strougy

Vyloženě tromácká záležitost, která po úvodní kongeniální scéně ustrne v hlubokém průměru, který pouze v malých chvilkách projasňují s nadšením se svlíkající slečny, povedená syntetizátorová hudba připomínající legendární Goblin či zkoušky místní kapely The Tritons s kvalitními rockovými fláky. Ovšem na konec dojde na závěrečný souboj a v ten moment se film přesune do oblasti neskutečně zábavného guilty pleaseru vyrovnávající se i klasikám typu Vesmírní kanibalové či Monster High. V krátkosti, hlavní hrdina náhle vypadá jako hodně namakaný Pán šelem a v souboji plném drsně zaťatých výrazů a plácání pěstičkama kolem sebe se vrhne na gumové monstrum, které familiárně oslovuje Bob. Ten se navíc v první chvíli brání házením podivných gumových patvarů podezřele připomínajících chobotničky z druhého patra. Prostě náběh na kultovní scénu pouštěnou na veselých opileckých párty jako hrom, která se svojí zábavností vymyká jinak nepříliš zajímavému snímku. Lepší 2*.

Sic se všelijaké možné interpretace vyloženě nabízejí, já si i z vrozené lenosti film vychutnal jako "pouhý" stylový horror se sympaticky lascivně-bizarní atmosférou. K tomu jsem se díky němu dozvěděl, co tilbery v islandském folkloru představuje, tudíž co chtít víc? "To create a tilberi, the woman steals a rib from a recently buried body early on Whitsunday, twists around it grey wool which she must steal for the purpose (it is sometimes specified that the wool must be plucked from between the shoulders of a widow's sheep soon after its wool has been plucked) and keeps it between her breasts. The next three Sundays at communion she spits the sanctified wine on the bundle, which will come more alive each time. She then lets it suckle on the inside of her thigh, which creates a tell-tale wartlike growth.The woman can now send the tilberi to suck milk from others' cows and ewes. It will return to the window of her dairy and call out "Full belly, Mummy!" or "Churn lid off, Mummy!" and vomit the stolen milk into her butter churn. To suck the milk from the animal's udder, it jumps on her back and lengthens itself to reach down; in some versions it is said to be able to reach down on both sides to suck from two teats at once. Inflammatory hardening of the udder was traditionally ascribed to the tilberi, and as late as the 19th century, animals were protected by making the sign of the cross under the udder and over the rump and laying a Psalter on the spine. Butter churned from milk stolen by a tilberi will clump together as if curdled, or even melt away into foam, if the sign of the cross is made over it or the smjörhnútur (butterknot) magical sign drawn in it."

Po působivém úvodním masakru přichází obvyklý rozbředlý béčkový průměr. Základním problémem je jednak hudba, jenž mi zejména v pasážích ozvučujících idylu biologického pátrání po papouchovi způsobovala zvukovou nevolnost a poté totálně nesympatické postavy, kde jedinou vyjímku představuje sexy černovláska, která ovšem má mínus za nesundání blůzky ani během sexu. Na filmu nakonec nejvíc pobavil roztomilý obstarožní počítač jedné z postav a názorná ukázka toho, jak dopadne neopatrný člověk nahýbající se nad zapnutý generátor s visícím řetízkem. Slušné 2*.

Roztomile pitomé béčko, jenž ovšem v mnoha momentech svou hloupostí dosahuje kvalit těch nejlepších guilty pleasure filmů, které jsem měl zatím možnost vidět. Pamětihodných momentů by se našlo víc (tepající žilka na hlavě čaroděje je WTF jako prase), ale vrchol byl asi lunaparkově nasvícený kostlivec, co při pádu z výšky vybuchuje. Ideální snímek pro nějakou opileckou akci, třeba až se jednou Čakovická béčka přesunou do Kolína, viď, Hipíku ;-)

Bláznivá komedie o věčně nadržených chlapech bez humoru. Či minimálně bez humoru takového, který by mě dokázal rozesmát. Ne, všelijaké vrtění při chůzi, prapodivné kroucení obličeje či úchylné přízvuky mi prostě ke spokojenosti nestačí, a to ani když to provádějí muži tak podivně oblečení jako někteří zde. Za obsah si film ode mě vysloužil čiré opovržení, co mě ovšem dokázalo zaujmout, neřkuli nadchnout, bylo několik scén, kde se dokonale propojil obraz s hudbou a společně vytvořily brilantně rytmizovanou sekvenci, co by se i dnes v kdejakém videoklipu krásně vyjímala. Jen škoda, že jich bylo tak málo, aby mě vytrhly na z marastu zbytku na delší dobu, takhle musím dále uvažovat nad tím, zda se mi někdy podaří narazit na komedii o sexu, jejíž vtipnost by nebyla primárně založena na ztrapňování postav a samotného aktu.

Kompilace záběrů z různých zombie horrorů, počínaje Fulciho Zombie s legendární scénou zombie versus žralok a konče Astro-Zombies z 60. let. Samo o sobě zajímavé maximálně uvědoměním si, nakolik působivost těchto snímků byla tvořena (naštěstí ne vždy pouze) kombinací (polo)nahých vnadných dívek a detailního zobrazení mnohdy na nich páchaného brutálního násilí. A na seznam "must see" filmů do budoucna si přidávám Zombie Lake, zdejší záběry naznačovaly velmi vysoký potenciál solidní brakové zábavy.

Marionettes, Inc. (Paul Lynch): Značně podvratná povídka, která klame tělem a ve výsledku je úplně o něčem jiném, než jak se na první pohled zdá. Manžel má otravnou manželku, která ho svým neustálým švitořením a staráním se o něho doslova ubíjí. Nyní dostane od tajemné společnosti možnost změnit svůj život. Jak to ale s jeho manželstvím bylo doopravdy? 4/5. The Playground (William Fruet): Děsivá, skvěle gradovaná a výborně vypointovaná povídka o jednom dětském hřišti a jednom dříve šikanovaném chlapci a nyní otci, který se tam nyní v rámci výchovy svého syna musí opět vrátit. Další důkaz, že při správném pojetí se původně roztomilé malé děti jeví jako ta nejděsivější monstra. 5/5. The Crowd (Ralph L.Thomas): Adaptace klasické Bradburyho povídky dopadla sice slušně, ovšem působivosti literární předlohy bohužel nedosahuje. Ovšem věřím tomu, že divák povídky neznalý si to může užít mnohem víc než já. 3/5. The Town Where No One Got Off (Don McBrearty): Další vydařeně podvratná povídka, která vytříbeně pracuje s náznaky a ač se divák určitého poodkrytí děje dočká, přesto konec zůstane vyloženě nejednoznačný a v posledku ani neodkryje motivace postav a divákovi nedopřeje potřebnou katarzi. Přesto se však jedná o velmi zajímavý divácký zážitek dokazující, že tajemno je mnohem děsivější než dnes tak oblíbené explicitně zobrazované násilí. 4/5. The Screaming Woman (Bruce Pittman): Děti mám rád v roli děsivého elementu, nikoliv jako hlavní hrdiny. Křičící žena můj dojem nijak nezměnila, zejména kvůli příliš jednoduché odhadnutelnosti pointy, která je na diváka vykřičena v podstatě hned ze začátku. Nejlepším momentem tak byla jedna z úvodních scén, kdy mladičká Drew Barrymore předčítá děsivě vypadající loutce klauna povídku z komiksu Tales from the Crypt. 2/5. Banshee (Douglas Jackson): Jak nepříjemné to je, když vtipálkovi dojde humor tváří v tvář faktu, že co se zdálo neškodným žertíkem, je vlastně realita. Aneb Banshee ví! 5/5. The Fruit at the Bottom of the Bowl (Gilbert Shilton): Celé postavené na potícím se Ironsidovi, co ze všeho nejvíce připomíná Jacka Nicholsona v Osvícení. A jak tu jinak bylo krásně vidno, čistota ne vždy znamená půl zdraví. 3/5. Skeleton (Steve DiMarco): Stylovka, na jejímž základě bych tipnul, že Ray zrovna hypochondrii nefandil. 4/5. The Emissary (Sturla Gunnarsson): Hezky melancholické, maličko by se dalo říct, že vlastně tak trochu o ničem, možná tak ve zkratce "boj se přání, co se vyplní". Ale jako taková pocitovka ucházející. 3/5. Gotcha! (Brad Turner): Bez pointy a celé jaksi beze smyslu, napětí i vtipu. Akorát ten úvod a samotná scéna setkání v sobě měla milý půvab. 1/5. The Man Upstairs (Alain Bonnot): Druhý díl za sebou, co mě ukrutně otravoval. Zejména ten malý kluk, tomu bych přál, aby si ho nějaký upír dal jako zákusek. 1/5

Kvalitní průřez životem jednoho z mých nejmilovanějších spisovatelů, co sice nenabídne nic extra objevného, vše podstatné se u nás již dalo dočíst, počínaje texty Josefa Rauvolfa a konče třeba biografií od Steva Turnera, ovšem možnost slyšet ty staré známé historky z úst Burroughse, Hunckea či Ginsberga je k nezaplacení. Ocenil jsem i archivní záběry, kdy zejména rozhovor z pozdního období, kde se Jack vyjadřuje na téma ovlivnění hippies beatniky, dá člověku bližší povědomí o tom, jak těžce sám sebe dokázal v závěru života zlikvidovat. Na druhou stranu, tragický závěr jeho života už je dnes tak podstatnou součástí jeho mýtu, že bez něho si už jeho příběh neumím vlastně ani představit a otázkou, na níž nikdy naštěstí nenaleznu odpověď, je, zda by dokázal na mě tak intenzivně zapůsobit bez závěrečného se upití k smrti...

Komunistické guilty pleasure. Čajový servis s netopýřími motivy, socialistický bordel, levitující teta, převrácené hodnotící znaménko u panenství a upíří gulag. Zejména poslední zmíněná část si zaslouží absolutorium, jelikož něco tak úchvatně bizarního se vidí málokdy. Krásně pokleslá zábava, jejíž zmizení na smetišti dějin mi v souvislosti s oblibou "filmů" například od Asylumu nedává moc smysl.

Shatterday (Wes Craven): Celkem povedená moderní variace na klasický motiv dvojnictví ve stylu Williama Wilsona v hlavní roli s mladým Brucem Willisem. Natočeno na motivy povídky Harlana Ellisona. 4/5. A Little Peace and Quiet (Wes Craven): Utahaná žena v domácnosti touží pouze po chvilce klidu a ticha, což jí ovšem její příšerná rodina nechce dopřát. Všechno ovšem změní nález náhrdelníku, díky němuž může zastavovat čas, jak se jí zachce. 5/5. Wordplay (Wes Craven): Zábavný příběh o obyčejném muži, který jednoho dne zjistí, že lidé kolem něho pomalu začínají mluvit úplně jiným jazykem než on. 4/5. Chameleon (Wes Craven): Výtečně vygradovaný příběh o jednom nečekaném dárečku z vesmíru schopném absorbovat okolní hmotu, lidi nevyjímaje. Začínám mít neodbytný pocit, že příběhy v Twilight Zone jsou jednoznačně to nejlepší, co kdy Craven natočil. 5/5. Healer (Sigmund Neufeld Jr.): Pro jednou slabší kousek o zloději, co ukradne léčivý kámen, jehož schopnosti se rozhodne nikterak překvapivě využít k vlastnímu obohacení. Jak jinak, na konci se objeví "nečekané" morální ponaučení, tss. 2/5. Children's Zoo (Robert Downey Sr.): Velice vtipný krátký příspěvek do seriálu, kde děvčátko žijící v značně nefunkční rodině dostává pozvánku do velice zvláštní zoo... 5/5. Kentucky Rye (John D. Hancock): Přes lehce moralistický nádech slušný příběh, který by se dal použít i jako varování pro řidiče, aby před jízdou nepožívali alkohol. 3/5. Little Boy Lost (Tommy Lee Wallace): Příliš předvídatelný příběh o fotografce, která během pracovní návštěvy v zoo potká zvláštně povědomého chlapce. Zkušený divák TZ ovšem hned tuší, že podobně tajemné setkání má svůj zvláštní důvod. 2/5. Wish Bank (Rick Friedberg): Po většinu času vtipná variace na tradiční příběh o kouzelné lampě plnící tři přání, kterou však poněkud sráží nepovedená pointa. 3/5. Nightcrawlers (William Friedkin): Jeden typicky americký motorest, klasický prototyp šerifa a bývalý voják, co si z války kromě příšerných zážitků odnesl i jednu neobyčejně nepříjemnou schopnost. Působivost tohle setkání sice má, ale od režiséra Exorcisty bych čekal něco vydařenějšího. 3/5. If She Dies (John D.Hancock): Zajímavě nejednoznačný konec povážlivě zvyšuje kvality této jinak veskrze průměrné epizody o otci, který má dceru v kómatu a najednou začne vídat ducha jiné malé holčičky. Má to snad nějakou souvislost? U TZ samozřejmě velmi naivní dotaz, že. 3/5. Ye Gods (Peter Medak): Naštvat Amorka ignorováním jeho šípu lásky není dvakrát chytré. Naštvat Amorka, který se trápí kvůli nešťastné lásce, je hloupost nejhrubšího zrna... Na poměry TZ poněkud zvláštně optimistický příběh, který ovšem díky nadsázce a vtipnému řešení jednotlivých situací funguje na jedničku. 4/5. Examination Day (Paul Lynch): Kdesi v daleké budoucnosti po dosažení určitého věku podstoupí každé dítě zkoušku, jejíž úspěšné složení rodiče zrovna moc nepotěší... Příjemná, ovšem poněkud nedotažená epizoda, jejíž námět by si zasloužil delší stopáž než je zdejších 10 minut. 3/5. A Message from Charity (Paul Lynch): Pro změnu příliš dlouhá epizoda o psychickém spojení mladíka ze současnosti s dívkou žijící v Salemu v období čarodějnických honů. Předvídatelný vývoj děje a přílišná užvaněnost z toho bohužel dělají mnohem nudnější díl než na jaký to mohlo mít potenciál. 2/5. Paladin of the Lost Hour (Gilbert Cates alias Alan Smithee): Melancholické vyprávění o setkání staříka se zvláštníma hodinkama a ztrápeného veterána z Vietnamu. Příjemná, ovšem v závěru nepříliš výrazná epizoda postrádající nějaký silnější moment, který by po dokoukání utkvěl v paměti. 3/5. Teacher's Aide (Bill L. Norton): Zpočátku sen každého učitele unaveného věčně kibicujícími žáky se postupně mění v noční můru ve stylové epizodě, která by svým černohumorným laděním spíše seděla do Tales from the Crypt. 4/5. Act Break (Ted Flicker): Vtipné rozluštění toho, kterak William Shakespera ke svým hrám přišel aneb když už máte talisman plnící pouze a jenom jedno přání, tak si dejte pozor, jak ho formulujete. 4/5. The Burning Man (J.D.Feigelson): Jak nás filmová historie učí, bráti stopaře se nevyplácí a to ani když dotyčný vypadá jako sice praštěný, ale jinak zdánlivě neškodný stařík. Natočeno podle povídky Ray Bradburyho. 3/5. Dealer's Choice (Wes Craven): V New Yersey je možno vše, zvlášť ve světě TZ, tudíž nikoho nemůže překvapit, když si na partičku pokeru odskočí chlapík proslulý svou láskou k číslu 666. Škoda pointy, která není dostatečně "průrazná", býti vydařenější, jednalo by se o jeden z vrcholů série. 4/5. Dead Woman´s Shoes (Peter Medak): Duchové jsou potvory vynalézavé, zejména když mají proč se naštvat. Což se ukáže v momentě, kdy si stydlivá prodavačka zkusí boty po jedné zemřelé paní, což spustí kolotoč událostí, které bohužel nejsou až tak zajímavé, jak by mohly. A občas bych tvůrce bacil za neschopnost ukončit dílo v ten jediný pravý moment, kdy je pointa skutečně průrazná... 2/5. Wong's Lost and Found Emporium (Paul Lynch): Čirá esence Twilight Zone shrnutá do jedné stylové epizody. 5/5. The Shadow Man (Joe Dante): Mít pod postelí strašidlo je věc nemilá. Když vám ovšem jako jedinému nemíní ublížit, pak to naopak může výrazně zvýšit sociální status v rámci školy. Aspoň si to hlavní hrdina myslí... Lepší momenty to má, avšak nedotaženost a nevýrazná pointa z toho bohužel dělají zapomenutíhodnou epizodu. 2/5. The Uncle Devil Show (David Steinberg): Asi začnu sledovat dětské pořady, dinosaura na dvorku bych totiž chtěl taky. 4/5