DearS

Umná skládačka příhod mnoha lidí v italském přímořském městě, které se stanou během jednoho roku. Oku lahodící kupa historek úsměvných i směšných (naprosto dokonalé jsou např. školní scény), ale úsměv na tváři diváka trochu tuhne, protože ví (na rozdíl od filmových postav bezstarostně uctívajících Mussoliniho), kam to všechno povede a dospěje...Malá poznámka k distribuci filmu u nás: vypadá to, že existují 2 verze filmu. Já jsem viděla bohužel tu kratší, zcenzurovanou ještě minulým režimem. Pouze z doslechu znám slavnou větu, která zazní ve vystřižené scéně, kdy je vytahován z odpadu šperk patřící šlechtické dcerce (nebudu reprodukovat, stejně nevím přesné znění, ale docela ráda bych ji slyšela na plátně).

Obsah filmu zní poněkud šíleně -jako ta nejsladší 'limonáda' a nejposlednější harlekýnka. A jedná se skutečně o jednu z tisíckrát zpracovaných variací na téma 'kterak chudé děvče ke štěstí přišlo'. Ale naštěstí pro nás diváky jsou tu svěží a vtipně napsané dialogy, takže mezi jednotlivými postavami to správně 'jiskří', a výborný Hugo Haas. Jeho postava bohatého továrníka Hakena je vykreslena naprosto neodolatelným způsobem: má ohromný smysl pro humor a ironii a dělá si legraci sám ze sebe i svého postavení (paroduje tak pro příslušný žánr typický typ bohatého a žádoucího krasavce). A navíc se nedá říct, že by postrádal charisma, a skvělý je i v dojemných 'kapesníkových' scénách (ale i ty jsou díky němu příjemně odlehčené - viz úplný závěr filmu).

Příběh o tom „kterak workoholička zjistila, že existují i jiné životní hodnoty než práce“, není zrovna originální a i problémy a jejich řešení jsou v tomto filmu povětšinou lehce odhadnutelné a nepřekvapí. Ale musí se člověk pořád nechat překvapovat? Občas stačí pohodlně se usadit v křesle a sledovat výbornou Diane Keatonovou (které všechno uvěříte a ještě vás rozesměje) a jedno roztomilé batole.

Jeden z mých tzv. motivačních filmů (pouštím je, když mám všeho plné zuby). Základní idea je prostá - jak překonat překážky, předsudky a sám sebe. Je to dojemný film, ale tak nějak...britsky, navíc v neutěšeném prostředí hornického města(odkud se jen těžko uniká), s hovorovou řečí (žádné změkčování drsných výrazů - naštěstí ani v dabované verzi). To vše dotváří pocit autentičnosti, ale hlavní jsou stoprocentní herecké výkony. Kapitolou samou o sobě je neuvěřitelně přesvědčivý Jamie Bell (škoda, že hledači hereckých nadějí pracující pro tento film nedostali angažmá i při castingu Harryho Pottera.Když našli kluka, který je schopen hrát a tančit, třeba by našli i kluka schopného hrát a vypadat jako H. P.)

Chytré intelektuálky a vědecké pracovnice bývají ve filmech nepohledné, naopak krasavice houfně žádané muži zase natvrdlé. Jak dosáhnout zlaté střední cesty, být přitažlivou a inteligentní ženou zároveň? Toť záležitost ve světě stříbrného plátna často velmi krkolomná (předstírání dvou osob je populární řešení). Na toto téma vzniklo velké množství variací, Bimboland je mezi nimi průměr. Nic moc scénář, ale místy svižné dialogy a sympatická herečka v hlavní roli. Pozor! Depardieu není ten, kolem kterého se film točí, byť hlavní milovník, je to spíš epizodka. Docela nechápu, co ve filmu pohledává. Asi je volavka na diváky.

Taky si lámu hlavu, jestli měla Kirsten Dunstová něco takového zapotřebí? Na druhou stranu - i hvězdy daleko většího kalibru mívají různé úlety (a někdy i horší než je tahle trapnost nad trapnost)...

Kdo by neměl svůj film-srdeční zálěžitost či film-životabudič.Pro mě jsou to Kočky a ať si o mě klidně někdo myslí, že jsem blázen. Film, který je vlastně záznamem jevištního muzikálu (tj. celý film vidíme jednu scénu, mění se pouze její osvětlení), spolehlivě po pár minutách spoustu lidí odradí (byla jsem svědkem). ALE!!!Tady jde hlavně o energii, která doslova srší z každého zúčastněného (a jistě to nebyla v těch kožiších procházka růžovým sadem). Navíc: dokonalá choreografie, masky, herecké, pěvecké a taneční výkony (o něčem takovém si může většina našich muzikálových "hvězd" nechat jenom zdát, i když taková Lucie Bílá jako Grizabella by mohla být zajímavá...)

K tomu není moc co dodat - klasika viděná snad stokrát. V poslední době ( pánové Pešek a spol. prominou) mám nejraději Jindřicha Plachtu alias profesora Matulku a obzvlášť závěrečnou scénu se státní zkouškou. To je výkon na Oscara:-) .

Kdysi můj velký oblíbenec, ale s přibývajícím časem (a věkem) kouzlo trochu vyprchává (i když Alain Delon je i při x-tém shlédnutí pořád stejně 'sladký'). Rozdíl mezi C. t. a jeho starším bratrem 'Fanfánem' je dle meho názoru značný a Černý tulipán tento souboj nemůže vyhrát na žádné frontě.

Jeden z nejlepších porevolučních seriálů (ne-li nejlepší). Zajímavý námět (kostyméři, rekvizitáři a spol. se museli vyřádit), přiměřené dávkování radosti, smutku, bolesti, nostalgie..., životné postavy s klady i zápory (i spravedlivý Arazím má svoje mouchy) a hlavně skvěle vymyšlené dialogy (vtipné, vypointované). A navíc moravská lokalita (jsem holt patriot, proč to nepřiznat). Všichni hrají s chutí (včetně Kikiny)- bravurně jim vévodí duo Topfer - Trojan. Mě osobně navíc hodně baví celá ta pestrá směsice herců známých (většinou z Prahy) a méně známých (většinou z Brna), kteří dostali možnost se zviditelnit i ve větších rolích (např. Alena Antalová). Držím palce zvláště oblíbencům z Městského divadla v Brně, ale i dalším. Jinak mám pocit, že při množství epizodních rolí v seriálu hrálo vše, co má ruce a nohy (např. Aleš Zbořil z AZ kvízu - 1 věta v epizodě s gruntem a zabitým hajným).