Martpod

Škoda, že tím nejemotivnějším a nejsilnějším kopancem jsou až ty závěrečné, reálné záběry.

Velmi americké, ale zatraceně mrazivě působivé.

Roztomile ambiciózní, příběhově kulhavé, herecky rozpolcené mezi hrozným a celkem ucházejícím. Chtělo by to dost výrazně zkrotit fantazii, ideálně už u psaní anotace.

V šesti minutách o 100 % víc emocí a originality, než kolik stěží vypotí dvouhodinové fláky.

S parádním záporákem a sympatickými narážkami na klišé superhrdinských filmů se v kině neunudí ani dospělí. I přes veškerou předvídatelnost pořád o 100 % procent lepší nářez, než rádoby úžasnej Spiderman.

Poslední obětí téhle tragédie bude platící divák. Neskutečně patetický, spousta zbytečných scén, útrpně dlouhá stopáž, úmorně prkenné obsazení. Herci jsou nuceni buď do výrazových scén, byť jim vůbec nesedí a působí křečovitě, nebo do šroubovaných, příšerně vyčpělých dialogů. Scény s Millerem už to jen definitivně zabíjej a zcela nechtěně dohání k zoufalýmu smíchu. Vano jako šmírácký osvětlovač aspoň nezáměrně trochu pobaví. Těch asi šest konců už je jen příslovečnej poslední hřebík do rakve. (Testovací projekce, znova ani za trest)

Christian měl radši kývnout Aronofskému, který si uměl poradit se scénářem a dohlédnout na střih. Exodus se pod rouškou nádherného vizuálu sice snaží tvářit jako epická podívaná, namísto toho je většinu času nechtěně směšný (parodie na Čelisti!), postavy jsou ploché, objevují se nuceně a je vlastně fuk, co se s nimi stane. Od slušivé krvavé řeže na začátku následuje 90 minut prozívané hluchoty, kterou Bale jaktakž utáhne, než se Scott probere a naservíruje několik dostatečně epických scén, kterým i to zpropadené 3D celkem sluší. Jen škoda, že na příběh se tu jaksi zapomnělo.

Nic proti ničemu. Nepříliš nápaditá, ohraná a předvídatelná, ale celkem úsměvná rodinná oblbovačka s tupým příběhem a dosluhujícími vtipy, kterou si pro sebe nejvíc krade opičák, Rexík a Huge Ackman.

Bach jako lovec démonů, příběh až oslnivě vypatlaný, Lilly Collins je neuvěřitelně herecky omezené prkno a nejschopnější části hereckého osazenstva se dostane tak pět vteřin prostoru. Nedík.

Epicky nekonzistentní a scenáristicky nevyrovnaná záležitost, která je jen stěží důstojným rozloučením se Středozemí. Emočně to začne fungovat až posledních dvacet minut, do té doby jsou všichni mrtvolně plastoví jako Legolasův obličej. Za střih by zasloužili proplesknout, zvuk je dost nevýrazný, pořádný rachot bitvy docela chybí. Naštěstí aspoň konec je návratem k celkem solidnímu dramatu, které ovšem ani zdaleka nevyváží paseku, kterou Jackson předváděl předchozích pět hodin. Upřímně doufám, že plnohodnotná verze Hobitovi reputaci napraví, protože ač jsou hobití filmy špatné (přestože je Bilbo stokrát sympatičtější postava než Frodo), tady mi bylo vážně až líto, že se to zase nepovedlo.