strougy

strougy

Lubomír Štrougal

Česko
Samorost

homepage

71 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 2.3.2016  17:40
    Hyuil (1968)
    ***

    Začátek a konec, tož místa, kde Hyuil selhává. V obou částech to celé působí nepříjemně ulepeným dojmem sladkobolné vyprávěnky ze stránek laciného ženského časopisu, což je zesíleno nepříjemně sentimentálním hudebním doprovodem. Naopak střední pasáž přináší velmi výstižné zobrazení prázdného života postav, které se bezcílně toulají, popíjejí po barech, touží, aby se něco stalo, ač se toho bojí, a vzájemně se míjejí ve světě, kde „You don´t have to keep your promise. You see, we met on a Sunday.“

    • 25.2.2016  17:15

    Obsah zde přebraný od festivalu Jeden svět je poněkud zavádějící, jelikož z něj implicitně vychází posouzení generálových činů. Avšak ze samotného filmu to zdaleka tak jednoznačné není, a právě to neustálé pnutí mezi uvěřitelností přerodu a možností pouhého předstírání je to, v čem je dílo nejsilnější. K tomu je třeba připočíst neustálé přehodnocování konání hlavní postavy ve světle nových událostí, v kontextu jednání druhých (viz například pro mě děsivé vystoupení Prince Yormie Johnsona) i v rámci nejistoty, zda se za samotným jednáním a vyjadřováním jeho i ostatních osob skrývá skutečná upřímnost nebo se jedná o přehrávání dané vědomím, že jsou zaznamenáváni na film, či množství otázek z toho všeho vyplývajících, na které se těžko hledají jednoduché odpovědi, a vychází mi z toho jeden z nejzajímavějších snímků, co jsem za velmi dlouhou dobu viděl.

    • 17.2.2016  16:51

    Grotestní, do estetična němého filmu stylizovaná a v náladě propagandistického filmu se pohybující historka o výpravě soudruha Čkalova na severní pól k zemské ose. Několik komických scén a vhodnou hudbou podpořená atmosféra by samy o sobě k většímu nadšení nestačily, ovšem hlavní pointa si vysoké ocenění zaslouží. Tak krásně absurdní nápad se totiž vidí jen málokdy.

    • 4.2.2016  11:48
    Not Like Us (1995)
    ***

    Sympaticky nevážně se beroucí komedie s horrorovým laděním o mimozemské dvojici, co experimentuje na lidech ve jménu zlepšení plastické chirurgie a má to i vtipně odůvodněné. Krom chytlavé hudby, vydařeného černohumorného ladění a občasných trefných glos ohledně lidstva obecně a Los Angeles zvlášť mě nejvíce pobavilo, že městská panička s vytříbeně tolerantním názorem se ve výsledku po celý film vyjevuje jako mnohem hloupější než oni tradičně tak neoblíbení vesničtí burani, kteří díky své klišoidní nenávisti vůči novým přistěhovalcům odhalí původce vražd hned v počátku. Příjemné guilty pleasure, kde si navíc malé cameo vystřihl i Clint „Ice Cream Man“ Howard!

    • 26.1.2016  11:28

    Za ten závěrečný pohled, v němž se zračilo vše, co bude následovat.

    • 10.1.2016  19:52
    Tattoo Ari (1982)
    **

    Film o malém, sobeckém hajzlíkovi, co jím byl už od útlého věku a zůstal jím až do neslavné smrti. Celé to vychází ze skutečné události, kdy v roce 1978 v Osace držel v bance zloděj 40 hodin rukojmí, než byl zabit policií, což by mohlo implikovat určitý místně a dobově podmíněný sociální přesah, ovšem při přesunutí do jiné země, kupříkladu USA či třeba Dánska, by se na filmu s výjimkou drobných detailů nemuselo nic důležitého měnit a tudíž to pro vyznění není důležité. Do průměru to celé ovšem sráží jiné dva prvky. Jednak hlavní hrdina po celou dobu mimo občasné změny sociálního statusu nedojde kapky vývoje, celý jeho světonázor je vytvořen už od počátku a po zbytek času s ním nic nehne, jednak mají tvůrci nepříjemnou schopnost zabít každou sebelépe koncipovanou scénu ubíjející doslovností a nehoráznou snahou vydolovat z diváka emoce za použití nejprvoplánovitější hudby a vyložených podpásovek (viz například poslední scéna s Michiyo či dopis od matinky). Podobné věci prostě přejít nedokážu, i kdyby se typově velmi dobře obsazený hlavní herec přetrhl vedví. Slušné 2*.

    • 26.11.2015  14:47
    Non non bijori: Repeat (TV seriál) (2015)
    ***

    Na pokračování Non non biyori se dá vcelku s úspěchem aplikovat yennův komentář k minulé sérii s dodatkem, že vzhledem k repetitivnosti určitých témat či vtipů se do seriálu v určitých momentech vkradla nepříjemná monotónnost. Z toho důvodu by se při hodnocení dalo jít i níž. Ovšem na druhou stranu, kdo by mohl být přísný na dílo, kde má jedna z postav roztomilého shiba-inu?

    • 22.11.2015  20:17

    V banalitě a utahanosti utopený dokument mapující život lidí okolo Čajové koňské stezky. Střídání záběrů na malebná přírodní panorámata a rozhovory s lidmi od dětí až po slepé stařeny brzo zevšední, ani jedno totiž nenabízí nic dostatečně zajímavého, aby pozornost udrželo. Že se život mění a lidé s ním není myšlenka objevná, že se žije těžko, když je člověk chudý, jakbysmet. Přírodní záběry jsou pěkné, což o to, ale největšího ocenění by dostali od tvůrců kýčovitých pohlednic. Mizení životního stylu určité komunity je věc smutná a v rámci toho považuji podobná díla za nutná, avšak příště bych ocenil větší hloubku než podobné povrchní nic. Slabé 2*.

    • 15.11.2015  12:16

    Film, který donutil Samanthu Bifidus k výbuchům smíchu, si plné hodnocení zaslouží.

    • 14.10.2015  09:46

    Problém děl zabývajících se kritikou dobového společenského neduhu bývá, že po letech se ztrátou aktuálnosti často zůstane jen tezovitý děj, dialogy bez intenzity a černobílé postavy psané a střetávající se podle předem jasné šablony. The Harded They Fall je pak přímo ukázkový příklad. Vzhledem k diametrálně jiné situaci ohledně peněz ve sportu a mé neochotě si celý problém složitě přesouvat do jiné oblasti se z filmu vytratila potřebná naléhavost a zbyla jen šeď, kterou unylý Bogart a až přehnaně nešikovný, takřka na hraně karikatury se pohybující antiboxer nejsou schopni vyzvednout z nevýrazného průměru. Předvídatelnost veškerého dění pak jen podtrhne závěr, kdy už to celé zavání až vyloženou nasládlou pohádkovostí. Film tak možná kdysi pomáhal budovat schémata příznačná pro celý žánr, dnes však už představuje pouhý zastaralý relikt.

    • 8.10.2015  14:34

    Motýl mávne křídly nad Brazílií a tím spustí v Texasu tajfun, stará paní prodá pro ni vzácný prsten dobrotivému klenotníkovi a spustí tak řetězec příhod, jenž vyprávěny depresivnímu herci tajemnou dívkou z třetí řady prezentují život jako sérii propojených událostí vedoucích ve výsledku ke štěstí každého. Vhodně by to tak zapadlo do série filmů pro pamětníky, čemuž by nahrávalo i poklidné vyprávění či laskavý humor, jediné, čím by se to mohlo vyjímat, by byla morální ponaučení vzešlá z jednotlivých vyprávění, která ne vždy přesně kolidují s obecně uznávanými poučkami, viz třeba „Krásná lež jest lepší ošklivé pravdy“.

    • 11.9.2015  12:06

    Film poskládaný ze samých otázek, kde se od počáteční nejistoty ohledně vypravěče příběhu dostaneme k zpochybnění všech informací, jež jsou divákovi od počátku porůznu předávány, až do samotného závěru, kdy už je množství možných interpetací příliš velké, než aby bylo možno jednu nadřadit druhé. A také hezké tematizování podobných duchařských historek, kdy v pravidelných intervalech dostává divák souhrn současných možných variant příběhu tak, jak se v podobných dílech nejčastěji objevují. Nebo při nejjednodušším sledování pouhá braková zábava o návratu ducha naštvaného námořníka, co se hodlá pomstít za zradu na něm vykonanou (samozřejmě jen pokud se to skutečně odehrálo tak, jak se nám v druhém plánu předkládá). Také se mi celkem líbí verze uživatele timmy_501 z imdb :“I prefer to see it as a meditation on the similarity between the fiction artist's creation of a false reality and the madman's complete immersion in one.“ Když vyjdu z postojů samotného autora, nešlo mi o nalezení nějaké konkrétní interpretace, dílo nic takové nepotřebuje, pro mě v tomhle případě šlo hlavně o to, že mě takhle koncipovaný film velmi bavilo sledovat. Osobně mi to ke spokojenosti stačí.

    • 15.7.2015  15:17
    Akta X (TV seriál) (1993)
    ***

    Stojím si za tím, že Akta X měly skončit čtvrtou sérií. Celé by to získalo patřičnou sevřenost a ideální, ne-li nejlepší možné zakončení. Člověk by sice přišel o určité množství skvostných epizod v čele s mimořádně zábavným dílem The Post-Modern Prometheus, ale aspoň by se to celé vyhnulo marastu z posledních dvou sérií, kdy se poměr mezi kvalitními a špatnými díly překlopil směrem k té špatné straně tak extrémním způsobem, že se ze sledování stalo čiročiré utrpení.

    • 29.6.2015  12:05
    A Kockásfülü nyúl (TV seriál) (1978)
    **

    Kdysi údajně velmi populární maďarský večerníček (pod názvem "Bunny in a Suitcase" byl prý vysílán i v USA), jenž do hlubin otravnosti stahuje jednak repetitivnost motivů a z toho plynoucí jednotvárnost epizod, jednak pochybné poselství, kdy se v případě problémů jednotlivé postavy uchýlí k pláči a pasivnímu čekání na moment, kdy přiletí hrdinný zajíček a po řadě pokusů problém k spokojenosti všech vyřeší. A to mi tedy dvakrát sympatické opravdu není.

    • 8.6.2015  10:15
    Vlak (1959)
    ***

    Co mělo zůstat nevyřčeno je řečené a co mělo zůstat zahalené oparem tajemna je ukázané. I přes výtečný hudební podkres a mnoho krásně natočených scén tak Pociag zůstává pouhou banální historkou. Což je pro film se snahou o obecnější výpověď asi to nejhorší možné označení.

    • 19.5.2015  14:23

    Nevzrušivý, pomalý, temný film, kde se divák podstatné informace nutné k pochopení dění dozvídá jen z náznaků, z občasných narážek během dialogů o nepodstatných věcech a z náhlých, jakoby z ničeho se vynořivších scén. Spousta otázek zůstane nevyřešená, spoustu detailů si divák musí odvodit, aniž by tušil, zda se trefil. A k tomu ty nesympatické postavy. A ten zvláštní konec... Sledování snímku vyžaduje plnou pozornost, avšak vynaložená snaha se vyplatí, jelikož intenzita skrytá pod povrchem dění diváka plně odškodní. Výstižně to shrnul uživatel maxshreck na imdb: “ Basically, if you want a subtle, thought provoking film that doesn't signpost every clever detail, then this is for you.However, if you are a blockbuster junkie, simply looking for entertainment then steer well clear; I know of only a (very small) handful of people who enjoyed this espionage tale, so beware, this ain't James Bond!“

    • 14.5.2015  13:00
    Kinetta (2005)
    *

    Roztřesená kamera ani náhodou nepodporuje pocit autentičnosti, pouze irituje a způsobuje nevolnost, a dlouhé záběry na cituprázdné tváře a každodenní činnosti o světě a postavách nic nevypovídají, jen nudí. Vyprázdněnost jednotlivých záběrů symbolizuje maximálně vyprázdněnost samotného filmu. Nezískat si Lanthimos popularitu následným filmem, tak by Kinetta upadla v zasloužené zapomnění.

    • 20.4.2015  12:29

    Nepříliš vydařená komediální adaptace, která vtipnost nestaví ani na přímém tahu grotesky, ani na nějakém sofistikovanějším humoru, nýbrž na pouhém komickém převleku nápadníka, jenž spolu s nešikovnou destrukcí kuchyně překvapivě silně připomíná klasickou animovanou figurku Goofyho. Pár krátkých pousmátí tak ze mě film vyloudil, nic víc však nepřinesl. A to mi přijde přece jen poněkud málo.

    • 26.3.2015  11:19

    Na malý okamžik se zdálo, že film místo očekávaného závěru překvapí zajímavějším vyústěním zápletky a že schematičnost předchozího dění byla jen chytrá past na žánru znalé diváky. Žel, nestalo se, a Mad Doctor of Blood Island tak bohužel zůstal pouhou nepříliš vydařenou variací na Ostrov doktora Moreaua.

    • 17.3.2015  13:17
    Mars (1968)
    ****

    Popularizační sovětský dokument o Marsu, informacemi samozřejmě poplatný úrovní znalostí v tehdejší době a přeplněný nadějnou vizí planety přeplněné životem. Vidět to má smysl ze dvou důvodů, jednak kvůli inspiraci pro tvůrce, jak má podobný druh filmu vypadat, jelikož to i po letech působí zábavněji než většina moderně pojatých dokumentů a umím si představit, že by mě to v mladém věku inspirovalo k většímu zájmu o vesmír, jednak díky neskonale vtipné sekvenci, která vysvětluje, jak by mohla robotická sonda při průzkumu planety selhat při své snaze o nalezení zdejších známek života.

    • 10.3.2015  17:51
    Tom et Lola (1990)
    **

    Nemám rád, když tvůrci přijdou s určitým nápadem (dvě zjevně vážně nemocné děti žijí odděleni od okolního světa v jakési plastové bublině), následně nastolí určitá pravidla příběhu (nesmí přijít do kontaktu s okolním, nesterilním světem, jinak by následovaly děsivé následky), a ta pak s klidem svévolně rozboří a přitom si nedají ani tu práci aspoň se sebemenším odůvodněním (děcka si běhají po městě či se cachtají v bazénku a pohoda, nic se neděje). Vizuálně to pak sice může být zajímavé, celé to ladění do chladných barev se mi tuze líbilo, mohu si v tom nacházet i určité potenciálně podnětné myšlenky, ale co s tím, když mě to způsobem odvyprávění irituje?

    • 4.3.2015  11:37

    Stejně jako End of the Wicked, který ostatně také šel v rámci Otrlého diváka, Ojuju trpí přílišnou roztahaností, která nebohého diváka ubíjí. Sestříhat to minimálně o třetinu by dopadu na diváka silně prospělo. Jinak je to dílo méně exotické, více poplatné tradičnímu západnímu zombie subžánru, od kterého se to až tak neliší. A pro jednou mě invence titulkářů festivalu poněkud iritovala, přece jen jsem měl neblahý pocit, že se zbytečně snaží o komičtější tón, než měli tvůrci v úmyslu.

    • 25.2.2015  10:27

    Začátek je výtečný, což o to. Zkrvavená dívka se potácí lesem, záběry tekoucí bystřiny kontrastují s hnijícími rybami vyplavenými na břeh a děsivě se usmívající žena v červeném působí hrozivěji než většina běžných hororových strašících prostředků. Dojem dotváří vtíravě tepající hudba. Býti to ukončeno určitou scénou po příchodu do osamělého městečka, neměl bych námitek a nadšeně bych opěvoval stylový kraťas. Místo toho si hlavní hrdinka chytí stop v podobě funícího tlusťocha a od toho momentu se veškerá atmosféra vytratí pod náporem zdánlivě symbolických obrazů postrádajích spojující prvek, bez něhož to postrádá smyslu, a opakujících se zjevení ženy v červeném, která s každým dalším příchodem ztrácí na děsivosti. S trochou snahy by člověk nějakou možnou interpretaci pro veškerý ten chaos našel, ale proč se s tím namáhat, když to celé působí tak příšerně samoúčelně? A navíc mě irituje bezradnost tvůrců, kteří bez minimální snahy o vysvětlení zvolí pro závěr jednu ze dvou nejzbabělejších možností a tím mě otráví absolutně. Zjevně to většině rádobyumělců nedochází, ale ono se i to umění musí umět, kapišto?

    • 18.2.2015  15:46

    Jak lze vyčíst z názvu, jedná se o povídkový film, kde jsou jednotlivé příběhy propojeny motivem vraždy. Každá povídka je stylově lehce odlišná, první, díky své zlomyslnosti nejzábavnější, by kupříkladu vhodně zapadla do série Twilight Zone, druhá by zase navzdory své předvídatelnosti a překombinované pointě nedělala ostudu v Alfred Hitchcock Presents. Jen ta třetí, kde se hlavní role zhostil samotný Orson Welles, kvalitou výrazně zaostává, příběh o vině a trestu má sice své lepší chvilky (moment, kdy Orson rozezpívá britský parlament, vyloženě pobavil), ale jako celek patřičně nefunguje a působí ve výsledku poněkud nadbytečně. I tak to pro milovníky tajemných příběhů představuje kousek, který stojí za vidění a i dnes dokáže slušně pobavit.

    • 17.2.2015  11:07

    Tři příběhy o dětech a psech, jenž mě opět utvrdily v mé představě o dětech jako nevycválených fraccích, z nichž má člověk maximálně tak bolehlav jak chudák nešťastná domovnice Nasta. Navíc zjevně nejsem cílová skupina vhodná pro tenhle film, jelikož mě záběry dívenky s psíkem toulající se městem nijak nerozněžňují, natož aby ze mě vydolovaly nějaké emoce. Ani v sobě nenosím nostalgické vzpomínky na bezstarostné dětství, to už spíš bych se rozplýval nad středoškolskými roky. Určitou možnou hlubší stránku, která by zaujala i mě, pak naznačil pouze závěrečný příběh, ovšem v rámci krátké stopáže a povrchního přístupu to k ničemu zajímavému nevedlo. Slabé 2*.

    • 6.2.2015  16:10

    Bláznivá komedie o věčně nadržených chlapech bez humoru. Či minimálně bez humoru takového, který by mě dokázal rozesmát. Ne, všelijaké vrtění při chůzi, prapodivné kroucení obličeje či úchylné přízvuky mi prostě ke spokojenosti nestačí, a to ani když to provádějí muži tak podivně oblečení jako někteří zde. Za obsah si film ode mě vysloužil čiré opovržení, co mě ovšem dokázalo zaujmout, neřkuli nadchnout, bylo několik scén, kde se dokonale propojil obraz s hudbou a společně vytvořily brilantně rytmizovanou sekvenci, co by se i dnes v kdejakém videoklipu krásně vyjímala. Jen škoda, že jich bylo tak málo, aby mě vytrhly na z marastu zbytku na delší dobu, takhle musím dále uvažovat nad tím, zda se mi někdy podaří narazit na komedii o sexu, jejíž vtipnost by nebyla primárně založena na ztrapňování postav a samotného aktu.

    • 3.2.2015  09:30
    20 Fingers (2004)
    *

    Ukřičené nimrání se v citech manželského páru natočené ve stylu domácího videa. V tom všem neustálém ječení, hašteření a vyčítání sice občas problesknou zajímavější témata dotýkající se obecnějších záležitostí v oblasti vztahů mezi muži a ženami, ale jinak mi po většinu filmu unikalo, proč bych jako divák měl být svědkem něčeho tak nicotného.

    • 16.1.2015  14:27

    Ideologicky samozřejmě silně poplatné době a místu vzniku, ale když oni jsou ty liliputáni tak nehorázně roztomilí, že člověk filmu nějakou tu budovatelskou písničku chtě nechtě nakonec odpustí.

    • 16.1.2015  14:26

    Imamurův silně pesimistický pohled na lidi, který je zde doveden v některých případech takřka na pokraj karikatury, to ale neznamená, že by nebyl působivý. Sobectví a totální nedostatek empatie představují hlavní atributy postav, které kolem sebe neustále krouží a zdánlivě spolu i komunikují, avšak bez toho, aby si druhých pozorněji všímali. Veškeré řečové akty se tak mění na pouhé sebeprezentace, na pouhé křičení „já, já, já“, nikdy „my“ či nedejbože „ty“. Zoufalá potřeba o důstojnější život selhává tváří v tvář pokušení, ať už tělesnému či kariérnímu. Solidarita? To slovo postavy neznají, i diskuze mezi bratry o tom, kdo se po smrti otce postará o opuštěnou matku se mění v obchodní jednání plné argumentů stylu „ty to máš do práce blíž“ a „já si to nemohu dovolit, vždyť z platu sotva vyžijem“. Muži tu pak vždy prohrávají souboj se svými dolními partiemi (převzato z citátu uvozujícím zdejší režisérovu biografii), ženy zase se svou potřebou aspoň navenek působit důstojně. Není to pěkná podívaná, to teda ani náhodou. Asi mi bude chvilku trvat, než v sobě najdu dost síly na jiný Imamurův film, k deptání mi obvykle stačí pohled na reálné události ze světa...

    • 2.12.2014  17:33

    V pomezí mezi realistickou dystopií a parodií, mezi nahazováním závažných otázek a fekálním humorem se Ošii pohybuje s grácií potměšilého génia a viditelně si užívá okamžiky, kdy může diváka s gustem vyvést z míry a vypláznout na něho se spokojenou zlomyslností jazyk. Celý film se pohybuje v postupném nastolování určité atmosféry a jejího náhlého boření, kdy se plynule přechází z vážně pojaté diskuze nad tématem lidské přirozenosti v sekvence stylem zapadající do grotesky, z momentů, kdy se naznačuje povaha okolní společnosti, se přechází v bezvýsledné hledání toalety, které ovšem není bezúčelné, ale plně zapadá do vykreslení hlavního hrdiny jako vyděděnce, který se po letech vrací do světa, kam už dávno nezapadá. I neustále se opakující úryvky písniček či citátů zde mají své místo, jelikož oddělují jednotlivé větší úseky a zároveń dodávají snímku určitý rytmus, díky čemuž vysvitnou i jisté motivy, jež by jinak mohly zůstat skryté pod povrchem (viz třeba mňoukání koček). Ač to celé působí roztříštěně a zdánlivě nesourodě, dohromady to precizně funguje a nabízí to jedinečný zážitek dokazující, že Ošii je skutečně mimořádný tvůrce, který si zaslouží mou plnou pozornost.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace