faana21

Nepřiměřeně (a vlastně jak jinak) jednostranně zaměřený dokument s přibývající stopáží tlačící víc a víc na pro-palestinskou pilu (implikuje automaticky proti-izraelské pilování). Člověk nedotčený či neznalý projednávané problematiky se po půldruhé hodince musí na Izrael mračit (užiju-li velmi jemné výrazivo), pokud je takovým jedincem spíše indiferentní perzóna. Ti zaujatější budou dost pravděpodobně dosti nahněváni (opět jemnost-jazyk). Myslím si, že dokument by měl být točen vyváženým způsobem. To v "Cestě k apartheidu" rozhodně nehledejte. Pro-izraelských argumentů se v dokumentu nachází jako šafránu (po potopě světa), zato pro-palestinských hotová velebarevná paleta, která ke konci snímku vrcholí skutečnou odporností, kdy 65letá Palestinka, jež v městském autobuse spáchala bombový sebebražedný atentát, je zde prezentována jako oběť systému. Hnus, velebnosti. Dále se napříč dokumentem autoři dopouštějí nemalého počtu fádních a zavádějících tvrzení, několika brilantních manipulací, kupř. ani slovo o čtyřech proti-izraelských válkách (48-73) a mnohé další. Takto si prostě nepředstavuji dokument. Nezazní zde hlas jediného pro-izraelsky smýšlícího jedince! Také spojení s jihoafrickým apartheidem více drhne než hladce jede. Autoři si vytyčili cíl a k němu se rozhodli hlava nehlava dopracovat. (Důležitá pozn.: Hodnotím zde dokument, nikoliv izraelsko-palestinský konflikt.)

Přiznávám, mám pro Persii slabost, nikoliv politickou ani náboženskou, za to onu čirou lidskou. O čemže ta je? Z velké části o autentické lidské velikosti a v malé míře také malosti. Excelentní scénář a Írán všedního dne. Panj! Mersi!

Vpravdě první československý horor v barvě!

německý návod, jak ne-používat vysokozdvižný vozík. děkuji autorům, od nynějška se vysokozdvižným vozíkům vyhýbám obloukem větším než velkým!

"Pro zpříjemnění vaší cesty můžete na vyklápěcích obrazovkách sledovat film Scooby-Doo 2: Nespoutané příšery; zvuk k filmu naladíte na kanále číslo osm." Panečku, zpříjemnění 4 hodinové cesty busem napříč Vysočinou si představuju asi o 100 % odlišněji. A tak mě napadá: Co je přínosnější, sledovat 90 minut čistokrevný odpad anebo 90 minut čučet na kopec hnoje? Volím hnůj - sice smrdí, ale má alespoň nějaký přínos.

Dívatelný to je, žádný vysoký kinematografický nároky nehledat, jsou tam herci a zdá se že i místy hrajou, scénář je primitívo asi jako tenhle koment.

Smrt ve vysokém rozlišení... smrt diváka... aneb hořká lítost nad faktem, že jsem se usadil doprostřed řady, odkud před akčním thrillerem telenovelistického rázu nebylo úniku, aniž bych zvedl ze židle dalších tucet nešťastníků-spoludiváků. Nutno podotknout, že venezuelští kluci se pro své dílo (dá-li se to tak s bytelnou dávkou optimismu vůbec nazvat...) insipirovali hutným materiálem, tak kupříkladu inspirace číslo jedna (1): Vinnetou a Old Shatterhand aneb stojíme obklíčeni bandity v neprodyšném kruhu v mnohonásobné přesile a přesto všechny protivníky na čisté louce postřílíme. Inspirace číslo dvě (2): Kocour Mikeš aneb no comment. Inspirace číslo tři (3): Venezuelské telenovely a nejen ony aneb co čert nechtěl, jediná kočka ve filmu, kterou nebalením sbalím, je dcerou největšího gang-bosse, kterého musím zabít. Sečteno podtrženo + _ bída, ubohost, brak.

Hvězdné války - nadhvězdná pakárna. Pardon. Tohle musela být provokace, jinak nevím. Kam se hrabe Vinnetou s Oldou Shatterhandem na rádoby vtipnou bandičku vybavenou bambiliony životy, svítícími meči, pípajícím qazi-vysavačem, nezničitelností a tak dále a tak dále. Dvě hodiny života ztraceny. Aspoň že ty pravé bruselské pralinky mi tu "podívanou" zpříjemnily. A když vzpomenu na tu závěrečnou patetickou předávačku medailí... Takřka bych měl chuť si vzápětí do tandemu přidat Turkish Star Wars, ale jelikož nejsem zastáncem sebemrskačství...

Viděno v Haarlemu v kině, unuděn k smrti, nezajímavé, třesky plesky a nebýt té dívčí divy po mém boku, odcházím po prvním poločasu úprkem z kinosálu. Bodka.

Tak tohle bych si dovolil nazvat arciptákovinou. Vizuální stránka neboli souboj bílé s černou jsou jediným fáňilibým počinem téhle jinak nekompaktní a, ač krátké, tak nekonečné nepodařené surrealistické spouště.