babka

Na rozdíl od Malarkeye pobývám ve Finsku pouze díky filmům, ale při jakékoliv možné příležitosti. Pobyt se díky Odhalenému přístavu opět vydařil. Už dlouho se mi v kině nestalo , abych si v duchu říkala: Ještě nekonči, ještě tam něco dej, ještě prosím... Seděla jsem a užívala si tu mozaiku příběhů, typů, nálad a charakterů. Aku Louhimies opět nezklamal. (Líbil se mi i jeho Rozkaz a doufám, že nějaký distributor zakoupí i 8Ball). Hory sněhu na ulicích a hory sněhu a chladu v duších toužících po rozpuštění, čím jiným než láskou, pochopením, dotykem, souzněním s jinou lidskou bytostí. Mistrovsky poskládané=skvělý scénář. V drobné roli se objeví i Kati Outinen, rozprávějící nad pivem s Perttim, kterého ztvárnil Mikko Kouki, jež ve filmu zápasí s břichem a odchodem manželky a je autorem scénáře společně s Louhimiesem a Niinou Repo. Stejná dvojice ( bez Niiny) také vytvořila scénář k filmu 8Ball. Takže zůstávám v nadějném očekávání věcí příštích.

Tohle stojí za to vidět už jen kvůlivá Forestu Whitakerovi a Oprah Winfrey.

Čas mezi premiérou prvního a druhého dílu filmu uškodil. Několikrát jsem zaslechla, že po ne příliš dobré jedničce, která se časem ještě odležela, už jaksi nebyla odvaha na díl dva. Což je škoda. V druhém díle jsem se konečně dozvěděla podstatu všechny špatností, které bylo nutno spáchat k znovunabytí vyhaslého orgasmu. Vyhasnutí vtipně přirovnáno ke ztrátě chuti číst. Toto přirovnání bylo jedním z podnětů, abych se na trierovskou kratochvíli konečně podívala jiným okem . Prusíkův uzel mě ubezpečil, že jdu správnou cestou. Pochopila jsem " bojovou" (nezaměňovat za útočnou) přehlídku penisů, základy muškaření i němou kachnu. Nechala jsem se ulovit: neb návnada i přes nudné momenty, kalkul, který mě místa až urážel a okázalou skandálnost, byla dobrá. Zbytečně natahované představení lidského sobectví tak nakonec zanechává pocit jen velkého plácnutí do vod filmových. Tak snad příště.

Z nějakého neuchopitelného důvodu jsem se s tímto filmem stále míjela, až včera ČT2, mi tento film poskytla. Díky zaň. Souzněla jsem a dala 4 hvězdy, protože mě NIC na tomto filmu neiritovalo. Přijala jsem postavy ,tak jak byly vymyšleny a žádný kalkul či nadsázku jsem necítili. I bláznivý Karel mi připadal jako přirozený magor, neb jednoho takového podobného znám. Na jaře chodí hrát stromům do parku. A pak se ve filmu dělo jen to co se děje za dveřmi každého desátého, nebo padesátého - přidám, panelákového bytu. Film s atmosférou nebývalou - tedy pro Slámu typickou - ale jinak v českých filmech neviděnou. Závěrečnou scénu s nebeskou rajskou zahradou považuji za vydařenější, něž andělské zvony v Trierově filmu Prolomit vlny ( také vracely do života). V zaprděné české kotlince se holt některé nápady těžko vydýchávají.

Dala jsem tři hvězdy a doufám v lepší zítřky, páč jsem se v kině nudila a to dosti. Začátek sliboval mnohé. Ztemnělé plátno a zvuky vody, v neutěšených prostorách ležící zraněná žena. Chce mi Mistr naznačit, že osud této ženy je stejně temný a neutěšený jako tato scéna, na kterou hledím. Tak jsem se pohodlně usadila a v duchu Mistra požádala : dávej, val to na mně. A pak v jednotlivých kapitolách plynul panoptikózní sexuální život hlavní představitelky, v místy jen těžko uvěřitelných, bizarních situacích. Kromě rybářských dialogů byl k potěše snad jen monolog Umy Thurman ( zestárla krasavice). Plytký život nymfomanky sestávající z potřeby a uspokojení mě přestával bavit. Takže doufám, že něco ještě nevím, že je v tomto popisném příběhu ještě něco skryto, co dá všemu tomu tělesnému konání a obcování nějaký smysl. Takže zůstávám v očekávání věcí příštích zatím těžce neuspokojená.

S Abdellatifem mám problém už od Černé Venuše. Chtěla jsem zapomenout na všechno co se mi na Venuši nelíbilo a vnímat jen Adéle. Leč nezadařilo se. Já prostě nepotřebuji vše tak polopaticky sdělovat. Nepotřebuji špagety a ústřice, abych poznala azimuty výchovy a stav v rodině. Nepotřebuji sáhodlouhé rozbory literárních děl, které mě navedou na cestu poznání. Já mám ráda filmy bez směrovek a návodů. Byla tam upřímnost, bezbřehá láska, osamění a sex, ale všeho tolik, že to na mne přestávalo působit a já se bohužel začala zaměřovat na pracně rozcuchaný účet, nudli u nosu a tím pádem i na drobné chybky ve střihu a celkový prožitek se začal limitně blížit nule. Dávám tři hvězdy za herecké výkony.

Tarantino mě svou filmovou tvorbou oslovuje stále. Dnes jsem si z důvodu choroby dala Djanga ještě jednou. Je to kýčovité, děj je nehorázně neuvěřitelný, stejně tak jako charaktery jednotlivých postav -leč vypiplané je to celé do detailu. Tarantino prostě miluje barevné pohybující se obrázky a lehce skládá jeden k druhému a baví sebe i mne ( Ku Klux - Klan, červená budka, atd. ). Kde jinde než u Tarantina by mohl Samuel L. Jackson vytvořit Stephena, ze kterého mám děsy a Leonardo Di Caprio a Waltz opět dostali šanci předvést, co je to herectví. A dalo by se pokračovat. Nikdo není jen do počtu, každá postava, byť bez textu, hraje. Mistr ví co chce, udělá to, dá nám to. Já to takto jednoduše ráda beru.

Nějak jsem nepochopila název. Jestli je to odkaz na Latrodectus mactans, může být. Nechám se poučit. Každopádně zdařilé dílo. Cítila jsem se vtažená do děje a místy jen těžko zůstávala jen nestranným pozorovatelem. Obzvláště záběry kamery přes hlavu Aliho Sulimana, přesvědčují diváky - ano je to realita, toto je skutečné město, skutečná ulice, mešita, svět. Tady žiji, tady žijí a zde se to děje. Děje se to stále od věků - násilí, plodí jen další násilí. Ve jménu všech bohů, co si jich lidstvo vymyslelo se zabíjí s lehkou a čistou duší. Doueiri nechává promlouvat obě strany, ukazuje masakry na obou stranách a je jasné, že tohle hned tak neskončí. Přesvědčivý snímek, který jen tak z hlavy nevymizí.

Dávám čtyři hvězdy, hlavně za spokojenost mého vnuka. Já jsem, přiznám se, lehce rozpačitá i když není vlastně na co si stěžovat. Kvalitní řemeslo, kvalitní příběh, ale nezasáhlo mě to a to jsem milovníkem sci-fi žánru. Snad to hlásání jediné pravdy a jediné možnosti řešení, na což mám silnou alergii, je příčinou této rozpačitosti. Ještě mně v kině vytáčel promítač, protože měl na začátku projekce z boku nasvětlený sál a pak stádo vykřikujících pakošů, kteří potřebovali sdělit do prostoru věty, které snad sami považovali za myšlenky.

Dobrý nákup od Asociace českých filmových klubů - díky Ivo. Kdyby v kině v posledních minutách filmu upadl špendlík mnoho jedinců by asi už sál po svých neopustilo. Po dlouhé době jsem byla součástí děje, někde v ulici, za rohem, ve vedlejším vrahu auta, tak jsem byla a nejen já, do děje vtažená. Několik rodin, několik osudů, skvělý výběr herců, dobře natočeno, sestříháno, hudbou umocněno a drobnými časovými přesmyčkami ozvláštněno. Syrově pravdivé britské sociální drama poskytne náhled do tří rozbitých rodin. V každé z nich se někdo snaží rodinu slepit, uvést do normálu. Cholerický otec-vdovec, tří nezvládnutelných dcer. Matka závislá na svém retardovaném synovi a Skunk, která vstupuje do světa dospělých, kde sice zatím tápe, ale kde jasně rozeznává zlo a dobro, na jehož stranu se staví. Režisér nepotřebuje popisnosti pro vykreslení postav, to zvládá rychle a bravurně. Stejně bravurně pak odvypráví příběh od úvodního záběru, kde je v kratičkém prostřihu i scéna závěrečná a naopak. Velký pozor na další díla Rufuse Norrise.