fraktal

Ač námět i samotný klučina jsou skvělí, reálie i zpracování poměrně zajímavé, v mých očích to pro zaujetí nestačilo. Přišlo mi to jen jako jakási hříčka, bez hlubšího záběru či přesahu. Možná je to jen mou neschopností či jsem neprohlédl první plán, ale připomínalo mi to spíše takové ty studentské filmy typu: chci "něco" natočit a nemám vlastně co. Jakési existenciální pnutí, které pro mne odlišuje šeď od filmového zážitku. LFS Uherské Hradiště 2012.

Po dlouhé době zas česká komedie, která "na to má" - člověk se nepřestává divit, kam až jsou ochotni autoři ve filosofování a snižovaní "uživatelské přijemnosti" dojít. Hrátky na věříš-nevěřím, s proměnami osobními i společenskými a hlavně neustálý vtip - třeskutý až to bolí. PS: Viděno na LFŠ Uherské Hradiště 2012

Pro mne osobně mělo spíše výpovědní hodnotu o době - reálie i způsoby chování, než že by mi to dalo cokoliv "přesahového". scénář: István Szabó kamera: Sándor Sára hudba: János Gonda Otec zemřel, když bylo chlapci osm let, skoro si ho ani nepamatoval. Věděl však, že to byl výjimečný člověk, který vedl výjimečný život a zanechal za sebou velké činy. Opravdu to věděl, anebo o tom byl spíš přesvědčený? Třeba o tom občas přesvědčil sám sebe. Pokud mu vzpomínky (vlastní i cizí) na otce nestačily, doplnil si je, přizpůsobil, zveličil a třeba i vymyslel - tím vytvořil celou mytologii, v niž upřímně a bezvýhradně věřil. Nepřesvědčoval jen sám sebe, nýbrž spoustu lidí kolem. To všechno činil jen do chvíle, kdy si uvědomil, že už žije výhradně ve světě superlativů a že je v něm tak trochu sám... a trochu jako vězeň. A proto se rozhodl, že musí něco podniknout z vlastní iniciativy, nikoli ve stínu otce, jeho paměti a údajné dokonalosti a velkoleposti. Umínil si, že přeplave Dunaj. Ovšem ani to nebyl originální nápad. Anebo že by mu to už tak nevadilo...? Zní vám to nějak povědomě? Ano, je to tak trochu jako v Truffautových filmech, které Szabó charakterizuje jako „douce" - tento přívlastek se hodí i ke snímku, o němž mluvíme. A také k režisérovu předchozímu titulu Čas snění, jenž do jisté míry vypravuje podobný příběh. Ovšem film Otec má vyšší ambice: v něm se totiž subjektivní exkurze do osobní a rodinné minulosti prolínají s retrospektivou dvaceti let maďarských dějin, a sice od počátku 40. až na začátek 60. let 20. století. „Tvrdohlavost" hlavní postavy ohledně idealizování vlastního otce je prezentována vlídným a chápavým autorským humorem a po stránce stylové pomocí poněkud surrealistických sekvencí, popisujících chlapcovy naivně vymyšlené (a později mladíkovy) představy o dokonalosti a všestrannosti otce. Pozoruhodná v tomto smyslu je například sekvence, v níž otec provádí těžkou chirurgickou operaci, což jako bývalý partyzán musel určitě zvládnout, anebo scéna, během níž koordinuje, či dokonce osobně znovuzavádí první tramvaj do poválečné Budapešti. (S touto sekvencí - ovšem v mnohem komplexnější, promyšlenější a rozšířenější podobě - se znovu setkáme za deset let, a sice ve výborných Szabóových Budapešťských povídkách, věnovaných mimo jiné i klasickému symbolu městské civilizace, kterým je právě tramvaj.) Stejně jako Čas snění je také Otec o rozčarování a rezignaci, a přitom o iniciaci - o iniciaci do našedlého a zplihlého půvabu všednosti, ke „kompromisům" nutným k tomu, abychom vůbec přežili. A shodně jako v předchozím Szabóově díle, kdy „čas snění" ustupuje „času skutečnosti", vlídný autorský humor čím dál tím víc prostupuje pocit (specificky maďarský i univerzální) melancholie dospělého muže, který konečně akceptoval sám sebe. Mircea Dan Duta

Pouhé 3 hvězdy, neb film mne nikam neposunoval, nic zvláštního se (pro mně) v něm neděje - stejné věci naleznu i ve svém vlastním, každodenním, životě. Stačí se rozhlédnout. Od kinematografie čekám více.

Možná se na mém hodnocení podílela únava, ale v průběhu projekce (LFŠ Uherské Hradiště 2012) jsem měl neustálé mikrospánky - a oči jsem se snažil udržet otevřené často jen pro titulky... Dokumentačně (krajina, zvyky, způsob žití) zajímavé, ovšem bejt to 5 min kraťas, tak to má 100%, čtvrthodinovej by už měl hvězdy jen 3-4...

čtvrtá hvězda za Annu Sophii, pátá za (non)happyend, tak mne prosímtě neberte tak doslova...

Na poměry dobrý film. Ovšem s knižní předlohou naprosto neporovnatelný. Bohužel. Z filosofických vtipů i lehké skepse se stala vizuální orgie monumentálna. Čtvrtá hvězda čistě za zemi původu (a Sergeje Lukjaněnka).

Snad první film s B.Willisem, který se mi skutečně líbil. Tedy minimálně za poslední desetiletí určitě (dost možná, že tak od Pulp Fiction). Snímku jsem vlastně dal šanci jen pro účast ostatních - kupř. M. Freeman si myslím dává na výběru docela záležet (ale kupř. i J. Malkovich zde rozhodně stojí za zmínku). Nemám moc rád filmy, které samy sebe berou příliš vážně - a musím se přiznat, že zdejší poměr kožených bund, blýskavých zbraní a zpomalovaných akcí vůči nadsázce a ironii (Retired, Extremely Dangerous) mně prostě sedl!

Viděno na youTube (Ernst og lyset (czech subtitles) ) - výborný severský "who cares" skeč: "Nebudeš věřit, co se mi dnes večer stalo!"

Pro mne překvapivě výborný (a hlavně moc smutný) snímek, kdo čeká spektakulární pohádku typu pána prstenů či harryho pottera, bude nejspíše zklamán. Zato se mu dostane (na dětskou fantasy Disneyovku) netradičně civilní podívané. Jdu si vyhledat a přečíst knihu.