém filmu a pro milovníky experimentálního filmu. Děj je přespříliš utahaný a postupem času čím dál víc hloupější. Po cca 45 minutách jsem nastavil rychlost promítání na dvojnásobnou. Vizuálně mi na mnoha místech film připomínal uměleckou masturbaci. Chválu ode mě však sklidí obě zvukové stopy na remasterovaném dvd.
Ryzí biják, pro nějž je více než záhodno zajít do biografu. Chápu, že námětem není snímek pro každého, avšak ku paradoxnímu podivu jest, že i navzdory chybějící barvě a nemnoha krvavým scénám se v dnešní době, kdy v multiplexech není večera, kdy by z jeho pláten přímo nechlejstaly potoky krve, tolik diváků vyhraňuje proti "ptáčetovsky" zobrazenému násilí. Při sledování filmu jsem si vzpomněl na jakéhosi křesťanského vizionáře, kterýžto měl vizi, v níž spatřil, že zhruba 80 % účastníků 2. světové války jsou v pekle. Ano, tehdejší doba dala vybřednout těm nejohavnějším lidským nízkostem a také proto nelze Kosinského nařknout z přehnaného násilí, nenávisti, lidské odpornosti... Marhoulovi se po dekádě úsilí podařilo natočit výjimečný snímek a u mě se zařadit po bok takových mistrů jako je Malick či Troell.
Velmi křehce natočený snímek o přijetí a nepřijetí. Apropo, před filmem "Oficiální text distributora" zde v obsahu raději nečíst, to je vážně na lepáka, postačí vědět strohý základ: židé a maďarský venkov 1943.
Natočené dobře, jistě. Ale pana střihače musily svrbět ruky, neb co sráží tento snímek dolů, je jeho přílišná stopáž. Pokrátit 20-30 minut z originálních 144 minut, bylo by ULTIMÁTUM ultimátně svižné a ultimátně koukatelné.
Turci jsou nejlepšejší aneb sebeukájivá glorifikace agresora v ultrapatetickém hávu až je to směšné, o historické černobílé arcilži nemluvě a nacionalistické digi-agitce jakbysmet. A hodnocení na imdb snad muselo být naklikáno především při Bosporu...
Rozjívení haranti proti bezzubím učitelům/drábům/zřízencům ve fantasmagorické fresce naštěstí středometrážního podívání (poněvadž k poslechu toho moc není).
"Naše je právo, naše je pravda. A proto vítězíme!" Vida, rudí, sami jste se usvědčili. Vpravdě ukázková totalitní propaganda... "čistý" odpad...bohužel i ten lidský.
Na 110 minut příliš scénáristicky našlapané, zde by více slušela několikadílná minisérie, v níž by mnohé postavy a události nevypadaly tak ukrutně šablonovitě, i proto se pak nelze divit, že člověk nevěřící v tomto snímku v takovémto formátu nevidí víc než jednostrannou a nepřesvědčivou agitku.
Tolik sytě růžový konec, až se černobílý materiál zbarvil do... růžova. Krom této colorizované kaňky se jedná o 100% film. Paní Marlene je femme fatale totale.
Napínavý film... avšak tím to končí, protože zejména prvoplánovitý, s množstvím nonsenců až běda běda třikrát běda, s linií příběhu asi natolik pravděPodobnou jakože by naše Micka měla koule. (Micka není naše. Micka není vůbec.)
Začátek slibný, zbytek slabý. V příběhu najdeme bot asi jako u Bati, jen s tou kvalitou si už nejeden divák nezadá. Což je škoda, protože náměť je vpravdě silný. Míra nereálnosti je značná, nicméně odhlédneme-li od tohoto faktu, film diváka strhne. A co teprve reálná skutečnost... hrůza jen pomyslet...
Moje komentáře
Tatra kolem světa 2 - Epizoda 4 (E04) (epizoda) (2020)
Nesnesitelně repetitivní, plné patetických komentářů a hluchých míst... opravdická nuda. Hezký vodopád a živější obrázky z venkovské rodiny to nemají šanci zachránit. Škoda.
Ženská na vrcholu (2019)
Pan střihač měl asi parkinsona...
Rapsodia satánica (1917)
Když sebezahleděnost vede k sebezkáze...
Vystěhovalci (1971)
Shlédnuto v den vítězství pana Bidena v prezidentských volbách... nejen z důvodu touhy po poznání, či spíše nahlédnutí do reálií emigrantské odysey směr přes velkou louži na západ. Zaujme pasáž, že leckteří otroci se v pol. 19. stol. v USA měli lépe než mnozí svobodní venkovani napříč Evropou. Zejména a především zaujme kinematografický mág Troell - pomalá, poctivá, arcirealistická, přesto strhující podívaná, která náročného diváka pozře a přesto jej nasytí uměleckou laskominou.
Bůh s námi - od defenestrace k Bílé hoře (TV film) (2018)
Dokudrama, které zaujme. Jistě, není strhující, solidní ovšem ano. Velmi mi sedl specifický způsob předání látky snad krom místy otravného hudebního podkladu. Díky intervenci historiků také vhodné jako zdroj do hodin dějepravy.
Les Grandes gueules (1965)
Poněkud nudnější čekání na Reichmana...
De aanslag (1986)
Film námětem velmi zajímavý, leč utahaný, bez náležité gradace, s přemírou dialogů a scén, jimiž by slušelo solidní přistřihnutí. Samotný příběh se odvíjí od konce 2. světové války a z ní plynoucí jednou událostí, která ovlivní rodinu a život tč. 12letého protagonisty. Na jeho otázku "proč" pak ve finále přichází rozuzlení v odpovědi začínající "protože"...
Nelidská (1924)
Pro milovníky futurismu a kubismu v němém filmu a pro milovníky experimentálního filmu. Děj je přespříliš utahaný a postupem času čím dál víc hloupější. Po cca 45 minutách jsem nastavil rychlost promítání na dvojnásobnou. Vizuálně mi na mnoha místech film připomínal uměleckou masturbaci. Chválu ode mě však sklidí obě zvukové stopy na remasterovaném dvd.
Slunečná - Sázka (S01E01) (epizoda) (2020)
Dívatelný to je, žádný vysoký kinematografický nároky nehledat, jsou tam herci a zdá se že i místy hrajou, scénář je primitívo asi jako tenhle koment.
Legenda o drakovi (2015)
Patos a kýč až je to k smíchu.
Premiér (TV seriál) (2019)
odpad!Méně je leckdy více, nic je v tomto případě nejvíce
Nabarvené ptáče (2019)
Ryzí biják, pro nějž je více než záhodno zajít do biografu. Chápu, že námětem není snímek pro každého, avšak ku paradoxnímu podivu jest, že i navzdory chybějící barvě a nemnoha krvavým scénám se v dnešní době, kdy v multiplexech není večera, kdy by z jeho pláten přímo nechlejstaly potoky krve, tolik diváků vyhraňuje proti "ptáčetovsky" zobrazenému násilí. Při sledování filmu jsem si vzpomněl na jakéhosi křesťanského vizionáře, kterýžto měl vizi, v níž spatřil, že zhruba 80 % účastníků 2. světové války jsou v pekle. Ano, tehdejší doba dala vybřednout těm nejohavnějším lidským nízkostem a také proto nelze Kosinského nařknout z přehnaného násilí, nenávisti, lidské odpornosti... Marhoulovi se po dekádě úsilí podařilo natočit výjimečný snímek a u mě se zařadit po bok takových mistrů jako je Malick či Troell.
To (2017)
Prvoplánová, laciná, hezky natočená pí....na. Zvládl jsem 80 minut.
Jobova vzpoura (1983)
Velmi křehce natočený snímek o přijetí a nepřijetí. Apropo, před filmem "Oficiální text distributora" zde v obsahu raději nečíst, to je vážně na lepáka, postačí vědět strohý základ: židé a maďarský venkov 1943.
Ultimátum (1977)
Natočené dobře, jistě. Ale pana střihače musily svrbět ruky, neb co sráží tento snímek dolů, je jeho přílišná stopáž. Pokrátit 20-30 minut z originálních 144 minut, bylo by ULTIMÁTUM ultimátně svižné a ultimátně koukatelné.
1922 (1978)
"Dobrý den, já jsem pan Turek, nemám vás rád a budu u vás bydlet."
Fetih 1453 (2012)
Turci jsou nejlepšejší aneb sebeukájivá glorifikace agresora v ultrapatetickém hávu až je to směšné, o historické černobílé arcilži nemluvě a nacionalistické digi-agitce jakbysmet. A hodnocení na imdb snad muselo být naklikáno především při Bosporu...
Rozloučení s Klementem Gottwaldem (1953)
odpad!Vpravdě první československý horor v barvě!
Dobytí severního pólu (divadelní záznam) (2006)
Antidivadlo.
Trojka z mravů (1933)
Rozjívení haranti proti bezzubím učitelům/drábům/zřízencům ve fantasmagorické fresce naštěstí středometrážního podívání (poněvadž k poslechu toho moc není).
Černá Dahlia (2006)
Blábol prostě.
Květy války (2012)
Ryzí ukázka, jaxe nemá dělat film... a to nemám o tomto řemesle ani páru...
Transsibiřský expres (2008)
Naivní, nicméně napínavé, nemotivující... před cestou transsibem z Pekingu do Moskvy, která faanu21 čeká za měsíc---
Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení (1950)
odpad!"Naše je právo, naše je pravda. A proto vítězíme!" Vida, rudí, sami jste se usvědčili. Vpravdě ukázková totalitní propaganda... "čistý" odpad...bohužel i ten lidský.
God's Not Dead (2014)
Na 110 minut příliš scénáristicky našlapané, zde by více slušela několikadílná minisérie, v níž by mnohé postavy a události nevypadaly tak ukrutně šablonovitě, i proto se pak nelze divit, že člověk nevěřící v tomto snímku v takovémto formátu nevidí víc než jednostrannou a nepřesvědčivou agitku.
Pokušení (1936)
Tolik sytě růžový konec, až se černobílý materiál zbarvil do... růžova. Krom této colorizované kaňky se jedná o 100% film. Paní Marlene je femme fatale totale.
Hon (2012)
Napínavý film... avšak tím to končí, protože zejména prvoplánovitý, s množstvím nonsenců až běda běda třikrát běda, s linií příběhu asi natolik pravděPodobnou jakože by naše Micka měla koule. (Micka není naše. Micka není vůbec.)
Dvojí život Veroniky (1991)
Poetika a virtuozita na úkor spádu a smyslu
Trade (2007)
Začátek slibný, zbytek slabý. V příběhu najdeme bot asi jako u Bati, jen s tou kvalitou si už nejeden divák nezadá. Což je škoda, protože náměť je vpravdě silný. Míra nereálnosti je značná, nicméně odhlédneme-li od tohoto faktu, film diváka strhne. A co teprve reálná skutečnost... hrůza jen pomyslet...
Hon (1966)
Máme se rádi, nemáme se rádi... přesně v tomto pořadí.