Rembrandt
Rembrandt
Rembrandt
Rembrandt
Režie:
Charles MattonScénář:
Charles MattonKamera:
Pierre DupoueyHrají:
Klaus Maria Brandauer, Romane Bohringer, Jean Rochefort, Johanna ter Steege, Jean-Philippe Écoffey, Richard Bohringer, Jacques Spiesser, Caroline Sihol (více)Obsahy(1)
V době svého sňatku s krásnou Saskií je mladý Rembrandt respektovaným a zámožným malířem. Svou přirozenou moudrostí, svobodou a neochotou přizpůsobit se všednímu vkusu, si však proti sobě brzy poštve všechny "vážené" občany Amsterdamu. Stejně tak i jeho soukromý život vyvolává nelibost veřejnosti. Svobodný člověk je nežádoucí. Rembrandt je perzekuován a přichází nenávist, bída a zrada.
Výjimečné herecké obsazení, kamera, dekorace, osvětlení, kostýmy a Rembrandtovy obrazy dodávají tomuto filmu neuvěřitelnou pravdivost a přenášejí nás do tajemného Amsterdamu 17. století.
(oficiální text distributora)
Recenze (35)
Pěkná kamera, ale až přehnaně se stylizuje do dobových obrazů. Hudba mě dost rušila (třeba takový Caravaggio si vystačil jen s ruchy, a jakou měl panečku atmosféru) a třeba po scéně s pitvou mě i nechtěně rozesmála- tajemná, patetická, aby každému hňupovi došlo, že teď bylo řečeno něco opravdu "závažného". A patetický byl v podstatě celý film, navíc bylo vše takové očekávatelné, bez výraznějšího dramatu, nebo kontroverze (i když Rembrandtův příběh sám o sobě je opravdu hodně dramatický). Ke konci sem si začala řikat, že už se to docela zlepšilo, když v tom začala Cornelie poskakovat před bílym pozadím s výkřiky "můj otec je mrtvý, zemřel s úsměvem" a já šla zase do kolen. ()
Galadriel a ostatní recenzenti nepochopili o čem úmění opravdu je! Ano je tam sexualita a smrt jenže toto naplňuje člověka jen z části a umělec se pak cítí prázdný. Zde nastává chvíle, kdy Rembrandt se vzdává vysokého postavení ve společnosti a místo toho chce mít svobodu v malování! Kdo nedokázal nic vytvořit, těžko pochopí tento snímek a úmění jako takové!... ()
Perfektní jakožto televizní dramatizace dokumentu o slavném realistovi a mistrovi evropského štětce, který neměl absolutně jednoduchý život s tolika rodinnými tragédiemi. Pochvala za kameru a obraz, který skutečně působí jakožto oživlá Rembrandtova díla. ´´Víte proč tak geniálně malujete? Protože neumíte lhát.´´ 75% ()
Naprosto standardní malířský biografický film vyprávěný (jak je dobrým zvykem) v retrospektivním modu selektivního vzpomínání. Autory filmu bohužel daleko víc zajímá Rembrandtův život – jak veřejný (kontroverze, věčné dluhy), tak osobní (v zajetí bujného libida) než jeho tvorba. Kromě otrockého opakování scén, ve kterých mistr maluje a přitom vede dialog s tím nebo oním se o jeho fascinující malířské duši nic nedozvíme. Za zmínku ještě stojí nevídaně amatérské dekorace – z téměr všech interiérů a exteriérů křičí slovo „kulisy“ a záběr s velrybou uvízlou v amsterdamském přístavu by si za rámeček nedal ani Georges Mélies. ()
Rembrandt Harmenszoon van Rijn byl jedním z největších nizozemských malířů světové úrovně. Navíc, sedmnácté století bylo dobou rozkvětu nizozemské společnosti a Amsterdam se rozrůstal do krásy. V Holandsku je díky klimatickým a povětrnostním podmínkám takové zvláštní měkké světlo, které dodává objektům tajuplnou noblesu a rozlet osvícené duši. Rembrandt byl tím, kdo toto kouzelné světlo ojedinělým způsobem dokázal vtisknout do svých obrazů a vizí. Tím se dostáváme k tomu, co je na tomto životopisném filmovém díle nejsilnější složkou. Tím je atmosféra a prostředí, které se zhmotnily v umělcových zachycených pohledech života a sestoupily v pochodujícím dvojřadu k stylovému orámování tohoto filmu. V náladě a barvě Rembrandtových mistrovských děl. Má to švih a půvab. Horší je to se stavbou samotného příběhu, který se ambiciózně pokouší uchopit celou šíři. A musí zjednodušovat, kouskovat, přebíhat a zjemňovat. Nemá čas pronikat pod povrch a setrval jen u neuzavřené kontroverze. Myšlenka neschází, ale zanedbává jí marná snaha o uchopení celé velikosti a rozlehlosti. Film splní svou zábavnou funkci, i když ne díky strhujícímu ději, ale spíše díky stylové formě Rembrandtových obrazů. Hlavní postavou životopisného opusu je malířská veličina Rembrandt van Rijn (zajímavý Klaus Maria Brandauer) v poloze věčného rebela, opovrhující maloměšťáckou přetvářkou. Zaujmou výjevy, nikoli posloupnost. Ve výjevech je nejcennější síla souboje marnotratného a okázalého prozření s obřadní a mrazivou přetvářkou společenské elity. Na jedné straně je zatvrzelost, na té druhé je zatvrzelost doplněna žárlivostí a pomstychtivostí. Hlavní ženskou postavou je první Rembrandtova životní družka Saskia van Uylenburgh (šarmantní Johanna ter Steege) v souznění a harmonii umění a života bez předsudků a falešných zábran. Druhou hlavní ženskou postavou je Rembrandtova druhá životní družka Hendrickje Stoffels (velmi zajímavá Romane Bohringer) a její oddanost a vedlejší vliv na nejvyšší gesta společenské revolty. Za největšího Rembrandtova protivníka je vybrán lékař Nicolaes Tulp (dobrý Jean Rochefort), chladná přetvářka v čele ctihodné elitářské společnosti, která nepromíjí manýry proti vlastnímu pojetí morální etiky. Nejrozpolcenější postavou je urozený Jan Six (zajímavý Jean-Philippe Écoffey) v přitažlivosti umělcovi bezprostřednosti a životní filozofie bez přetvářky i v odporu strachu ze ztráty výsostného postavení. Z dalších rolí: z nedorozumění zhrzená vdova po trubači Geertje Dircx (Caroline van Houten), horlivý karatel mravního společenského úpadku (pozoruhodný Richard Bohringer), vypočítavý obchodník s obrazy a první Rembrandtův mecenáš Hendrick van Uylenburgh (Franck de la Personne), umírněně jízlivá komentátorka pokryteckých kroků z urozené vrstvy Maria Tesselschade (šarmantní Caroline Sihol), nejtalentovanější a nejzaprodanější z Rembrandtových žáků Govaert Flinck (François Delaive), dychtivý Rembrandtův syn Titus Van Rijn (Léonard Matton, jako malý Jules Matton), či mladá a křehká malířova dcera Cornelia van Rijn (pohledná Ludivine Sagnier). Tento film vzdal poctu velikému malíři ve své stylové obrazové formě. Scény kvetou pod tahy štětce malířského mistra a jeho vidění světa. () (méně) (více)