Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Akční
  • Horor

Recenze (573)

plakát

L'ilya (2000) 

Nemastné procitnutí mladé umělkyně poznávající sebevraždu již ne jen jako objekt umělecké performance, nýbrž i dopad sebevraždy blízké osoby na život svůj. Pro patřičný ponor do postavy příliš krátké a povrchní, pro šokantnost skrze uměleckou zkratku naopak příliš dlouhé a rozvleklé. A navíc točené ruční kamerou, zlo! Slabé 2*.

plakát

This Is How the World Ends (2000) (TV film) 

Totally bizarre. S touto podobou seriálu o americké High School se umím ztotožnit aneb elektronická scéna přelomu milénia (Fatboy Slim, The Prodigy a hlavně Chemical Brothers), čarodějnice, hipsterská škola, korporátní matky a trpaslíci (Michael J. Anderson!), co pro album od Sugar Ray vytahují z kalhot magnum. Jak řekl Araki, takové "Twin Peaks for MTV". S vědomím, jaké všeliké hrůzy se dočkaly vícero sérií, těžce lituji, že mu neodklepli alespoň tu jednu. Holt kopulující medvědi způsobující autonehody asi nejsou dost cool.

plakát

Uzumaki (2000) 

Uzumaki vypadá jako kdyby ho natočil David Lynch na tripu. Šílená a bizardní psycho jízda, která mě naprosto převálcovala, změnila moji představu o tom, jak má vypadat skutečně podivný film a málem mě o půlnoci donutila vyluxovat si důkladně pokoj, abych předešel možnosti, že mi do ucha vleze pekelně dlouhá stonožka.

plakát

Ať jedí koláče (1999) (seriál) 

Slušný britcom dělající si srandu z předrevoluční Francie a života v paláci Versailles. Vtipné postavy bohužel nemají dostatečnou oporu v scénáři a tak většina dílů se nese sice v zábavném, leč bohužel lehce sterilním duchu a člověk se sice po většinu času usmívá, ovšem úchvatných vtipů, po kterých by se pořádně zasmál je nedostatek. Čestnou vyjímkou tak zůstává výborný druhý díl o tom, kterak se hraběnka vypořádává s prohranou sázkou a obviněním z vraždy ( "Taková typická sebevražda" ), jenž ovšem má následně protipól ve čtvrté, značně nepovedené části o hraběnčině těhotenství. Celkově tedy slušné a za podívaní stojící, přesto z mnoha situací šlo pro diváka chtivého humoru získat více a postoupit z průměru mezi britcomovou elitu.

plakát

Pet Shop of Horrors (1999) (seriál) 

Spíše než o hororové příběhy vzbuzující hrůzu se v případě všech čtyř povídek jedná o melancholická, lehce posmutnělá zamyšlení nad slabostmi lidského druhu. Rodiče, co nejsou schopni svému dítku nic odepřát, herec jedné role či po světě bez chudoby a násilí toužící tajemník známého kongresmana přicházejí za tajemným Hrabětem D a v koupených podivuhodných tvorech vypadlých z mytologií z různých kousků světa si odnášejí zhmotnění svých snů. Jen kdyby lidé nebyli tak zoufale nezodpovědní a byli schopni plnit závazky, ke kterým se podpisem kontraktu zavázaly... Všechny povídky mají kromě v první větě zmíněného motivu lidských slabostí a podivuhodného krámku společného také postavu policajta, který svým racionálním založením tvoří protipól podivínského a v tajemném světě žijícího hraběte, jenž ovšem i přes své zdánlivé postavení mimo každodenní svět obvyklých lidských strastí ví o zákrutách lidského srdce více než obyčejní lidé. Celkově si všechny povídky udržují vyrovnanou a nesmírně vysokou kvalitu a každému se tak může líbit jiný příběh, aniž by se dalo nějak objektivně posoudit, který je nejlepší (za sebe dávám hlas příběhu s mořskou vílou). Škoda tak jen krátkého rozsahu, více dílů by určitě nebylo na škodu.

plakát

Rembrandt (1999) 

Dle přebalu DVD "kontroverzní příběh" je zpracován ve stylu průměrných televizních dokumentů, čímž ze všeho nejvíce připomíná standardizovaný tovární výrobek, který hlavně nemá nikoho urazit a nikoho se dotknout. Veškeré postavy v čele se samotnou hlavní postavou se dají jednoduše rozházet do škatulek ve stylu dobrák-zloduch, informací o samotné době, společnosti či díle se dočká divák poskrovnu a dá se o nich s úspěchem pochybovat (viz scéna se služkou/milenkou umírající na dýmějový mor), televizní kulisy vypadají poněkud směšně a vše ve výsledku působí strašně sterilně. V paměti mi tak nakonec zůstane asi pouze krásně komponovaná scéna s uvízlou velrybou. Slabší 2*.

plakát

Tenši ni narumon! (1999) (seriál) 

Yussuke jednou cestou do školy potká dívku jménem Noelle, která mu oznámí, že ho má ráda a vezmou se. Samozřejmě před ní uteče, aby po návratu ze školy zjistil, že už se k němu nastěhovala a to rovnou s celou rodinkou, pocházející ze světa démonů... Hravé a milé anime, jehož největší devizou jsou zejména postavy ztřeštěné rodinky ( moje nejoblíbenější byla stará věčně nenaložená Baba vlastnící supa Nekhbeta ) v čele s Noelle, která neustále pobíhá za Yussukem a stále by ho nejraději jen objímala a pak spousta skutečně absurdně infantilního humoru, často spočívajícího v té nejjednodušší formě stylu někdo někam vleze a něco zcela nesmyslného na něho spadne. Milá zábava, které by asi trošku prospělo méně dílů, neboť ke konci i přes spoustu dějových zvratů trošku ztrácí dech.

plakát

Gargantua (1998) (TV film) 

Totální slátanina , pro kterou je hodnocení odpad moc velká pochvala...

plakát

Král zabijáků (1998) 

V rámci žánru slušný průměr. Obě hlavní postavy jsou dostatečně sympatické, aby jim divák odpustil občasné neohrabané pokusy o humorné či dojemné herectví, choreografie soubojů je taky na ucházející úrovni a navíc to celkem hezky ubíhá, takže se člověk nestíhá nudit. Ovšem pokud bych měl k tvůrcům podobných snímků jednu prosbu, pak by to byl zákaz používání hip-hopové hudby, která se k videoklipově natočeným akčním scénám vůbec, ale vůbec nehodí...

plakát

Sbohem 20. století (1998) 

Pitoreskní freska, která skrze dva příběhy a jedno intermezzo představuje 20.století jako jednu velkou a značně krvavou frašku, plnou zbytečného násilí a neposunující lidstvo ve svém vývoji v podstatě nikam dál a stále se jen plácající v neustávajícím přílivu zbytečného násilí. Obě dvě části filmu tvoří jakýsi protipól, kdy na jedná straně stojí absolutní autorita komunity v čele s jejím vrchním představitelem, která jednotlivce vybočujícího z řady vylučuje a explicitně trestá smrtí. Na straně druhé je pak naopak absolutní rozpad hodnot znázorněný děsivou anarchií na pohřbu, kdy neexistuje respekt k okolí a svébytná individualita stojí nade vším. V obou případech to končí značně nadneseným násilím, avšak film se nestaví na jednu ani druhou stranu a obě situace znázorňuje se stejným znechucením. Oba případy se tak přes žánrovou nejednostnost vyjadřují skutečně k 20.století, ktere by se v rámci výpovědi dalo vnímat jako přechod od nacionálních vášní z počátku století k sobeckosti spotřební společnosti dnešní doby. Celé naše minulé století ve filmu dostává bez jakéholi pochybu nádech jedné dlouhé, nikdy nekončící noční můry, která začíná a končí zkázou z ruky člověka a která nenabízí do budoucna pražádnou naději na zlepšení. Nepříliš radostná vize...